Úspěšně můžete studovat i s poruchami učení

Poruchy učení způsobují dětem problémy při jejich vzdělávání a důvodem bývá nedostatečné rozvinutí schopností v určité oblasti – při psaní, čtení, pravopisu, matematice, kreslení, hudebním cítění nebo manuálních činnostech.

Příčiny vzniku specifických poruch učení

Předním odborníkem na poruchy učení u nás byl Otakar Kučera, který je ve své odborné práci (Zelinková, 2003) rozdělil podle etiologie:

• Lehká mozková dysfunkce (příčiny encefalopatické) – postihuje až 50 % případů.
• Dědičnost (příčiny hereditární) – projevuje se ve 20 % případů.
• Spojení obou předchozích faktorů (příčiny jsou smíšené) – asi 15 % poškozených.
• Nezjištěné příčiny vzniku – týkají se 15 % případů.

Děti s lehkou mozkovou dysfunkcí se vyznačují nápadnými projevy v pohybu, mívají narušenou jemnou nebo hrubou motoriku a senzomotoriku, hůře se soustředí.

Charakteristika jednotlivých poruch učení

Rozlišujeme sedm typů specifických poruch učení, každý se dotýká jiné oblasti vzdělávání dětí.

Dyslexie

Poukazuje na problémy dítěte při čtení. Žák zaměňuje písmena, která jsou si tvarově podobná (p, d, b) nebo která podobně znějí (t, d). Dyslektikovi činí potíže osvojit si správnou techniku čtení, text si předčítá mnohdy nejdřív v duchu. Čte slova po slabikách a je pro něj těžké přečíst celé slovo. Ovlivněna je i rychlost a správnost čteného textu – někdy se dítě tak moc snaží přečíst větu správně, že mu uniká její význam.

Dysgrafie

Dotýká se písemného projevu žáka. Jeho písmo je špatně čitelné, neúhledné, někdy buď příliš malé, nebo velké vzhledem k linkám v sešitě. Dysgrafik potřebuje k napsání textu více času, protože bývá v psaní pomalejší než jeho spolužáci. Také bychom v jeho sešitech našli mnoho škrtanců a přepisovaných slov. Dítěti s dysgrafií činí potíže napodobování napsaného textu a má problém vzpomenout si, jak které písmenko graficky vypadá.

Dysortografie

Je porucha pravopisu. Dítě vynechává a komolí slova, zapomíná vyznačit ve slově délku samohlásek nebo ji umístí nesprávně. Častěji chybuje také tehdy, je-li jeho úkol časově omezen. Proto by učitelé měli poskytnout takovému žáku delší čas na vypracování úlohy a neznámkovat jej při limitovaných úkolech.

Dyskalkulie

Je porucha matematických schopností. Dyskalkulik má problémy s matematickými operacemi, nedokáže bezchybně sčítat a odčítat. Dlouhodobě si proto vypomáhá počítáním na prstech. Neumí správně manipulovat s čísly nebo symboly. Také prostorová orientace a geometrie je pro žáka s dyskalkulií velmi problematická.

Dyspinxie

Je porucha kreslení – dítě s dyspinxií nechápe perspektivu, na tužku až příliš tlačí a na jeho obrázcích je patrná nižší úroveň kresby, než by odpovídalo jeho věku.

Dyspraxie

Činí potíže dětem v takových úkolech, kde je zapotřebí určitá šikovnost, motorická zdatnost. Problémové je pro tyto děti stříhání papíru, zavazování tkaniček nebo zapínání knoflíků. Při tělesné výchově žák působí neohrabaným dojmem,  je pro něj těžké chytit míč, praktické činnosti pro něj bývají hodinami hrůzy.

Dysmúzie

Ukazuje na problematické vnímání hudby, žák s dysmúzií těžko reprodukuje tón nebo rytmus, nedokáže také správně uvést zápis do notové osnovy.

Diagnostika specifických poruch učení

Většina pedagogů má dnes s poruchami učení u svých žáků jisté zkušenosti, a tak to bývají právě učitelé, kteří jako první u dětí zpozorují potíže se zvládáním učební látky. Pokud si učitel všimne nápadných problémů se čtením, psaním nebo počítáním, obvykle kontaktuje rodiče žáka a doporučí jim návštěvu v pedagogicko-psychologické poradně, kde může dojít buď k potvrzení, nebo vyvrácení určité specifické poruchy učení. Na diagnostice se podílí psycholog, speciální pedagog, případně sociální pracovnice a v některých případech také odborní lékaři.

