Církevní restituce – poslední dobou o nich slyšíme mnoho, ale víme, o co opravdu jde? Jaký majetek se má vrátit a komu? A proč a kdy o něj církve přišly? Nyní si o nich můžete přečíst přehledně a jasně.
Církevní majetek trnem v oku
Majetek církví nebyl státem znárodněn pouze za komunistického režimu. Už Josef II. za Rakouska–Uherska uvalil na majetek církve určitá omezení. Právě o tuto událost se opírá žaloba paní spisovatelky Lenky Procházkové, která považuje vrácení majektů církvím za velezradu. Již před pár lety ale byly vypracovány posudky od právníků a historiků z Univerzity Karlovy v Praze, brněnské Masarykovy univerzity, Západočeské univerzity v Plzni a Akademie věd ČR, ze kterých vyplývá, že ačkoli byly vlastnické vztahy komplikované a v minulosti se měnily, stále se jedná o církevní majetek. Můžeme nahlédnout k našim slovenským sousedům či na Slovinsko. Tam církevní restituce prošly, i když oba státy spadaly pod působení stejné monarchie jako my.
Pozemkové reformy
Znárodňování církevního majetku začalo na začátku 20. století první pozemkovou reformou, která trvala od roku 1919 do roku 1938. Zabírala se půda nad 150 hektarů zemědělské půdy nebo nad 250 hektarů celkové půdy.
Po roce 1919 došlo k převodu na nové majitele celkem 36 975 ha, tj. 16% církevní půdy. Církevního majetku však bylo zabráno mnohem víc, do roku 1938 však nebyl nikomu přidělen.
Druhá pozemková reforma pak započala roku 1945 a trvala tři roky. Tato reforma byla řízena dekretem prezidenta Edvarda Beneše a zabírala především majetek Němců, Maďarů, kolaborantů a zrádců. Církví se dotkla revize první pozemkové reformy, která proběhla v roce 1947 a o rok později byla snížena hranice půdy pro zábor na 50 hektarů.
Komunistické znárodňování
Skutečné zabírání majetku (nejen) církví následovalo po únoru 1948. Komunistický režim církvím mírně řečeno nefandil a tak je perzekuoval jak zabíráním majetku, tak zavíráním jejich představitelů. Podle čísel z první poloviny 90. let církve přišly po válce a únorovém puči o přibližně 2 500 budov, 175 000 hektarů lesa a 25 000 hektarů orné půdy. Valná většina (85% – 90 % zabaveného majetku) patřila římskokatolické církvi. Dohoda církví se státem se však vztahuje na sedmnáct různých církví a náboženských společností.
Dnešní přístup k církevnímu majetku
Majetek, který je zablokovaný v důsledku nevyřešených církevních restitucí, komplikuje život více než 500 obcím. Ty s ním nemohou nakládat, majetek je tak nevyužitý. Místopředseda Svazu měst a obcí Josef Bezdíček uvedl: „Jelikož jde o pozemky a celou řadu dalších nemovitostí, není možné vytvořit rozvojové plány, a proto je rozvoj obcí fakticky blokován.“
V této věci rozhodoval i Ústavní soud. Skupina senátorů napadla zákon o půdě z roku 1991, který předpokládá, že historický majetek církví a náboženských společností nebude předmětem obecného restitučního zákona, ale zvláštního zákona, který majetek církví a náboženských společností vypořádá.
„Dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností, je protiústavní (…),“ uvádí soud.
Soud je přesvědčený, že „odblokování“ církevního majetku by vyvolalo vyšší počet individuálních žalob, což je cesta, kterou Ústavní soud již v minulosti odmítl. Zákonodárci by se tímto aktem zbavili odpovědnosti za přijetí zvláštního zákona a odpovědnost by se přenesla na soudy. Je velice pravděpodobné, že v mnoha případech by tak k nápravě nedošlo a stát by i tak tratil velké peníze.
Řešení je na dosah
Současný návrh zákona „o církevních restitucích“, který vláda i přes váhání Věcí Veřejných schválila 11. ledna 2012, vychází z návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi z roku 2008. Ten zpracovala vláda premiéra Mirka Topolánka.
Současný návrh se liší v několika bodech, zde uvádím ty hlavní:
- vracený naturální majetek má mít větší objem: ne 51 miliard, ale 75 miliard korun českých
- sníží se finanční náhrada z 83 miliard na 59 miliard z důvodu výše uvedeného faktu
- finanční náhrada za nevrácený původní církevní majetek bude vyplacena ve 30 ročních splátkách, původní návrh zákona z roku 2008 počítal se splácením po dobu 60 let
- nesplacená výše finanční náhrady bude každý rok valorizována podle míry inflace, v původním návrhu se místo s inflací počítalo s úrokem 4,8%
- přechodné období financování církví a náboženských společností bude trvat 17 let od nabytí účinnosti zákona. První 3 roky bude částka příspěvku konstantní, dalších 14 let se tento příspěvek bude každoročně snižovat o 5 % částky vyplacené v prvním roce přechodného období.
