Pokud použijeme slavný výrok Tomáše Garrigua Masaryka, můžeme s trochou nadsázky vystihnout celý nový film Davida Ondříčka. Ve stínu není jen atmosférická detektivka, mezi řádky totiž diváka nutí zamyslet se nad nutností bojovat proti systému, i když se zdá, že není šance na výhru.
David Ondříček, režisér filmů Samotáři či Jedna ruka netleská, se tentokrát pustil do vážnějšího tématu. Děj jeho nové detektivky se odehrává roku 1953 ve stínu tvrdého komunistického režimu, politických procesů a měnové reformy.
Sám proti všem
Kapitán Hakl (Ivan Trojan) dostane k vyšetření vloupačku do klenotnictví. Viníka najde během jediného dne, případ se zdá jasný. Ač se zdánlivě jedná o nedůležitou kauzu, vyšetřování převezme Státní bezpečnost s nastrčeným majorem Zenkem z NDR. Hakl cítí, že něco není v pořádku a pokračuje ve vyšetřování na vlastní pěst.
Následující události mají rychlý spád. Z obyčejné vloupačky se stane politický proces s židovskou obcí, při přepadení na poště zůstanou čtyři mrtví. Hakl se vydává po stopě, která ho vede až do nitra Státní bezpečnosti. Neustále mu však někdo hází klacky pod nohy a začíná být jasné, že málokdo si přeje, aby Hakl našel pravého viníka…
Ivan Trojan v roli kapitána Hakla
Atmosféra, co se dá krájet
Celý film je precizně natočená detektivka, která má atmosféru jako trám. Snímek je temně laděný, neoplývá barvami, scény dokreslují temné basové linky hudebního doprovodu. Postavy šetří slovy, mluví přímo a k věci, neztrácejí čas. Tak trochu vám to připomene filmy noir.
Ze začátku budete mít možná trochu problém se zorientovat, přeci jen je zde příliš jmen, příliš podezřelých i příliš vyšetřovatelů. Tento dojem se však záhy ztratí a zápletka filmu vás dokáže pohltit.
Nebát se bojovat
Konec snímku vás přišpendlí do sedadel a budete zadržovat dech. Strhující finále, kdy se kapitán Hakl rozhodne bojovat proti krakatici režimu za jakoukoliv cenu, má v sobě silné poselství i do dnešní doby.
Jako by nám režisér a herci říkali, že né každá bitva je předem prohraná a né se vším se musíme smířit. A rozhodně není žádná oběť zbytečná. Celý film je tak poctou lidem, kteří si prošli nelehkým obdobím 50. let a nebáli se vystoupit proti systému.
