Příjímání potravy a tekutin je životně důležitý proces, ale nejen to! Je to také proces, který je společný všem lidem po celém světě, individuální je pouze druh a množství, které do těla denně vpravíme. Podobné je to dle mého názoru s kulturou, která nás provází celým naším životem.
Ač se vám může zprvu toto přirovnání zdát nadsazené, věřte, že tomu tak není. Stejně jako u jídla se liší množství a úroveň, které přijímáme, ale nalezme ji bez problémů všude – na jeskynních malbách z pravěku, v nejchudších státech světa, stejně tak ale i v těch nejvyspělejších. Právě proto bych chtěla vlivům a přínosům kultury věnovat tento článek, abychom jí stejně jako potravu nezačali brát jako denní rutinu a dokázali si jí vážit a o to více vychutnat.
Od narození se setkáváme s prvními vlivy kultury, usínáme při ukolébavce, kterou nám zpívá milující rodič, později při pohádce, kterou chceme poslouchat znovu a znovu. Pak nastane čas, kdy si čteme první knížku sami, když se pomalu posouváme z řádky na řádku a dychtivě s pocitem hrdosti hltáme každé slovo. Otevře se nám nový svět, kde je všechno možné. Máme první vzor, který nám dává motivaci snažit se o dosažení větších a ušlechtilých cílů. Nebo se s jistou dávkou dětské naivity toužíme stát princeznou či jinou pohádkovou bytostí.
Už jsem také hovořila o tom, že nás kultura spojuje, tím nebyla myšlena, jen kultura národní, která nám významně pomáhá v procesu socializace, ale i začlenění do malých skupin. Pamatujete na školní hudební hity? Nebo dobu, kdy kdo neviděl Indiana Jonese, jako by ani nebyl? Druhem kultury, který máme rádi a který vyhledáváme, se pak můžeme snadno začlenit do různých skupin, nebo si i najít přátele se stejným zájmem.
Samozřejmě nemůžeme kultuře odepřít ani funkci vzdělávací. Učí nás vnímat věci a nahlížet na ně z různých pohledů, soustředit se, obohacuje naši slovní zásobu a dokonce i vysoce ovlivňuje náš balík příručního vědění.
Zároveň musím vyvrátit jeden častý omyl, který o umění panuje. Umění údajně rozvíjí představivost, bohužel je to hloupost. Umění pouze podněcuje představivost, pomyslně se nám v mozku rozsvítí kontrolka a doslova se pak ztratíme např. v magických tónech hudby. Ale je dokázáno, že člověk s podmětovou deprivací má rozvinutější představivost, nežli člověk obklopený uměním. Asi je to dáno tím, že člověk bez podmětů nezná hranice.
S podnícením představivosti úzce souvisí vyvolávání někdy i dobou zkreslených vzpomínek. Ne jednou jsem od svých známých slyšela: ,, Tak na tuto písničku jsem ji vyzval k tanci.“ apod. Občas se nám něco vybaví i úplnou náhodou. Někdo si dokonce pouští tyto skladby záměrně, pro vyvolání vzpomínek a informací. Někdo u hudby rád pobrečí, jiný relaxuje, někomu pomůže se koncentrovat.
Z tohoto lze dedukovat, že různé směry umění mají individuální vliv na lidi. Podle toho se dá také odvodit teorie, podle čeho si lidé druhy kultury a umění vybírají, jelikož jak známo s věkem se může styl oblíbenosti bezpočetněkrát měnit. Je to dáno tím, co člověk v dané chvíli potřebuje – určitou emoci, nějaký daný prožitek.
Díky tomu toho můžeme o člověku dost zjistit z typu muziky, kterou poslouchá, knih, kterých čte, nebo i historického stylu, který se mu líbí, stáčí být jen ke svému okolí vnímavý. Ještě více toho pak můžeme zjistit z děl umělcových. Každá kresbička či řádek o vás něco vypoví. Ne nadarmo se říká, že umělec dává do děl část sebe.
Myslím, že každý z nás je umělec, kultura vždy sloužila hlavně pro seberealizaci. Potřebu něco sdělit světu, nebo si jen ulevit, zanechat po sobě něco atd.
Zpíváte si ve sprše? Pak jste dle mého názoru zpěvák. Jde vám píseň od srdce a dělá vám to radost, je vám bytostně jedno, že na vás pak buší sousedi? Ano, protože děláte to, co vás činí šťastnými, kdo tuto jednoduchou životní filozofii pochopí, bude životem proplouvat lehce, s vyrovnaností a radostí.
Snad jste s mým pohledem na důležitost kultury ztotožnili, nebo jste se alespoň pozastavili nad tím, co vše nám kultura dává. Zkusme také přestat brát sebe a naše vnímání za samozřejmé a automatické a přemýšlejme, jak na nás kultura působí, co v nás daný prožitek evokuje. Cesta naším životem je také cestou sebepoznání.
