Italské listy

Italské listy jsou prvním cestopisným dílem Karla Čapka. Soubor jednadvaceti cestopisných črt a fejetonů vydal v roce 1923. Itálii procestoval Čapek skrz na skrz bez jasného plánu i znalosti jazyka. Navštívil nejslavnější města a nejznámnější památky, i malá zapomenutá městečka a místa, kam turisti nechodí.

O autorovi

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům, prozaikům, novinářům a překladatelům 20. století. Studoval filozofii na UK v Praze i v Paříži a Berlíně. Kvůli své nemoci nemusel narukovat a bojovat v 1. sv. válce. Během války začal pracovat jako redaktor, například v Národních listech a Lidových novinách. Po válce působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla, následně byl předsedou československého svazu spisovatelů.

Ve 30. letech si uvědomoval nebezpečí fašismu a upozorňoval na ně ve svém díle. Podepsání Mnichovské dohody pak bral jako národní i osobní tragédii. Otevřeně hájil národní jednotu a svobodu. Zemřel na následky nachlazení ještě před začátkem války 25. prosince 1938.

Čapek se zajímal o fotografování, etnickou hudbu a cizí kultury, podnikl několik cest po Evropě. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Charakteristika díla

Italské listy jsou první z řady Čapkových cestopisů. Soubor z roku 1923 obsahuje cestopisné fejetony a črty. Svým charakteristickým stylem v nich Čapek přibližuje českému čtenáři život v italských městech, italskou kulturu, mentalitu i místní lidi, nechybí ani jeho úvahy.

Kniha obsahuje 21 cestopisů a slovo úvodem.

Ústřední postavy knihy

V cestopisech vystupují Italové se svými zvyky, které Čapek při svých cestách potkal, a Čapek jako cestovatel, který vše pozoruje.

Jazykové prostředky a stylistika

Jazyk je spisovný. Použit je charakteristický Čapkův barvitý a bohatý jazyk a čtivé vyprávění plné laskavého humoru.
Čapek je vypravěčem v ich-formě.

Dějová linie

Úvodem

Čapek mluví obecně o své cestě do Itálie, kam odjel bez znalostí o zemi i bez plánu cesty. Navštívil ta nejslavnější místa i ta, kam turista nechodí a pozoroval děti nebo staré babičky, protože všechno podle něj stojí za vidění. Čtenáře varuje, že tato kniha není průvodce.

Benátky

Před cestou měl Čapek nějaké problémy, ale nakonec dorazil do Benátek. Nelíbily se mu spousty turistů, San Marco ani Benátčanky, „poněvadž to jsou Rusky.“ Líbil se mu spací vůz i spletité benátské uličky, to, že ve městě nejezdí auta ani bicykly, to, že je tam tolik koček. Líbili se mu námořníci. Líbilo se mu toulat ulicemi jako ve snu, poslouchat šplouchání kanálů a muzikanty na náměstí sv. Marka.

Padova, Ferrara

Pro Padovu jsou charakteristická podloubí a velocipédy a pro Ferraru velocipédy, cihlové paláce a románský sloh. Čapek mluví o místních umělcích a varuje před vínem di paese.

Ravenna, San Marino

Ravennu popisuje jako polomrtvé město bez osobitého kouzla. A jako město plné fascistů. Navštívil i Rimini, které sice není nejkrásnějším italským městem, ale také má řadu památek, a San Marino, nejmenší republiku. Během návštěvy bylo škaredé počasí. San Marino popisuje jako podivuhodné město na skále se spoustou schodů. Při večeři se pobavil i s domorodcem, inženýrem.

Florencie

Ve Florencii nechce mluvit o umění, protože je ho tam tolik, že z něj bolí hlava. Povídá o tom, jak je město zamořeno cizinci.

Siena, Orvieto

Sienu popisuje jako milé malé město na třech kopečcích, které je samo o sobě líbeznou starou památkou. Je příjemné toulat se jeho uličkami a pozorovat okolní toskánskou krajinu, která se podobá té české. Ještě menší a špatně přístupné je strašně staré město Orvieto. Místním klukům Čapek rozdal české poštovní známky.

Řím

V Římě se mu nelíbí ani Forum Romanum ani Palatin, nelíbí se mu posedlost velkolepostí baroka. Nejmilejší jsou podle něj malé kostelíčky.

Lid neapolský

Lid neapolský má staletou tradici, kterou tu Čapek popisuje. Místní jsou hodně hlasití a vášniví a rádi tahají peníze z turistů. Neapol je krásná z dálky. Z blízka jsou k vidění ošklivé špinavé ulice plné křiku, ale přece určitým způsobem malebné.

Palermo

Nejpšinavější italské město podle Čapka. Ale místní alespoň nežebrají a působí přísněji než třeba ti z Neapole.

Od Parlerma po Taorminu

Čapek cestoval napříč Sicílií přes holé a smutné kopce přes aleje kaktusů. Potkal malá města se starými památkami, míjel rudě zářivou Etnu.

V boží dlani

Protože Čapek umí italsky stěží číslovky, cestuje prostě, protože nemůže od lidí nic chtít. Jazykem se domluví jen ve velkých hotelech, ale jinde putuje s prostotou sv. Františka. Přesto byli místní lidé velmi ochotní a přátelští a snažili se dorozumět jinak. Čapek říká, že s trochou prostoty a trpělivosti lze procestovat celý svět.

Podzemní města

Čapek popisuje dvojí podzemní města – „zasutá města lidí, kteří kdysi žili na povrchu země; a podzemní nekropole mrtvých“.

Antika

Čapek popisuje, jak si člověk hledá cestu k antice, a vypráví o antickém umění.

Z Říma

V Římě nevynechal žádnou slavnou památku a našel si čas i na místa skromnější, která nenavštíví tolik turistů. Třeba malý kostel San Lorenzo fuori s malou zahrádkou a vodotryskem a stařičkým malířem.

Sladká Umbrie

Místní krajina je rovinatá, aby na ni mohly vyrůst vinice či cyprišové háje. Ale jsou tam i hory s etruskými hradbami. A místní bůh vymaloval oblohu tou nejmodřejší modrou barvou.

Toskána

Popisuje etruský zavalitý lid. Navštěvuje Pisu a její šikmou věž i místní hřbitov pomalovaný ze všech stran starými freskami.

Janov a Milán

Janov je kopcovité město plné schodů, výtahů, tunelů a mostů i paláců a zahrad. Milán je nejlidnatější město a snaží se podobat Londýnu s jeho bicykly, hlukem i bankami.

Moře

Itálii omývá několik moří a Čapek se tak těšil, až bude moct sbírat mušle na pláži a pozorovat rybáře po pás ve vodě.

Verona

Nejznámější veronské památky jsou Paolo Veronese, římský amfiteátr, Morone, Scaligerové a salám, Čapkovi se ale nejvíc líbí Svatý Zeno. A v celém měste jsou vytepána na zdích a sloupech zvířata.

Kostely

Čapek popisuje nejrůznější kostely, které v Itálii navštívil. Některé byly velkolepé, jiné malé a chudé, některé staré. Poslouchal kázání, kterým nerozuměl.

Bolzano

Bolzano je v Benátské provincii, ale město je to německé, tyrolské v tom dobrém slova smyslu – je čisté a úhledné a přívětivé. Na ulicích jde slyšet italština i němčina. A kolem dokola jsou nádherné hory.

Paralipomena

V posledním příspěvku vzpomíná to, co v těch předchozích zapomněl, a rekapituluje celou italskou pouť. Je spokojený.

Další díla autora