The Artist, film, který, přestože je němý (anebo právě proto, že je němý), představuje pro dnešního rozmlsaného filmového diváka vskutku výjimečnou podívanou. Co na tom, že je černobílý a dokonce i němý. Výborné herecké výkony, které jsou v němém filmu zapotřebí víc, než kdykoli jindy, vás po chvilce vtáhnou do děje natolik, že přestanete o chybějícím zvuku přemýšlet jako o „hendikepu“.
Děj filmu nás zavádí do roku 1927, tedy do doby, kdy filmový průmysl doslova kvete. Hvězda němého filmu, George Valentin (Jean Dujardin), se těší všeobecné pozornosti, je slavný a bohatý, co víc si přát. Ovšem zanedlouho přichází hned dvě osudové události, které jeho život změní od základu. Setkání s okouzlující Peppy Miller (Bérenice Bejo) a blížící se léta třicátá, která doslova odzvonila němým filmům. George Valentin tuší, že příchod zvuku u filmu znamená konec jeho hvězdné kariéry. Zároveň může divák sledovat, jak se ze sebevědomého herce stává člověk, který neví, kde je jeho místo.
Některým možná nemusí sedět happy end ala žili spolu šťastně až do smrti, ovšem nutno podotknout, že se nejedná o kdovíjak přeslazený závěr, a i kdyby, nezapomínejme, že se jedná o retro film, a jak známo, většina těchto filmů byla založena na šťastných koncích. Takže v tomto případě se dá happy end akceptovat.
A pokud se obáváte, že by vás The Artist mohl po pár minutách začít nudit, jste na velkém omylu. Hudební doprovod, kterým je podložen celý film, je podmanivý a pomůže divákovi vžít se do situace. Michel Hazanavicius zkrátka měl odvahu natočit něco neobvyklého, alternativního a vskutku výjimečného. Vsadil na originalitu a příběh vystavěl na prosté zápletce, kdy pýcha předchází pád.
O filmové kvalitě tohoto snímku svědčí i sedm filmových cen BAFTA (Britská akademie filmového a televizního umění) a deset nominací na Oscara, které si tento film bezpochyby zaslouží.
