Vztahy na dálku: láska, která překonává vzdálenost

Asi se všichni shodneme, že když jsme zamilovaní, nejraději bychom se svým partnerem či partnerkou trávili co nejvíce času. Existují však případy, kdy to není možné. Třeba když se partnerská dvojice poznala na internetu a v reálném životě bydlí každý na druhém konci republiky. Nebo hůř – když jeden z partnerů odjede na studijní či pracovní stáž třeba na celý rok. Najednou máte před sebou vidinu toho, že většina vašich rozhovorů a setkávání bude omezena jinými způsoby než přímým osobním kontaktem.

V hlavní roli internet

Dnes, v době internetu, kdy spolu můžeme komunikovat na Facebooku, ICQ nebo Skypu, zdá se, že by ono odloučení nemuselo být pro partnery tak katastrofální. Stačí se připojit a je to. Ale přece jenom, osobní kontakt je osobní kontakt. A zvlášť v partnerském vztahu je určitá osobní blízkost a intimita asi čas od času potřebná. Nebo ne?

Názory na vztahy na dálku se různí. Jedni jsou jejich zarytými odpůrci a tvrdí, že takový vztah nemá šanci na přežití, protože když svého partnera dlouho nevidíte, zákonitě musí přijít odcizení. Druzí pak, často po své osobní zkušenosti s takovým typem vztahu, si jej nemohou vynachválit a bývají často stoprocentně přesvědčeni, že je ani ta největší vzdálenost nemá šanci rozdělit.

Co říká statistika

Ze statistických údajů pocházejících z roku 2005 v USA vyplývá, že tehdy žilo přibližně 3,5 milionu Američanů ve vztahu na dálku. Stejně tak asi 25-40 % vysokoškolských studentů mělo vlivem nejrůznějších okolností se vztahem na dálku svou zkušenost. Dnes jsou tato čísla pravděpodobně ještě vyšší.

Ukázalo se, že všeobecně předkládaná informace, že vztahy na dálku krachují častěji než ty ostatní, je nepravdivá. Partneři, kteří mají možnost vídat se denně (nebo často) se během prvního měsíce vztahu rozcházeli asi v 30 % případů, zatímco ti, kteří udržovali vztah na dálku ukončili vztah v 27 % případů. Příznivější jsou statistiky pro partnery v klasickém vztahu, kteří spolu chodili půl roku, zde k rozchodu docházelo „pouze“ v 35 % případů, větší rozchodovost byla zaznamenána u „dálkových“ vztahů, a to 42 %. Zároveň však data ukazují, že během prvního roku skončilo 25 % běžných vztahů, tíhu vzdálenosti neuneslo v porovnání s tím pouze 8 % z nich za stejnou dobu jejich trvání. Z toho můžeme snadno usoudit, že neexistuje žádný jasný důkaz ani pravidelnost tvrzení, že vztahy na dálku jsou častěji předurčeny k zániku.

Nesmíme zapomínat, že vždy záleží na konkrétním páru, na osobnostech obou aktérů, stejně jako na časových a finančních možnostech dvojice vídat se. Na obou typech soužití bychom jistě našli pozitivní i negativní stránky. Plusem u vztahů na dálku může být větší schopnost partnerů těšit se na sebe a užít si společné chvíle. Zdá se to logické, když se dlouho nevidíte, pak jste si samozřejmě vzácnější.

Možné potíže ve vztazích na dálku

Ve vztazích na dálku se partneři mohou setkávat s jistými problémy, které v běžném vztahu možná tak znatelně nepociťujeme.

• problém důvěřovat – každý vztah, ať už se s partnerem vídáme každý den nebo třeba jen jednou měsíčně, potřebuje ke svému fungování určitou dávku důvěry mezi partnery. Více to platí v těch vztazích, kdy nevíte, kde a s kým právě váš miláček je a co dělá. Mohou se dostavit žárlivost a pochybnosti, jestli si zrovna neužívá v náruči jiné/jiného. Ale jestliže chcete svůj vztah udržet, musíte zkrátka věřit, že by vás partner/ka nepodvedli a všechny nepěkné myšlenky si zakázat. Stejně jako by váš partner měl mít jasno v tom, že nepotřebuje vyhledávat žádné sexuální ani jiné dobrodružství u někoho jiného. Ospravedlňovat si případnou nevěru slovy „co oči nevidí, srdce nebolí“ asi není úplně fér. Ne vždy je jednoduché odolat, ale pokud to nedokážete, dá se předpokládat, že si zaděláváte na problém.
• finanční stránka – i přesto, že bychom chtěli s partnerem trávit každou volnou chvilku, není nám to vždy přáno, protože ať chceme nebo ne, cestování něco stojí. V souvislosti s tím se u partnerů může prohlubovat zoufalství, bezmoc a strach z odcizení nejen fyzického.
• chybí společná témata – jestliže se svým protějškem netrávíte čas a nepodnikáte společné akce, může se stát, že s postupujícím časem nebudete vědět, o čem spolu mluvit. Jako by došla témata hovoru. Je proto dobré navodit si při komunikaci (přes telefon nebo internet) stejnou atmosféru, být v tu chvíli ve stejném prostředí nebo číst stejné knihy apod.
• strach z budoucnosti – dlouhodobé odloučení s sebou může nést i strach z toho, jak bude vztah pokračovat v budoucnu. Přemýšlíme nad tím, zda se partner za dobu, kdy jsme se nevídali, nezměnil nebo jestli si ještě budeme mít co říct.
• nenaplněnost ze vztahu – do komunikace se svým protějškem investujete mnoho času a energie. Píšete nebo voláte si denně a jste si jisti, že všechny překážky související se vztahem na dálku hravě překonáte. Postupně však můžete cítit, že ona energie ani čas, který tomuto způsobu života věnujete, vám nedává tolik, kolik by měl a partner vám může fyzicky chybět víc než kdy dřív. Uvědomujete si, že všechny ty maily, vzkazy na Facebooku ani telefonáty vám nestačí. Asi se nemusíme přít o tom, že výpočetní technika je sice fajn, ale osobní přítomnost naší lásky nám jen těžko vynahradí.

Mám ve svém okolí několik partnerských dvojic, které dlouhodobě žily ve vztahu na dálku. Vzdálenost překonaly nebo se ji snažily obelstít přestěhováním se do stejného města a dnes už mají i společné děti. Takže – jde to! Jestliže si partneři ve vztahu na dálku určí jasná pravidla a dokáží je dodržovat, má i takový vztah jistě šanci. Mnohdy není lehký, ale zvládnout se dá. Pamatujte – nikde není psáno, že mezi vámi a vaší láskou bude dálka navěky.