U nás 4.díl

Kronika je rozdělena na čtyři díly a odehrává se na Náchodsku a Hronovsku. Hlavním hrdinou je kněz, který je svobodomyslný a poctivý člověk. Bojuje proti předsudkům a s velkou a upřímnou láskou a pochopením pečuje o své farníky ve farnosti. Touto postavou tak Jirásek vyvrací předsudky o něm a o jeho díle, že vidí svět pouze černobíle a, že straní pouze a jen husitům a evangelíkům. Kronika je poprvé vydána v letech 1896 – 1902.

O autorovi

Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 v Hronově. Byl to český prozaik, dramatik, autor řady historických románů. Je také jedním z představitelů realismu. Narodil se do selského rodu. Jeho otec, původem rolník a poté pekař. Měl hodně sourozenců, čtyři sestry a čtyři bratry. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové. Vystudoval také historii na pražské univerzitě. Žil čtrnáct let v Litomyšli, kde byl gymnaziálním profesorem. Učil dějepis a zeměpis. Roku 1888 se usadil v Praze. Od roku 1903 až do své smrti působil jako pedagog i jako spisovatel. Obnovil přátelství s Mikolášem Alešem. Navázal přátelství se Zikmundem Wintrem, K. V. Reisem, rovněž se přátelil s mladší generací jako Zdeněk Nejedlý, J. S. Machar a další. Od roku 1909 odešel do důchodu a věnuje se pouze literární činnosti. Často navštěvuje svůj rodný Hronov, podniká však cesty i do jiných míst, kam také umisťuje svá díla. Jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 manifest českých spisovatelů. Účastnil se také deklarace vyhlášení Československé samostatnosti, vítal také projevem prezidenta Masaryka. Stává se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé. Ve volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V politice vydržel až do své nemoci, která mu znemožňovala psaní. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a to roku 1918, 1919, 1921, 1930. Umírá 12. března 1930 v Praze, pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika díla

Dílo se odehrává v 19. století na Náchodsku a v Hronovsku. Hlavními tématy je běžný všední život, svoboda, náboženství, víra, příroda, nové a jiné názory, osvěta, tradice a boj. Také se zde probírá venkov. Jirásek zde jako hlavního hrdinu volí katolického kněze. Kronika je rozdělena na čtyři díly Úhor, Novina, Osetek, Zeměžluč.

Ústřední postavy knihy

Farář Havlovický – nově zvolený farář, snaží se chudým lidem pomáhat, přesto se nacházejí lidé, kteří mu nevěří a s jeho názory nesouhlasí. Snaží se pomáhat všem okolo sebe. Stává se děkanem, avšak je velmi smutný a bez nálady, umírá. Domáňová – mladá žena, která se vdala na popud rodičů. V manželství šťastná není, manžel jí bije, proto utíká od manžela a živí se prodáváním látek, jako její otec. Kalista – miluje stále Domáňovou, kvůli tomu, že se vdala, začal pít a chodit od místa k místu.

Jazykové prostředky a stylistika

Čtyřdílná kronika je psána výpravně, autor popisuje vše, to je pro něj typické. Občas používá starší slova, archaismy.

