Workoholismus: Když se z práce stane posedlost

Workoholismus se často přirovnává k závislosti na alkoholu. Může totiž postiženému způsobit podobné obtíže jako alkoholikovi etanol. Závislost na práci postihuje častěji osoby s vyšším vzděláním, více se týká mužů. Workoholismus se objevuje často u osob soutěživých, u perfekcionistů a pedantů, u těch, kteří jsou nadměrně zaměření na výkon. Všechny své činnosti musí mít předem důkladně naplánované a promyšlené. Ačkoli se na své okolí snaží působit sebevědomě, může se u nich jednat pouze o snahu zamaskovat svou nejistotu, zranitelnost a strach ze selhání.

Dětství workoholiků

Stále častěji se ukazuje, že lidé závislí na práci prožívali komplikované dětství. Rodiče byli taktéž perfekcionisté a od svých dětí vyžadovali bezchybné výkony, dlužno dodat, že vyšší než bývalo běžné u jejich vrstevníků. Chtěli být na své děti pyšní a neodpouštěli chyby či nedokonalosti. Jestliže dítě nesplnilo jejich očekávání, mnohdy na něj pohlíželi s opovržením a bez špetky respektu. Hra dítěte byla rodiči vnímána jako jeho snaha vyhnout se povinnostem nebo jako zbytečná ztráta času.

Práce, práce a zase práce

Workoholik je neklidný, podrážděný a má sklony vyvolávat konflikty, pokud hrozí, že by nesměl třeba jediný den pracovat. Jeho zapálení pro práci má tak velký rozsah, že je kvůli němu workoholik schopen opustit veškerý svůj dosavadní život. Své koníčky, zvyky a co hůř – i své přátele a rodinu. Nejraději by pracoval 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce.

Workoholici jsou přesvědčeni, že musí za každou cenu pracovat. Neustále. I přes víkend věnují práci nadměrné množství času a snaží se o nutnosti a nevyhnutelnosti svého počínání přesvědčit i své okolí. Často pracují např. 18 hodin denně a mnohdy vyžadují totéž i od svých spolupracovníků.

To samozřejmě vyvolává konflikty nejen na pracovišti, ale v domácnosti workoholika, protože ne každý je schopen a hlavně ochoten se takovému stylu podřídit. Velmi těžce bychom workoholikovi vysvětlovali, že si na svá bedra naložil až příliš mnoho práce. Jemu takový život vyhovuje. Alespoň zpočátku. Nedokáže odmítnout zadanou práci a v případě, že dojde k tomu, že začne pociťovat únavu a příznaky vyčerpání organismu, většinou nedbá ani rad lékařů, že by měl zvolnit své pracovní tempo. Pokud workoholik nemá možnost pracovat, pociťuje abstinenční příznaky jako u kterékoli jiné závislosti.

Workoholik se často věnuje několika pracovním projektům současně a s přibývajícími nároky také klesá jeho výkonnost a schopnost práci dokončit. Workoholik je náročný nejen na sebe, ale i na své okolí. A protože usiluje o to, aby vše bylo dokonalé a perfektní, což je fakticky nemožné, málokdy mívá pocit uspokojení, že se mu něco skutečně podařilo. Naopak trpí výčitkami, pokud něco nestihne ve stanoveném termínu, nebo když něco nezvládne udělat tak, jak měl.

Ve Spojených státech probíhaly nejrůznější výzkumy zaměřené na workoholismus. Z jednoho takového vzešla i typologie workoholiků.

1. Urputný dříč – neustále pracuje, i když to třeba není zrovna potřeba. Je ohrožen zdravotními komplikacemi, ale také pracovními úrazy. Existuje u něj vyšší riziko, že práci vykoná chybně.
2. Záchvatovitý workoholik – záchvaty pracovitosti u něj přichází v etapách, je k nim puzen vnitřním nastavením své osobnosti. Workoholik tohoto typu nedokáže dlouhodobě podávat vyvážený pracovní výkon, postupně u něj dochází k nezájmu, apatii a útlumu činnosti.
3. Pracovní labužník – práci věnuje nadměrné množství času, je to perfekcionista a pedant a nad svým chováním nemá kontrolu ani nadhled. Ocitne-li se v pozici šéfa, svým podřízeným práci znepříjemňuje.
4. Hyperaktivní workoholik s poruchami pozornosti – pracuje stále, ale jeho neschopnost soustředění se negativně odráží na jeho pracovním nasazení. Často není schopen úkol dokončit. Kde se vyskytuje tento typ workoholika, bývá velký spěch, zmatek nebo rozruch.
5. Opečovávač – je ten typ člověka, který se snaží pro blaho svých blízkých udělat cokoli, a to i v případě, že se ho o pomoc nikdo neprosil. V druhých lidech dokáže vzbudit pocit viny za to, že nedokážou ocenit jeho snahu pomáhat. Neuvědomuje si, že tímto jednáním škodí sobě i svému okolí.

Představa intimních vazeb a vztahů značnou část workoholiků děsí. Důvodem může být jejich strach z toho, že se ve vztahu budou muset podřizovat a ukážou partnerovi svou zranitelnost. Ve vztazích bývá workoholik často manipulativní a rád druhého ovládá, ukazuje svoji nadřazenost. Není-li ve vztahu tím dominantním, cítí se být nesvůj.

Neschopnost odpočívat

S postupujícím časem, kdy u workoholika dochází ke stavům vyčerpání, začne být nervózní, netrpělivý a podrážděný, protože při dlouhodobém pracovním nasazení není možné udržet si stále stejnou výkonnost. Ta postupně klesá, což ve workoholikovi probouzí paniku. Nedokáže pochopit, proč mu práce, kterou jindy zvládl např. za čtyři hodiny, nyní trvá hodin osm.

Workoholik neumí odpočívat. Několik let odmítá jezdit na dovolenou, jakoukoli relaxaci považuje za ztrátu času a sám sobě by poté vyčítal, že mohl čas zúročit lépe než odpočinkem. Když už přece jenom odjede na dovolenou, zpravidla si ji nedokáže vychutnat, stále myslí na pracovní úkoly, kontroluje e-mail nebo mobilní telefon a je nervózní, protože nemá pod kontrolou dění ve firmě.

Ze svých neúspěchů či chyb začíná workoholik postupně obviňovat své okolí a stává se z něj podezíravý vztahovačný člověk. Může se u něj projevit i konkrétní duševní porucha, která jej zavede k lékaři a zde workoholik očekává vyléčení se během krátkého okamžiku, a to aniž by se do procesu léčby musel sám jakkoli zapojit.

Léčba workoholismu

Pokud workoholik nezačne svou závislost řešit, hrozí mu srdeční onemocnění, deprese či vysoký krevní tlak. V těchto případech bývá často nutná pomoc odborníka. Cílem terapie je změna životních hodnot postiženého jedince. Ten se musí snažit omezit pracovní závazky a najít si ve svém nabitém programu čas také na rodinu, přátele a své koníčky.