Marsyas čili Na okraji literatury

Čapkova kniha Marsyas obsahuje sbírku novinových statí, orientujících se především na okraj literatury, který je literárními kritiky přehlížen. Díky úspěchu těchto článků vyšla v roce 1931 pod názvem Marsyas čili Na okraji literatury sbírka těchto fejetonů.

O autorovi

Karel Čapek patří mezi nejčtenější české spisovatele. Narodil se roku 1890 v Malých Svatoňovicích. Vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově v Praze, ale také v Berlíně a v Paříži. Stal se redaktorem Lidových novin nebo Národních listů, věnoval se také studiu exotických kultur a etnické hudby, fotografování a také režii a dramaturgii pro pražské Vinohradské divadlo.

Nejvíce se ale proslavil jako spisovatel. Jeho Povídky z jedné a druhé kapsy patří k základům naší čtenářské gramotnosti stejně jako jeho dalš knihy jako například Válka s mloky, R.U.R. a Bílá nemoc. V několika svých knihách varoval před nástupem nacistů k moci. Kritizoval také dění kolem Mnichovské dohody. Zemřel ale před vypuknutím druhé světové války 15. prosince 1938.

Charakteristika díla

Jedná se o sbírku fejetonů, ve kterých se autor zamýšlí nad jednotlivými okrajovými literárními žánry. Kniha je rozdělena do sedmnácti kapitol, ve kterých se postupně vystřídá rozbor pohádek, anekdot nebo také pornografie.

Do všech kapitol vkládá autor své porozumění pro daný žánr, ale právě u pornografie absolutně nesouhlasí.

Marsyas, podle kterého je kniha pojmenovaná, je satyr z řeckých bájí. Ten je symbolem pro umění, vhodné pouze pro spodinu společnosti, což je většina žánrů, kterými se autor v knize zabývá.

Jazykové prostředky a stylistika

Fejetony jsou psané v ich-formě spisovným jazykem, odpovídajícím době vzniku. V knize se objevují časté citace děl (nejvíce v kapitolách, pojednávajících o příslovích a lidových písních).

V knize se několikrát objevují některé názory i celé věty (v nepatrné obměně).

Dějová linie

Poeta

V této kapitole se spisovatel obdivuje především básnickému jazyku. Na několika příkladech ukazuje rozdíl mezi řečí vyšinutého básníka a obyčejného člověka, který není schopen tak hlubokého chápání slov. Na konci uvádí i jméno, do té chvíle anonymního, básníka, kterého v textu citoval. Byl jím Stanislav Mráz.

Chvála novin

Čapek zde píše o schopnosti novinářů zaplnit celé noviny, i když se předchozí den nic zvláštního nestalo. Uvádí zde také rozdíl mezi krásnou literaturou a novinami. Krásná literatura totiž přináší pořád tytéž staré skutečnosti novým způsobem, noviny vyjadřují stále nové a aktuální skutečnosti starým a neměnným způsobem a formou.

Dvanáctero figur zápasu perem čili Příručka písemné polemiky

Tento fejeton pojednává o literárních válkách a soubojích formou polemiky a vypisuje základní druhy polemiky. Z fejetonu vyplývá, že autor polemiky nemusí uvádět pravdivé údaje. Musí jen čtenáře přesvědčit, že pravdivé jsou. Musí také sledovat každé slovo odpůrce a i z nejnepodstatnějšího detailu vytvořit velkou aféru.

K přírodopisu anekdoty

Anekdoty považuje Čapek za výhradně mužskou záležitost. Pozastavuje se také nad malým počtem hrdinů anekdot, kteří se navíc pořád opakují. Obhajuje ale například černý humor, který si utahuje z cizího neštěstí. Je totiž možné, že právě tento humor slouží k regulování lidské krutosti.

Několik poznámek o lidovém humoru

Čapek zde opakuje svou myšlenku, podle které mají k humoru mnohem blíže muži, než ženy. V této kapitole upřesňuje, že humor můžeme nalézt mnohem více u spodiny a chudších lidí, než např. u politiků nebo milionářů, kteří mají cit pouze pro ironii.

O příslovích neboli O moudrosti lidové

Autor se pozastavuje nad skutečností, že pro jeden jev mohou existovat dvě a více přísloví, které si navzájem odporují (líná huba, holé neštěstí x mluviti stříbro, mlčeti zlato x mluv jen tehdaž, když veš zakašle). Přísloví mají dokázat člověku, stiženému nějakou nehodou, že v tom není sám a že podobný osud stihl i jiné lidi.

Písně lidu pražského

Tato kapitola se věnuje lidovým písním, zpívaným a skládaným v pražských hospodách, kasárnách a domácnostech. Většina z těchto skladeb koluje po Praze v několika různých úpravách.

Říkadla čili O prozódii

Jako prózodii označuje Čapek dětská říkadla jako "Ententýky dva špalíky", která postrádají jakýkoliv význam i řád. Nabízí zde také možnost, že by prostřednictvím těchto říkadel mohlo probíhat například losování členů správní rady.

K teorii pohádky

Pohádka je určená především pro děti. Své kouzlo má hlavně v mluveném slovu. Tímto způsobem se totiž pohádky po staletí šířily po celém světě tak, že dnes těžko zjistíme, kde má jaká z nich původ. Pohádky zaznamenaly v dávných dobách určitou revoluci, protože dokázaly slovy popsat neexistující děje. Ty se potom odehrávají na neurčitém místě (za devatero řekami) nebo čase, což jim zajišťuje nesmrtelnost.

Několikero motivů pohádkových

Autor si zde všímá motivů, které se v pohádkách často opakují a se kterými se můžeme setkat i v reálném životě. Například jsou to splněné přání, náhoda, dar, nález, pomoc nebo úspěch.

Několik pohádkových osobností

Karel Čapek zde vyjmenovává hlavní pohádkové osobnosti a jejich stručné charakteristiky – jsou to: hrdina, princezna, Popelka, zakletý, zlý, chytrák a Hloupý Honza.

Eros vulgaris

V této kapitole se autor věnuje příběhům a knihám s erotickou tématikou. Lituje pisatelů, kteří musí psát celou knihu to samé dokola.

Kalendáře

Tato kapitola je věnována kalendářům, cíleným především na prostší publikum. Každý rok zde najdou dosti podobné příběhy, pojednávající převážně o lásce a majetku. Občas se zde objeví také epizodní humorné historky. Píše se zde také o autorech kalendářních příběhů. Ti nedávají do své práce vůbec žádnou invenci a píší velmi neosobně.

Holmesiana čili O detektivkách

K detektivkám se autor staví velmi kladně (vždyť také pár detektivních povídek napsal). Oblíbenost tohoto žánru si vysvětluje skutečností, že vraždy a krádeže se doopravdy dějí a čtenář se tak může podívat do zákulisí kriminálních činů.

Poslední Epos čili Román pro služky

Romány pro služky mají mnoho společného s kalendářními příběhy, ale zatímco ony vycházejí spíše z realismu, romány pro služky mají svůj původ v romantismu. Pojednávají zejména o milostných vztazích krásných vévodů a hrabat. Tyto spisy bývají obsáhlé a pro muže nečitelné.

Proletářské umění

Tato kapitola upozorňovala na směr, který nabralo tzv. proletářské umění. Čapek zde líčí zklamání z nové vlny proletářských básníků.

Chvála řeči české

Poslední stať knihy vlastně spojuje všechny zmíněné žánry. Všechny byly totiž vytvořeny stejným jazykem.

Další díla autora