Mezi proudy – Dvojí dvůr

Trilogie Mezi proudy obecně líčí začátky husitského hnutí. Spory krále Václava IV. se šlechtou a s duchovními. V díle jsou také historické postavy, Jan Hus, Jan Žižka, Václav IV., arcibiskup Jan z Jenštejna. Celou trilogií prochází problém církve. Je popisována špatná morálka, členů církve, ať už jsou postavením kdekoliv na žebříčku. Autor vychází z doložených historických faktů. I tak má čtenář prostor pro svou fantazii. Trilogie vychází od 1887-1890.

O autorovi

Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 v Hronově. Byl to český prozaik, dramatik, autor řady historických románů. Je také jedním z představitelů realismu. Narodil se do selského rodu. Jeho otec, původem rolník a poté pekař. Měl hodně sourozenců, čtyři sestry a čtyři bratry. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové.

Vystudoval také historii na pražské univerzitě. Žil čtrnáct let v Litomyšli, kde byl gymnaziálním profesorem. Učil dějepis a zeměpis. Roku 1888 se usadil v Praze. Od roku 1903 až do své smrti působil jako pedagog i jako spisovatel. Obnovil přátelství s Mikolášem Alešem. Navázal přátelství se Zikmundem Wintrem, K. V. Reisem, rovněž se přátelil s mladší generací jako Zdeněk Nejedlý, J. S. Machar a další.

Od roku 1909 odešel do důchodu a věnuje se pouze literární činnosti. Často navštěvuje svůj rodný Hronov, podniká však cesty i do jiných míst, kam také umisťuje svá díla. Jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 manifest českých spisovatelů. Účastnil se také deklarace vyhlášení Československé samostatnosti, vítal také projevem prezidenta Masaryka. Stává se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Ve volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V politice vydržel až do své nemoci, která mu znemožňovala psaní. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a to roku 1918, 1919, 1921, 1930. Umírá 12. března 1930 v Praze, pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika díla

Dílo je zasazeno do doby počátku husitství, tedy 14. až 15. století.

Trilogie má tři různé svazky. Dvojí dvůr, Syn Ohnivcův, Do tří hlasů.

První svazek Dvojí dvůr se zabývá vztahem dvou dvorů.

Ústřední postavy knihy

Arcibiskup – člověk, který podlehl svým citům a trpí za to

Marie Šípová – manželka hajného Šípa, svedena a opuštěná arcibiskupem touží po pomstě

Elška – mladá žena, podvedena Frovinem, který jí slibuje svatbu, poté zanevře na vše a odchází do kláštera

Hajný Šíp – člověk, který neprožívá radost, chce znát viníky svého utrpení

Jazykové prostředky a stylistika

Kniha je psána spisovnou češtinou, některé výrazy mohou být zastaralejší.

Dějová linie

Líčí se zde vztah dvou dvorů. První dvůr je krále Václava IV., který je vznětlivý, chodí rád v přestrojení mezi studenty i obyčejné lidi. Druhý dvůr je palác arcibiskupa pražského Jana z Jenštejna.

Tři studenti, tenkonohý Tkanička, jedlík Bernášek, vážný Jan, jehož strýcem je hajný Šíp, se vydali o prázdninách roku 1381 na toulky po české zemi a chtěli si najít obživu. Zabloudí v křivoklátských lesích, kde jsou překvapeni zakuklenci a odvezeni na hrad Jivno, kde je čekají různá dobrodružství. V lese je totiž tajně vyslechl bodrý pan Jíra z Roztok a rozhodne se je podrobit zkoušce.

Dva ze tří propadnou, jeden Jan obstojí. Purkrabí jej za to podporuje ve studiích v Praze. Jan jde ke svému strýci Šípovi. Zjišťuje, že se jeho strýc podruhé oženil s mladou a koketní ženou Marií. Marie si však všimne při své vyjížďce Jan z Jenštejna, arcibiskup a tehdy ještě kavalír a velmi elegantní pán. Arcibiskup si s půvabnou ženou hajného Šípa začne románek. Marie za ním uteče z křivoklátské samoty do Prahy, zde se však setkává s arcibiskupovým zavržením.

Marie se před ním zraní dýkou a je ošetřována v klášteře svaté Anežky. Hajný Šíp je povýšen na ohnivý dvůr, je však bez radosti z vlastního úspěchu, cítí jen potřebu usvědčit viníky ze svého neštěstí. Synovec Jan, který studuje v Praze, se snaží jeho myšlenky obrátit k lepšímu a to se mu daří. Šíp nachází novou vášeň v právech Čechů vůči Němcům a to nejen na univerzitě, ale také v jiných sférách soukromého a veřejného života.

Chce mravní očistu v církvi a vůbec v celé duchovní sféře. Elška je vábena německým studentem, ten jí proradně slibuje manželství, i když má závazky někde jinde. Elška z domu malíře Chvala má zastánce, českého šlechtice, její přítel je však zrádným Frovinem raněn a umírá.Elška nechce už dál žít běžný život a jde do kláštera. V něm se setkává s Marií Šípovou, které podává pomocnou ruku, pomáhá jí usvědčit arcibiskupa z krutého jednání.

Marie, prostá žena, přispěla k tomu, že se z církevního velmože, milovníka světských rozkoší, pyšného pána stává trpící kajícník a samotář. Pronásledují jej výčitky svědomí. Svedená a opuštěná Marie Šípová nakonec umírá v Anežském klášteře. Arcibiskup se dovršenou proměnou v kajícníka králi nepřibližuje. Jeho podřízení jsou vychytralí, touží po statcích a po moci, proto jej ženou do vážných střetů s Václavem IV.

Arcibiskup chce svůj úřad opustit, protože se hrozí krveprolití, které jeho vlasti hrozí. Chce na své místo někoho, komu by se podařilo zabránit konfliktu. Moudrými lidmi je však napomenut, aby v zájmu církve dál zůstal na svém místě.

Další díla autora