„Coco Chanel“ je jméno, které by měly bez výjimky oslavovat všechny ženy. Coco Chanel – symbol ženské emancipace, symbol haute coture a především, jednou provždy, již neodmyslitelný symbol módního průmyslu na celém světě. Pojďme si o jejím životě říct, něco více.
Gabrielle Bonheur Chanel měla nepochybně fascinující život, který pro ni byl klíčem a inspirací k její revolucionářské tvorbě, je však ale jedna fáze jejího života, která si zaslouží dvojnásobek pozornosti – její začátky.
Pro nás je teď nositelkou luxusu a života na vysoké noze, ale jak se k němu dopracovala? Narodila se jako nemanželská dcera podomního obchodníka Alberta Chanela a jeho družky Jeanne Devolle. Po její smrti se Coco a její čtyři sourozenci ocitli v klášterním sirotčinci, kde prožili zbytek svého dětství. Ve svých dvaceti letech začala pomáhat své tetě v obchodě s oděvy a zároveň si začala přivydělávat jako kabaretní zpěvačka, čímž si vysloužila nesmrtelnou přezdívku „Coco“.
Přezdívka však nebyla jediné, co jí její „noční zpívání“ přineslo. Oblíbené pařížské kluby navštěvovala spousta zbohatlíků a díky známostem s nimi udělala Coco první krůčky za svojí hvězdnou kariérou.
Přešila pánský oblek a vytvořila tak první sportovní oblečení pro ženy, plavky už nebyly jenom volánkové šaty do vody a střih volných košilových šatů, svázaných v pase nebo na bocích, ženy definitivně vytáhl ze sevření korzetů. Dále je tu úplet – foremný materiál, který byl až do té doby využíván pouze na šití spodního prádla. V neposlední řadě jsou tu „malé černé šaty“ – zaručená elegance, kterou nikdy nic nezkazíte.
Na svých bedrech má i nejslavnější parfém světa – Chanel No. 5, který vyvinul chemik Ernest Beaux. Toho Coco oslovila s přáním, že chce vytvořit parfém, který by ztělesňoval moderní styl 20.let 20.století. Tvoří ho 80 složek, z nichž hlavní je jasmín a růže.
Ve 30. letech měly její podniky nad 3500 zaměstanců a ona se tak stalou nejbohatší návrhářkou světa. Po vypuknutí 2. světové války však musela všechny butiky pozavírat. S výjimkou jednoho – toho, kde se prodával Chanel No. 5. Díky známosti s německým diplomatem byla prohlášena za zrádkyni a donucena odejít do Švýcarska, tam však její módní jiskra nezhasla.
V roce 1954, v jejích 71 letech, přišel vrchol její kariéry. Navrhla „kostým Chanel“, složený ze sukně pod kolena a krátkého, lemovaného saka bez límce.
Coco se nechávala unést svým životem a její návrhy byly jeho odraz. Když jí zemřel milenec Artur Capler, začala navrhovat výhradně v černé, dokonce si i na krátkou dobu nechala vymalovat ložnici na černo. Byla zároveň první uměleckou návrhářkou funkční módy – spojila krásu a praktičnost. A díky těmto zásluhám žije dodnes a nikdy nevzešla v zapomnění. O svém vypovídá i film Coco Chanel z roku 2009, kde hlavní roli ztvárňuje Audrey Tautou. A to, že její tvořivý duch ve světové módě přežívá nadále, by nám potvrdil Karl Lagerfeld, který Chanel zastupuje od roku 1983.
Jak uzavřít kapitolu, která je vlastně nesmrtelná, jak bylo před chvílí řečeno? Nenapadá mě lepší možnost, než připomenout její slavné a rovněž nesmrtelné výroky.
„Muž si může obléci, co chce. Vždy přece zůstane doplňkem ženy.“
„Je umění vynechat to pravé – mluvou počínaje a dekoltem konče.“
„Není ošklivých žen, jsou jen ženy, které se neumějí udělat krásnými.“
„Ženy by měly vydávat méně peněz za šaty, ale více peněz na eleganci.“
„Muž si může zvyknout na ošklivou ženu, ale nikdy ne na nedbalou.“
„Můj život se mi nelíbil, tak jsem si vymyslela jiný.“