Cílem speciální diagnostiky je za pomoci mnoha příslušných testů a také rozhovoru mezi rodiči, dítětem a psychologem, určit úroveň rozumových schopností žáka. Po stanovení diagnózy potom pedagogicko-psychologická poradna navrhuje pro dítě vytvořit individuální vzdělávací plán, který sestavují učitelé žáka v předmětech, které mu činí potíže. Snaží se nabídnout dítěti vhodné podmínky pro jeho další vzdělávání.

V individuálním vzdělávacím plánu jsou zaznamenány údaje o žákovi a jeho psychologickém vyšetření, ale hlavně cíle a způsoby další výuky žáka. Dále pak forma zadávání úkolů, způsob hodnocení, pedagogické postupy nebo kompenzační pomůcky, které dítě k výuce potřebuje. Může to být kalkulačka, diktafon, čtecí okénko nebo PC programy.

Formy vzdělávání žáků s poruchami učení

Vzdělávání žáků a studentů je u nás upraveno v zákoně č. 561/2004 Sb. Jsou v něm uvedeny i formy tohoto vzdělávání, které jsou žákům k dispozici.

Individuální péče v rámci kmenové třídy – výuku zajišťuje třídní učitel, který má o poruchách učení alespoň základní povědomí. Snaží se dítěti proces učení ulehčit. Dítě bývá integrováno do třídy mezi spolužáky, kteří nejsou žádnou poruchou učení zasaženi a k dispozici mu v hodinách bývají kompenzační pomůcky (diktafon, kalkulačka apod.)

Individuální péče ze strany učitele, který má s poruchami učení větší zkušenosti a na dané škole vede např. kroužky pro dyslektiky apod.

Třídy individuální péče při základních školách – dítě dochází na individuální výuku s učitelem v konkrétní dny a společně procvičují látku, kterou dítě probíralo ve své kmenové třídě s ostatními dětmi. Jde zde větší prostor pro vysvětlení problematických částí, dítě není vystaveno stresu a spěchu. Pedagog se mu může více věnovat.

Cestující učitel – jedná se o učitele z jiné školy nebo pracovníka pedagogicko-psychologické poradny, který do školy dochází a provádí s dětmi reedukační péči. Výuka bývá realizována v ranních nebo odpoledních hodinách.

Specializované třídy pro děti s poruchami učení a chování – s umístěním dítěte do takové třídy musí souhlasit jeho rodiče. Ve třídě je snížen počet žáků (max. 12), a tak se pedagog může věnovat každému dítěti více, než by bylo možné v klasické výuce. Tato varianta výuky se hodí pro uzavřenější děti, které potřebují více času, individuální péči a podporu.

Speciální školy pro děti s poruchami učení – v naší republice je zřízeno deset těchto škol, pracují v nich odborníci, kteří jsou vyškoleni speciálně pro výuku dětí s těmito potížemi.

Individuální a skupinová péče – dochází při ní k setkávání rodičů a dětí. Ty si prostřednictvím her rozvíjejí své schopnosti, zároveň se rodiče učí, jak s dětmi mohou pracovat doma. Setkání jsou realizována v pedagogicko-psychologické poradně.

Dětské psychiatrické léčebny – třídy jsou přidruženy k léčebnám, vyučují zde terapeuti a pedagogové, kteří se věnují dětem s kombinovaným postižením.

Reedukace specifických poruch učení

Hlavním cílem reedukace je pomoc a podpora žáka při jeho dalším vzdělávání a také motivace k učení i v problematických předmětech. Pedagog se při reedukaci snaží o zmírnění žákových obtíží a o zlepšení jeho psychického stavu. Pomoci mu k tomu mohou kompenzační pomůcky, ale hlavně časté pochvaly i za dílčí úspěchy. Neexistuje šablona, jak při vzdělávání postupovat, vždy je nutné vycházet z aktuálních možností a schopností daného dítěte a výuku mu přizpůsobit.

Sama mám dyskalkulii. Základní škola pro mě byla peklo. V matematice jsem dostávala jednu pětku za druhou a připadala jsem si neschopná. Nad příklady jsem probrečela spoustu hodin a nikdo nevěřil, že bych někdy mohla dál studovat. Jenže já jsem chtěla být bakalář. A tak jsem se přihlásila na školu, kde matematika nebyla středobodem studia a na obor, který mě bavil. Chce to píli a pevné nervy. A taky štěstí na lidi, kteří vám budou fandit a ne házet klacky pod nohy. Ale když tohle všechno máte, věřím, že dosáhnete i na vysokoškolský titul.