O budoucí první dámě, ať už se jí stane kterákoli z dam, se toho mnoho neví. Obě manželky prezidentských kandidátů mají totiž společné, že se snaží držet spíše v ústraní a nezapojují se ani do předvolebních kampaní svých mužů. Obě ženy si postupně představíme, přednost nyní dejme starší z dam, paní hraběnce Therese Schwarzenberg.
S blížícím se finále prezidentských voleb přináší média nové a nové informace nejen z veřejného, ale i soukromého života obou kandidátů na prezidenta. Pozornost novinářů se tak stále více zaměřuje nejen na kandidáty samotné, ale i na jejich ženy, z nichž jedna by již brzy po boku svého muže měla reprezentovat naši zemi.
Zejména představa paní Therese Schwarzenberg v roli první dámy České republiky vyvolává rozporuplné reakce, a to zejména proto, že není Češka, nežije v České republice a ani nehovoří naším mateřským jazykem, ale třeba i z toho důvodu, že jejím otcem byl jeden z čelních představitelů nacistického hnutí. Přesto existuje mnoho důvodů, proč by byla paní Therese více než důstojnou první dámou.
Život
Therese Schwarzenberg se narodila v roce 1940 ve Vídni hraběnce Johanně Firmian a jednomu z předních nacistů Johannu Hardeggovi jako jedno ze tří dětí. V roce 1966 dokončila studia lékařství na Vídeňské univerzitě a do roku 1974 pracovala jako praktická lékařka. Následně v letech 1981 až 1983 absolvovala postgraduální studium zaměřené na homeopatii a poté si v roce 1983 otevřela vlastní homeopatickou praxi. Působila rovněž jako lékařka v africké Keni, kde je dodnes patronkou jedné z nemocnic.
S fešným knížetem Karlem Schwarzenbergem se krásná hraběnka seznámila již v roce 1957 na banketu pro nezadané aristokraty. O deset let později, v roce 1967, se v tyrolském Seefeldu vzali a ve stejném roce se jim narodil první syn Jan Nepomuk Ondřej. O rok později se pak narodila dcera Anna Karolina.
V roce 1979 se Schwarzenbergovým narodilo ještě třetí dítě, druhorozený syn Karel Filip, jehož otcem však, jak se později ukázalo, nebyl Karel Schwarzenberg, ale rakouský průmyslník a politik Thomas Prinzhorn. Přestože Theresin muž Karel nevlastního syna přijal za vlastního, manželé se v roce 1988 rozvedli a ve stejném roce Thomas Prinzhorn svého syna adoptoval. I po rozvodu však Therese a Karel zůstali přáteli a zřejmě i osudovými partnery. V roce 2008 se totiž na štýrském zámku Obermurau podruhé vzali.
Therese Schwarzenberg o Vánocích roku 1992 utrpěla těžký úraz na lyžích, po kterém na dva roky ochrnula na celé tělo. Po úspěšné rehabilitaci se opět postavila na nohy, avšak zdravotní problémy následkem úrazu u ní přetrvávají dodnes.
Současnost
Často se spekuluje o tom, do jaké míry by se paní Therese zhostila role první dámy naší země. Jak však již prohlásil její muž Karel Schwarzenberg, vzhledem ke zdravotním problémům by se jeho paní pravděpodobně nezapojovala do povinností první dámy v takové míře, jak činily například manželky obou polistopadových českých prezidentů. Přesto je paní Schwarzenberg připravena trávit více času v Čechách a být svému muži v rámci možností po boku. A o to jde především. Paní Therese nebude mít potřebu se v pozici první dámy zviditelňovat a prosazovat, ať už vzhledem k jejímu věku, původu, povaze či způsobu života.
Naopak by mohla být první dámou, která má přirozený šarm a grácii a etiketu ovládá s přirozeností sobě vlastní, neboť se ji už od dětství učila. Přestože, jak sama říká, reprezentovat není zrovna jejím koníčkem, velmi pravděpodobně by hradnímu protokolu s lehkostí dostála. A problémem protokolu nemusí být dokonce ani neznalost českého jazyka. Ta je u paní hraběnky nejen vyvážena znalostí cizích jazyků, kterou by uplatnila při přijímání zahraničních návštěv, ale hradní protokol si ví rady i v situaci, kdy první dáma nehovoří jazykem země, kterou reprezentuje: u vnitrostátních návštěv by mohly paní Therese buď zastupovat manželky velvyslanců, nebo je možné využít tlumočníka.
Pokud jde o již zmíněné členství otce paní Schwarzenberg v nacistickém hnutí, asi netřeba zmiňovat, že děti nenesou zodpovědnost za své rodiče a jejich činy. Sama paní Therese se pak od nacismu důrazně distancovala, proto je takováto argumentace některých odpůrců Karla Schwarzenberga poněkud scestná.
Jakkoli představa rakouské hraběnky na českém „trůně“ vyvolává u mnohých bouřlivé reakce, neměli bychom zapomínat na to, že volíme především hlavu státu, nikoli první dámu. Proto by důvodem pro volbu toho či onoho kandidáta neměli být jeho rodinní příslušníci, ale on sám, jeho osobnostní a lidské předpoklady, názory a v nemalé míře činy.
Příště si podrobněji představíme druhou z potencionálních prvních dam, paní Ivanu Zemanovou.