Dějová linie

Nový komisař Andreas Tuschl drží obyvatele Hronova pěkně zkrátka. Nad každého se povyšuje, trestá každého, kdo mu není pochuti a protiví se mu. Ne všichni si to nechávají líbit. Farář Havlovický se s bratrem Vincencem pouští do hledání uhlí. Zaměstnávají horníky, kteří kopou poblíž Hronova. Vincenc je přesvědčen, že musí uhlí najít, farář věří, že pokud se uhlí objeví, pro Hronov nastane lepší čas, bude práce a tím pádem i peníze. Mladá Domáňová brzy po svatbě zjišťuje, jakou chybu udělala, když dala přednost bohatému ženichovi, před chudým učitelským mládencem Kalistou. Oporu, kterou měla ve starém Domáňovi ztrácí, Domáň brzy umírá. Mladý Domáň začne víc a víc rozhazovat a utrácet. Otec Domáňové umírá a ona zjišťuje krutou pravdu o své sestře a mtace. Celou dobu si žily nad poměry, vše utratily a dokonce nadělaly velké dluhy. Domáňová se snaží dát pozůstalost po otci do pořádku, mnoho toho však nezachrání, jelikož část zboží rozkradli v Praze přátelé jejího otce. Kalista zatím pije a střídá jedno místo za druhým. Domáňová na něj však stále myslí. Dovolání uhlí se moc nedaří, ani na novém místě nenaráží na uhlí. Farář začíná mít starosti a obavy, šachta jej stojí dost peněz. Nestíhá vlastní práci, v jednom kuse chodí sledovat horníky, jestli už nenarazily na uhlí. Po smrti vévodkyně Zaháňské náchodské panství kupuje nový majitel, který vyměnil i neoblíbeného vrchního. Nastupuje nový, mladý, učený a vzdělaný vrchní. Začíná se tedy blýskat na lepší časy, moc hronovského komisaře je vážně oslabena. Farář Havlovický se dočká nové fary, trápí se však víc a víc. Půjčuje svým příbuzným, kteří se dostali do nouze a sám si musí půjčovat. Dluhy, nejistý výsledek hledání uhlí, osamocení, zanedbávání vlastní práce, to vše způsobuje, že je farář stále více a více zadumanější, smutnější a uzavřenější. Farářův podkoní Mikula Rus, kterému farář kdysi pomohl, se zakouká do děvečky na faře Markytky a ta za chvíli otěhotní. Oba dva musí z fary odejít. Hronovský Šimůnek začne po Hronově šířit pomluvu, že Markytka má dítě s farářem a proto musela z fary ihned odejít. Farář je tak velmi zasažen a uražen, za vše, co pro lidi dělal a stále se snaží dělat, se mu dostává jen zášti a zloby. Rozhodne se a Šimůnka zažaluje za urážku na cti, to Šimůnka vyděsí a faráři se omluví. Domáňovou začíná její manžel bít, k tomu si najde milenku. Domáňovou připoutá jejími vlasy k prádelníku a začne jí být. Domáňová se rozhodne utéct ze statku, jakmile jí děvečka sežene pomoc, Domáňová utíká ze statku navždy pryč. Hronovský soused jí pomáhá přebrodit rozvodněnou řeku. Hronov a okolí sužuje velká voda. Napáchá obrovskou škodu, farář Havlovický opět začne shánět peníze pro nejpotřebnější. Ani další místo nepřináší uhlí, farář Havlovický má stále častěji špatnou náladu, čím dál častěji se nepohodne se svým bratem a ani s matkou. Domáňová začne pracovat jako její otec, vozí plátno na trh a začíná se jí dařit. Myslí na Kalistu, ale když ho jednou nachází špinavého a opilého na zemi, kde spí, je nakonec ráda, že už ho nikdo neuvidí. Náchodský děkan zemřel, farář Havlovický se stává náchodským děkanem. I když nejdříve nečeká, že tím děkanem bude, z Hronova odchází s velkou slávou. Rozhodne se také, že už bratrovi nebude pomáhat s dolováním. Začne proto budovat přádelní školy, které by mohly vychovávat k novým a k moderním způsobům tkání. Nový hronovský farář není tak oblíben jako Havlovický, je velmi přísný a akorátní. Hronovští proto často vzpomínají na to, jak dobře bylo za Havlovického. Revoluční rok 1848 zasahuje i Hronov, je zřízena ozbrojená garda. Kvůli vysoké spotřebě plátna na uniformy se zvyšují zisky hronovských tkalců a to i za plátno, které je tkáno starým způsobem, které před revolucí téměř vůbec nikdo nekupoval. Revoluce rychle přišla a taky rychle skončila. Končí Metternich, vzniká volená samospráva, končí moc komisaře. Bohužel však zanikají přádelní školy, krátkodobé výdělky tak všechny zaslepily, o nový způsob tkaní tak přestává být zájem. Havlovický, kterému umírá matka je nemocný a špatný nálada a pocit celoživotní zbytečné snahy přispívají k tomu, že krátce po své matce umírá. Píše se rok 1852. Jeho posledním přáním je pochován v Náchodě, i když v něm nebyl spokojený, jelikož jej neustále kritizovali.

Další díla autora