Jak se co dělá

Díky Čapkově souboru fejetonů Jak se co dělá, může čtenář nahlédnout pod pokličku tří oborů – novinařiny, filmu a divadla. Autor sám si prošel prací ve všech třech odvětvích a tak může zasvěceně přednášet, jak vznikají noviny, film nebo divadelní hra. Jak je u něj zvykem, nejde jen o suchý popis, ale o barvité povídání polné humoru.

O autorovi

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům, prozaikům, novinářům a překladatelům 20. století. Studoval filozofii na UK v Praze i v Paříži a Berlíně. Kvůli své nemoci nemusel narukovat a bojovat v 1. sv. válce. Během války začal pracovat jako redaktor, například v Národních listech a Lidových novinách. Po válce působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla, následně byl předsedou československého svazu spisovatelů.

Ve 30. letech si uvědomoval nebezpečí fašismu a upozorňoval na ně ve svém díle. Podepsání Mnichovské dohody pak bral jako národní i osobní tragédii. Otevřeně hájil národní jednotu a svobodu. Zemřel na následky nachlazení ještě před začátkem války 25. prosince 1938.

Čapek se zajímal o fotografování, etnickou hudbu a cizí kultury, podnikl několik cest po Evropě. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Charakteristika díla

Jak se co dělá je soubor Čapkových fejetonů z roku 1938. V nich Čapek představuje zákulisí tří oborů, které si sám vyzkoušel – divadlo, noviny a film. Čapek se nesnaží odborně poučovat, ale popisuje jednotlivé obory a profese se svým typickým laskavým humorem.

Kniha je rozdělená na tři části – Jak se dělají noviny, Jak se dělá film, Jak vzniká divadelní hra. Jednotlivé části obsahují další kapitoly, které zachycují jednotlivé „výrobní postupy“.

Kniha je doplněna také o jeho názorné kresby.

Ústřední postavy knihy

Ve fejetonech vystupují profese, které pracují ve zmíněných třech oborech, nejsou to konkrétní lidé. Jsou to novináři, producenti, ředitelé, režiséři, scénáristé, technici, herci, autoři hry...

Jazykové prostředky a stylistika

Jazyk je spisovný, Čapek má bohatou slovní zásobu. Fejetony jsou psány jako poučky, styl vyprávění je ovšem barvitý a živý, autor pracuje s humorem i lehkou ironií. Časté je použití slangu a terminologie.

V textu je i přímá řeč, dialogy, např. ukázkový rozhovor autora hry s režisérem.

Úvodní kapitoly jednotlivých částí jsou psány v ich-formě.

Dějová linie

Jak se dělají noviny

Na novinách je podle Čapka nejzvláštnější, že vůbec každý den vycházejí, že najdou každý den něco, o čem píšou.

Nejprve popisuje, z čeho se noviny skládají, jak se z redakce přes tiskárny a expedice dostanou až ke čtenářům. Dále vypráví o chodu redakce a jejích obyvatelích včetně jejich přezdívek. Např. nočnímu redaktorovi se říká „služba, též strejček, dežurný, poklasný a všelijak jinak“. V další kapitole se věnuje vzniku ranního vydání. Vše se děje ve velkém spěchu, bojuje se o místo, často je to chaotický proces. Na závěr zmiňuje zbylé činitele nutné pro chod novin. Velmi důležití jsou samozřejmě čtenáři, kteří noviny nejen kupují, ale do značné míry je i tvoří.

Jak se dělá film

Na začátku Čapek upozorňuje, že nechce mluvit o konkrétním filmu ani konkrétních lidech, ale v obecné rovině. Základním předpokladem vzniku filmu jsou peníze a někdo ochotný zaplatit je. V další kapitole vypočítává desítky profesí, které se kolem filmu motají. Rozděluje je na lidi nad filmem, lidi za filmem, lidi kolem filmu, lidi u filmu a lidi mimo film. Popisuje, jak se hledá ten správný námět a představuje čtyři vzorové náměty. Od námětu pokračuje ke scénáři, následuje příprava a stavba ateliéru, až pak se začne točit. Čapek dále barvitě vykresluje dění na place a vysvětluje, že to režisér tvoří děj a herci jsou jen figurky. A že dění na place je na hony vzdálené výsledné podobě filmu. Po natočení totiž film putuje do laboratoří a dílen, kde se dokončí. Pak už je na řadě premiéra.

Jak vzniká divadelní hra

Úvodem Čapek říká, jak náročný je vznik divadelní hry, a tak když se zvedne opona na premiéře, rovná se to zázraku. Koloběh začíná, když přijde nadšený autor se svou hotovou hrou, aby brzy zjistil, že zdaleka hotová není. Než ji přijmou, musí ještě několik škrtat, přepisovat a dopisovat. Než se pak začne zkoušet, musí se najít to správné obsazení. Není to jednoduchý proces a zasahuje do něj mnoho lidí od režiséra, přes autora, šéfa činohry až po samotné herce. Pak přijde na řadu režisér, který má zásadně vždy jiné představy než autor. S herci se pak potkává na čtených zkouškách, ty je ovšem nudí a kolikrát jich spousta ani nepřijde. Poté se zkouška aranžuje ve zkušebním sále a herci opět neposlouchají. Proběhne ještě řada zkoušek, než hra dozraje. Pak už zbývá jen generálka, kde má probíhat všechno tak jako při premiéře, ale to se nikdy nepovede. Ale je to v pořádku, protože pověrčivý divadelní lid věří, že když je na generálce kravál, premiéra se povede. Při premiéře se divadelní kus stává událostí. Po ní žije režisér i ostatní nejistotě, jestli se vše povedlo, nebo to byl propadák.

V další kapitole se Čapek věnuje divadelní hiearchii. Od ředitele přes ansámbl a kompars po incipienta, šupléra, oponáře a nakonec i hasiče, kteří kontrolují, aby herec zapálenou cigaretou při hře nevypálil divadlo. No a v divadle jsou i rekvizitáři, osvětlovači, inspektor scény a technický personál, nábytkáři a garderobiéři a ještě další lid...

Další díla autora