Filozofská historie

Povídka vypráví o životě studentů v Litomyšli a také o bojích v Praze 1848. Zákaz majáles vyvolal mezi filozofy pobouření. Jirásek tuto událost posunul na jiný rok a spojil jí se vznikem Studentské legie a svěcením jejich praporu, což je historicky přesně v povídce datováno. Hlavní hrdinové tak ve skutečnosti na barikádách roku 1848 stát nemohli. V tomto díle Jirásek také oslavuje Máchův Máj, který si jeden mladý student v jeho povídce velmi zamiluje. Filozofskou historii Jirásek píše v době, kdy je mu 26 let, tudíž má blíže ke studentům, než ke starším lidem. Povídka vychází roku 1888.

O autorovi

Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 v Hronově. Byl to český prozaik, dramatik, autor řady historických románů. Je také jedním z představitelů realismu. Narodil se do selského rodu. Jeho otec, původem rolník a poté pekař. Měl hodně sourozenců, čtyři sestry a čtyři bratry. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové.

Vystudoval také historii na pražské univerzitě. Žil čtrnáct let v Litomyšli, kde byl gymnaziálním profesorem. Učil dějepis a zeměpis. Roku 1888 se usadil v Praze. Od roku 1903 až do své smrti působil jako pedagog i jako spisovatel. Obnovil přátelství s Mikolášem Alešem. Navázal přátelství se Zikmundem Wintrem, K. V. Reisem, rovněž se přátelil s mladší generací jako Zdeněk Nejedlý, J. S. Machar a další.

Od roku 1909 odešel do důchodu a věnuje se pouze literární činnosti. Často navštěvuje svůj rodný Hronov, podniká však cesty i do jiných míst, kam také umisťuje svá díla. Jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 manifest českých spisovatelů. Účastnil se také deklarace vyhlášení Československé samostatnosti, vítal také projevem prezidenta Masaryka. Stává se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Ve volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V politice vydržel až do své nemoci, která mu znemožňovala psaní. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a to roku 1918, 1919, 1921, 1930. Umírá 12. března 1930 v Praze, pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika díla

Dílo je zasazeno do roku 1847 až roku 1849 v Litomyšli.

Hlavními tématy díla jsou revoluce, vzpoura mladých lidí, revolta, mládí, studentský život, láska.

Ústřední postavy knihy

Slečna Elis – matka studentů, pomáhala studentům, poskytovala jim oporu, podporu.

Frýbort – je veselý student, který rovněž šel bojovat na barikády, je zamilován do Márinky.

Vavřena – vlastenec a také student, který je zamilován do Lenky. Bojoval také na barikádách.

Špína – sirotek, hodný, ale nešťastný. Po neúspěchu ve škole se odebral do kláštera, šel bojovat na barikády, kde umírá.

Jazykové prostředky a stylistika

Povídka má 140 stran a je členěná na 13 kapitol.

Autor používá archaismy, což znamená, že se v textu objevují starší slova.

Dějová linie

V době Filozofské historie u vážené slečny Elis, jinak nazývané také matky studentů, přebývají čtyři filozofové. Veselý Frýbort z Hané, vlastenecký Vavřena, vykrmený dříč Zelenka a podivín Špína, hodný to člověk, ale nešťastný. Slečna Elis byla důvěrnicí těchto studentů. Vše věděla o jejich strastech, bolestech v koleji. Věděla také to, že Frýbort má rád pekařovic hezkou Márinku, do které je nešťastně zamilovaný také Špína.

Vavřena se zamiloval do něžné Lenky, aktuárovy schovanky. Obě dívky slečnu Elis občas navštívily, slečna Elis si oblíbila citlivou a vlasteneckou Lenku, která je sirotek po venkovském faráři, kterého Elis kdysi milovala. Lenka žije téměř jako Popelka, u svého příbuzného, aktuára Roubínka, konzervativního úředníka, který ji poznal na soukromých hodinách filozof Vavřena. Na jaře 1847 nastal mezi filozofy v Litomyšli zvláštní ruch.

Běželo tajné spiknutí, proti profesorskému zákazu slavit hlučně 1. máj, tedy majáles. I když to vypadalo, že dojde k trestání neposlušných studentů, nakonec vše dobře dopadlo. Na straně studentů stál samotný rektor a také stará vážený páter. Kromě nich se přidali na stranu studentů také mnoho měšťanů a zámecký pán, kterého nadchlo to, jak jsou studenti odvážní a jak mají horkou krev.

Školní rok skončil pro většinu úspěšně složenými zkouškami, pouze sirotek Špína u zkoušek propadl. Bez rodičů, bez peněz a trpící nešťastnou láskou se rozhodl, že odejde do kláštera. 1848 je rok, kdy jsou studenti připraveni a naladěni k revoluci. Tedy až na studenta Zelenku, který ze všeho nejvíc zajímal, jak si vynahradit všechna léta studentského odříkání. Frýbort a Vavřena společně s ostatními studenty utvořili studentské legie.

Litomyšlští občané vstoupili do ozbrojené gardy. I na zámku, kde k pobavení všech se musel producírovat i aktuár Roubínek. Když v Praze vypukli památní svatodušní bouře, studenti slečny Elis, Frýbort a Vavřena, spěchali Praze na pomoc. Bojovali ve studentských legiích na barikádách, na kterých se setkávají se svým někdejším přítelem Špínou. Ten už je nyní mladý mnich a na barikádách najde smrt.

Aktuár Roubínek se také nedožije revoluce, zemře doma, na těžkou nemoc. Po nešťastném zakončení bouří se Vavřena a Frýbort zachránili útěkem z Prahy a skrývali se na venkově. Když vše přestálo, a pronásledování už nehrozilo, přijel si mladý student z Hané do Litomyšle pro svou vyvolenou Márinku a za několik let si pro Lenku přijel i lékař Vavřena.

Další díla autora