Kompenzace o objemu 59 miliard korun má nahradit majetky, které již vydat nejdou (majetky ministerstev, institucí, obcí, krajů, vojenských újezdů, nebo již prodaných majektů). Církvím se vrací 56% majetku, o který přišly za minulého režimu.
I při vysoké inflaci (dejme tomu 3% – 5%) je vypočteno, že stát nakonec vyplatí o 4 miliardy korun méně, než kdyby po 30 let platil platy duchovních (s meziročním nárůstem 2% jako u ostatních státních zaměstnaců).
Církvím a náboženským společnostem se má vracet majetek, o který přišly v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 v důsledku například:
- odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb.
- darovací či kupní smlouvy, pokud k němu došlo v tísni nebo za nevýhodných podmínek
- znárodnění anebo vyvlastnění vykonaného v rozporu s tehdy platnými právními předpisy nebo bez vyplacení spravedlivé náhrady
- politické nebo náboženské perzekuce anebo postupu porušujícího obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody
- převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu
Vydáván bude majetek státu, a to z Pozemkového fondu a Lesů ČR – zemědělská či lesní půda, hospodářské stavby – a také z ostatních státních organizací a podniků, kdy půjde o nemovitý majetek. Celkový seznam obsahuje circa 130 tisíc položek, ale vláda neplánuje zveřejnit kompletní soupis. O každou položku si musí církve zažádat a neudělájí-li to, majetek zůstane státu.
Po uvedených 17 letech dojde ke konečné finanční odluce státu od církví. Dodnes je totiž provoz církví, platy a penze kněží, hrazen ze státního rozpočtu.
Nejen opoziční nesouhlas
Opoziční ČSSD, podle slov Bohuslava Sobotky, souhlasí s řešením problému církevních restitucí. Podle největší opoziční strany je zajisté nutné dokončit narovnání s církvemi, ale je potřeba to udělat způsobem, který nepovede k dalšímu kolu restitučních sporů. ČSSD by také prosazovala hlavně naturální podobu restitucí, protože si prý naše země nemůže dovolit platit církvím miliardy. Strana to považuje za rozpočtově nezodpovědné a nespravedlivé a poukazuje na fakt, že s touto podobou majetkového narovnání s církvemi nesouhlasí podle některých průzkumů až 70% veřejnosti. Nesmíme však opomenout, že Česká strana sociálně demokratická měla osm let svého vládnoucího období na to, aby problém církevních restitucí nějak řešila. Ale neudělala to.
S navrhovaným zákonem nesouhlasí ani KSČM, ale to asi nikoho nepřekvapuje. Bývalý předseda strany, Miroslav Grebeníček, odsoudil návrh jako krok, který přijde Českou republiku na miliardy korun. Nečasova vláda podle něj nabídla církvím velkorysé vyrovnání, které ale znaméná rozsáhlé majetkové poškození státu a jeho občanů.
V lednu se však postavily proti současnému návrhu o restitucích i koaliční Věci Veřejné. Média nás informovala o „další koaliční krizi“ a osud návrhu nebyl jasný. Nejmenší koaliční straně nejvíce vadilo, že by se v současné ekonomické situaci měly někomu platit miliardy. Ročně bude narovnání stát necelé 2 miliardy korun.
Hlas lidu, hlas boží?
Podle průzkumu společnosti SANEP, který proběhl v prvních lednových dnech na 4 082 respondentech, více jak dvě třetiny obyvatel odmítají majetkové vyrovnání s církvemi a nejraději by o něm rozhodly v referendu. Také více než 70% dotázaných si myslí, že církve jsou schopné pokračovat ve své činnosti i bez vrácení majetku.
Důvodů, proč jsou lidé proti, je jistě mnoho. Jedním z nich může být i přesvědčení, že církev má být chudá, dalším tvrzení, že církev sama majetky nakradla. Uvědomme si ale, že historie církevních majetků se táhne už několik staletí a těžko člověk dokáže, jak kterého majetku nabyl, od koho a za jakou cenu ho odkoupil a podobně.
Navíc, občana by mohla uklidnit skutečnost, že se majetky přesouvají z Pozemkového Fondu a Lesů ČR. Oba tyto orgány byly v minulosti kritizovány pro nepřehledné nakládní s majetkem a potenciální korupční prostředí. Nebude církev nakládat se svým majetkem lépe než oni?
Nesporným faktem je, že majetkové vyrovnání s církvemi se mělo udát již dávno. Nedojde-li k němu nyní, je možné, že se tak nestane už nikdy. Stát by měl vrátit, co si přivlastnil. Vždyť již v roce 1954 Generální prokuratura prohlásila, že majetek církví není socialistický vlastnictvím, že vlastnictví církví trvá a stát pouze dohlíží a chrání. Posuďme sami, jak se mu to dařilo.
Co bylo ukradeno, by mělo být i vráceno. Jaký názor na církevní restituce máte vy? Napiště nám.
