Kde jsou časy, kdy se dva mladí lidé vzali, žili spolu šťastně a v lásce, dokud nezemřeli? Například za časů našich babiček a prababiček to tak bylo. Co se tedy změnilo?
Svět se změnil, lidé se změnili, vyvinuly se nové technologie. Člověk může v dnešní době používat věci, o kterých si naši předkové mohli nechat jen zdát, pokud je vůbec něco, jako mobilní telefony, počítač, Facebook, atd. napadlo. Díky těmto moderním věcem je náš každodenní život o mnoho jednodušší. Když chceme někoho vidět, jít s ním na kafe, či do kina, napíšeme mu sms nebo mu necháme vzkaz na facebookové zdi. Samozřejmě, že to má své výhody, ale přiznejme si, že jsme si na tyhle vymoženosti zvykli a stali se z nás rozmazlení „závisláci“.
Dříve rozvod nepřipadal v úvahu a proč také? Lidé se nepodváděli, a pokud ano, tak ne v takovém množství. Neměli potřebu hledat štěstí jinde. Koho si sami vybrali (někdy i nedobrovolně), s tím strávili zbytek života. A dnes? Ubylo svateb, zato přibylo rozvodů. Lidé mají vztahy, třeba několik let, ale přece jen přijde většině z nich pohodlnější, nechat si dveře od svobody otevřené, když to nevyjde, tak to zkusit někde jinde a s někým jiným. A když se přece jen rozhodnou vstoupit do svazku manželského, tak mnohdy ne kvůli svatbě jako takové, ale například kvůli tomu, kdyby se jednomu z nich něco stalo, aby tomu druhému v nemocnici vůbec řekli, co s ním je. Dalším důvodem proč si říct „ano“ je dědictví, společné jmění manželů, atd.
Známosti, které dřív trvaly několik let, se změnily ve známosti trvající jednu noc, ve kterých se o žádnou lásku ani vztah na celý život jednat nemůže. Naučili jsme se experimentovat a nevázat se. Holce/klukovi na jednu noc je přeci jedno, že zítra budete s někým jiným. Spoustě lidem to vyhovuje. Žádné závazky, nikomu se zpovídat a jen si užívat. Ale copak netoužíme po rodinné jistotě?
Mezi největší zabijáky vztahů patří jednoznačně nevěra. Akorát nepodvádí jen jeden. Hodně často narážíme na vztahy, ve kterých podvádí oba partneři. Jak je to možné?
Seznámit se s někým v 21. století je jednoduché, to díky internetu víme, a na párty s několika drinky v krvi velmi snadné. V tu chvíli zapomínáme, že na nás doma čeká drahá polovička a necháme se svést touhou poznat někoho nového.
Věda je sice daleko, ale žádný stroj času, který by vrátil chybu, které se dopouštíme, neexistuje. Je pozdě. Tímto jedním činem, který trval třeba jen chvíli, jsme zkazili vztah, který trval několik let. Litovat a omlouvat se můžeme donekonečna, ale v hodně případech nemá omluva žádnou cenu. Měli bychom se zamyslet nad následky moderního světa, a pokud si uvědomíme, že nás nástrahy 21. století lákají a svádí, měli bychom udělat vše proto, aby se jim to nepovedlo.
Podle mě je láska na celý život, samozřejmě bez podvádění, překrásná. Chtěla bych strávit celý svůj život s jedním člověkem. Má to řadu výhod, například ho známe více než kohokoliv jiného a on zná nás. A po takovéhle dlouhé době přijdeme na spoustu chyb, protože jak jistě víme, nikdo není dokonalý. Ale to vůbec nevadí, je zajímavé naučit se žít s chybami, které má druhý. Můžeme si naplánovat dokonalého muže, ale v hloubi duše budeme stejně vědět, že žádný takový není. Podle mě se dnešní lidé vzdávají hned na začátku. Přijde malá překážka, kterou se ani nesnaží překonat a jsou sraženi.
Netvrdím, že žít s někým celý život je procházka růžovým sadem, každý vztah má svá úskalí. Ale tvrdím, že stojí za to se přes tato úskalí přenést, protože za nimi se skrývá něco nepopsatelného. Proto vás vyzývám: nepodvádějte, nevzdávejte se a bojujte, protože všechen boj stojí za to! Když to nevzdáte, budete moci odpovědět: ,,Ano, setkáme. Já jsem důkazem, že vztah bez nevěry na celý život ve 21. století existuje.‘‘
