Umění BÝT skutečným PŘÍTELEM

Naším životem prochází mnoho lidí. Některé na své cestě jen míjíme, s jinými prožijeme významnou etapu a poté se zase vydáme každý jiným směrem. Někteří zůstávají takřka po celý život.

Vždy, když jsem měla s někým velmi blízký přátelský vztah, byla jsem přesvědčená, že naše přátelství už vydrží napořád. Přála jsem si to a spolu s tím druhým jsem chtěla tvořit a budovat takové pouto, které ustojí všechny nepřízně osudu a které umožní radostné a šťastné chvíle sdílet a násobit. Dnes už chápu, že lidé a priority se postupem času mění a vyvíjí, a tak ne každý vztah, na kterém nám hodně záleží, musí vydržet na věky.

Jinak se ale můj postoj k přátelství nijak výrazně nemění. Stále věřím  tomu, že mít alespoň jednoho opravdového přítele je cennější než vyhrát jackpot v loterii.

Říká se, že těžké časy odhalí skutečné přátele. Je to tak. Můžeme mít tisíce přátel na Facebooku, ale když nám bude ouvej, kolik z nich za námi přijde a podpoří nás? A dovolte mi ještě malé poupravení – mnohem důležitější než slovo kolik, je slovo KDO? Vždycky jsem sázela spíš na kvalitu než na kvantitu a ve vztazích by to dle mého názoru mělo platit dvojnásob.

Pár přátel stačí mít…

Michal David dobře věděl…

Své skutečné přátele bych spočítala na prstech jedné ruky. Mám ale to štěstí (a asi i dobrou intuici), že lidé, které si dovoluji nazývat PŘÁTELI, jdou se mnou životem už mnoho let a stále při sobě vzájemně stojíme, když je třeba. A vlastně i když není. A to si pište, že za všechny ty roky nesvítilo v našich životech vždy jen sluníčko.

A tak mě napadá: Co musí mít člověk, kterého považujete za skutečného přítele? Jaký je? Ty moje Úžasňáky spojují následující body.

Pravý přítel ve mě věří

Někdy se stane, že jsme až po uši ponoření v problémech. Nevíme, kudy kam, jsme vyčerpaní a zdá se, že už nemáme v těle ani kousek energie. V tu chvíli víc než kdy jindy potřebujeme vědět, že nejsme sami. Že máme nablízku někoho, kdo z hloubi duše věří v náš potenciál, v naši sílu. V naše sny. V NÁS. Potřebujeme někoho, kdo ve správnou chvíli řekne: Jsem tady pro tebe a věřím, že to zvládneš! A když to zvládat přestaneš, stále tady budu, abych ti pomohl/a.

Že je to málo? Často je to tím nejdůležitějším podpůrným pilířem, který znovu nastartuje naše síly. Všichni potřebujeme podporu, pocit, že na starosti nejsme sami, že je tu někdo, kdo v nás věří, přestože my sami právě teď pochybujeme. A věří v nás tak silně, že opět zažehne víru i v nás.

Pravý přítel při mně stojí

Přítel je jako maják. Majáky neběhají po moři, aby zachraňovaly lodě. Prostě jen pevně stojí a září.

Možná mi dáte za pravdu, že když máte potíže, většinou nevyhledáváte někoho, kdo na vás bude chrlit tisíce rad nebo možností řešení. Postačí, když při vás prachobyčejně stojí a dá vám k dispozici své ucho, aby vás  vyslechl, rameno, na kterém se budete moci vyplakat, když bude třeba a svou náruč, aby vás objal.

Nemusí nic víc dělat, protože jakmile nám nabídne tyto tři věci, snáze pak problém ustojíme a dokážeme se o sebe už postarat sami.

Pravý přítel s námi dokonce nemusí ani ve všem souhlasit. Důležité je, že respektuje naši volbu, naše rozhodnutí, náš názor, a přesto, že se na danou věc zrovna dívá jinak, nic to nemění na jeho lásce k nám. Nesoudí naše činy ani kroky, přestože by je možná sám neudělal. Chápe, že máme právo na svou cestu i své omyly. Není tu proto, aby nás jakkoli soudil a hodnotil. Je tady proto, abychom ve tmě nestáli sami.

Pravý přítel si na mě najde čas

Robert Brault řekl:  Vážím si přítele, který si na mě najde čas ve svém kalendáři, ale ze srdce ctím toho přítele, který se nemusí radit s kalendářem.

Čas je ta nejcennější komodita na světě. Věnujeme-li někomu svůj čas, dáváme mu maximum toho, co můžeme. A samozřejmě nejvzácnější je čas v plné přítomnosti. Když s druhým jsme, nasloucháme mu a slyšíme nejen jeho slova, ale i to, co se skrývá za nimi. Když vnímáme, co nám povídá a neodbíháme při tom k řešení svých záležitostí na Facebooku.

Věřím, že to, co mimo jiné tvoří přátelství jsou ZÁŽITKY. Zážitky jsou „to něco“, co s druhými ZAŽÍVÁME většinou při osobním kontaktu. Mít přítele, který nás vytáhne na procházku, protože ví, že si potřebujeme vyčistit hlavu. Takového, se kterým se můžeme od srdce zasmát. Takového, který nás obejme, když se třeseme hrůzou. Třeba právě tohle jsou ty chvíle, do kterých se vyplatí investovat svůj čas. Právě z nich totiž čerpají energii oba.

Když jej potřebujeme, najde si na nás pravý přítel čas i přesto, že má hodně práce nebo své vlastní starosti. Najde si ho, protože CHCE být naší oporou v těžké chvíli a v ten moment pro něj nic není důležitější.

Pravý přítel mi říká pravdu

V každém vztahu, který má dobře fungovat, by dle mého názoru měla být důvěra. Praví přátelé si nelžou. Říkají si pravdu, byť ne vždy bývá příjemná. Zakládají si na upřímnosti. Váží si svého přátelského pouta natolik, že nemají potřebu druhému lhát nebo mu něco tajit. Věří, že ať bude pravda jakkoli bolavá, společně dokážou překonat všechny těžkosti. A když v tomto mají přátelé jasno, zcela jistě je také překonají.

Pravý přítel mě miluje takovou, jaká jsem

Zejména ve vztazích, které už trvají řadu let, dojde dříve či později na odkrytí i těch méně příjemných povahových vlastností. Pravý přítel dobře ví, že občas dokážeme být vzteklí, hádaví, tvrdohlaví… I přesto nás má rád a nechce nás měnit. Přijímá nás se vším všudy. Ví, že nejsme dokonalí a ani nás takové nepotřebuje vidět. Vlastnosti, které na nás oceňuje, jsou pro něj natolik důležité, že ty ostatní jej nemůžou trvale rozházet. To je úleva, viďte?

Máme-li to štěstí, že jsme našli opravdového přítele, hýčkejme si jej a buďme za něj vděční. Ale především – staňme se i my pro něj stejně hodnotným skutečným přítelem. Stůjme při něm, věřme v něj, říkejme mu pravdu… protože tak to mezi skutečnými přáteli, jak věřím, má být.