Věrným posluchačům Linkin Park informace o novém albu určitě neunikla. Na Internetu se objevila velká spousta recenzí a kritik. Převážně kritik. Linkin Park vydali nové a v mnoha věcech velmi revoluční album.
Co si budeme nalhávat, určitě to nejsou ti numetaloví “Linkini”, v jejichž písničkách řvaly kytary a bicí s ječákem zpěváka Chestera. Ne, na tohle u Thousand Suns zapomeňte. Linkin Park se nám tu snaží vyprávět úžasný hudební příběh. Skladby se nádherně prolínají, jenže něco tomu chybí a něco naopak přebývá.
Nejvíce se mi na albu Thousand Suns líbí temná a industriální atmosféra. Tísnivá intra ve většině skladeb tomu dodávají grády. Nutí vás poslouchat dál. Určitě to není album do autobusu. Na tenhle počin to chce klid. Texty jsou plné metafor a dvojsmyslů. Největší zlom však deska prodělala ve stylu. Už to nejsou ti staří dobří hitpárádoví numetaloví Linkin Park. Abych pravdu řekl, nevím, kam album Thousand suns zařadit. Faktem ale zůstává to, že pro mě je to šíleně poslouchatelné a líbivé.
Přiznejme si to, Linkin Park nemohli zůstat tam, kde Meteora skončila (album Minutes to midnigth schválně přeskočím, to rád hodnotím jako úlet). Takových hudebních dinosaurů, kteří tvoří pořád to samé a z každého alba vypadne jeden hitparádový singl tu máme víc než dost. Linkini přesli někam jinam. Na komplikovanější a chytřejší tvorbu. Problémem zůstává, že pro mnohé skalní fanoušky je to rána do srdce. Jejich nálepku „nu-metaloví mistři“ jim zkrátka jen tak někdo neodpáře. Ale položme si otázku. Kdyby Linkin Park vydali nové album přesně v tom starém stylu Meteory, nebylo by pak v recenzích napsáno, že se Linkin Park nevyvíjí a že je to pořád ta teen kapela?
Na Linkin Park tedy bude možná potřeba v nejbližších letech nahlížet jako na “novou” dospělou kapelu. Už to nejsou ti uječení mistři nu-metalu, na jejichž koncertech byl věkový průměr něco přes sedmáct let. Je to krok. Obrovský krok. A o tom, jestli bylo Thousand Suns pro kapelu dobrá volba, nám poví nejspíše až další album. Zatím lze jen spekulovat.
