Cesta na sever

Soubor cestopisných črt a fejetonů Cesta na sever je posledním z řady Čapkových cestopisných děl.
Po cestách do Itálie, Anglie, Španělska a Holandska se vydal Čapek do Skandinávie i se svou ženou Olgou. Cestu podnikli v roce 1936, kdy už byla nálada ve střední Evropě napjatá. Cestovali vlakem i lodí a navštívili Dánsko, Švédsko a Norsko.

O autorovi

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům, prozaikům, novinářům a překladatelům 20. století. Studoval filozofii na UK v Praze i v Paříži a Berlíně. Kvůli své nemoci nemusel narukovat a bojovat v 1. sv. válce. Během války začal pracovat jako redaktor, například v Národních listech a Lidových novinách. Po válce působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla, následně byl předsedou československého svazu spisovatelů.

Ve 30. letech si uvědomoval nebezpečí fašismu a upozorňoval na ně ve svém díle. Podepsání Mnichovské dohody pak bral jako národní i osobní tragédii. Otevřeně hájil národní jednotu a svobodu. Zemřel na následky nachlazení ještě před začátkem války 25. prosince 1938.

Čapek se zajímal o fotografování, etnickou hudbu a cizí kultury, podnikl několik cest po Evropě. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Charakteristika díla

Cesta je na sever je poslední z Čapkových cestopisných děl. Vyšly v roce 1936. Opět se žánrově jedná o črty a fejetony s cestopisnou tematikou, tentokrát se Čapek několikrát vyjádřil i v básních.

Cestu do Skandinávie podnikl se svou ženou Olgou Scheinpflugovou v roce 1936, aby unikl ze střední Evropy, kde už bublal nacismus, a poznal země, kde se žije jinak, klidněji, přívětivěji, lidštěji. Tématu nacismu se několikrát v knize dotkne.

Navštívil Dánsko, Švédsko a Norsko a opět si všímá achitektury, kultury, místních zvyků, obyvatel a každodenního života.

Ústřední postavy knihy

Obyvatelé Skandinávie a příslušníci americké církve, které Čapek při svých cestách potkal, holandští umělci a Čapek jako cestovatel, který vše pozoruje.

Jazykové prostředky a stylistika

Jazyk je spisovný, ve vyprávění jsou vložená dánská, norská a švédská slova. Některé dialogy jsou vedeny v angličtině.

Použit je charakteristický Čapkův barvitý a bohatý jazyk a čtivé vyprávění plné laskavého humoru.

Čapek je vypravěčem v ich-formě.

Dějová linie

V úvodu vysvětluje, proč se vydal na cestu do Skandinávie a co chtěl všechno vidět. Chtěl poznat přístavy i severskou přírodu, chtěl poznat čistokrevné Germány.

Dánsko

Cestopis začíná básní, která popisuje Dánskou jako zemi zelených pastvin a strakatých krav a dětí s pihami. Lidé jsou modroocí s mléčnou pletí, jsou pomalí a rozšafní. A nejsou tam vesnice jako u nás, ale jen statky rozhozené po hladké rovině, jakoby byly vysypané z krabice hraček. A dánské lesy jsou spíše háje. A je to samá rovina. Vypráví příběh svého známémo, který marně hledal nejvyšší horu Himmelbjerg, až se pak od místních dozvěděl, že kolem ní už několikrát projel.

Kjobenhavn

Hlavní město Kodaň má třetinu obyvatel země. Čapek to přirovnává k tlustému seslkému dítěti s příliš velkou a chytrou hlavou. Kodaň je prý prostopášné město. Čapek z něj příliš nadšený není. V Kodani je hodně cyklistů, konfekčních obchodů, královské gardy, chybí strážníci a žebráci. Jsou tam tlusté a zdravé děti, novinář Borberg a hlavní město Kodaně je Tivoli.

Na druhé straně Öresundu

Z Dánska pokračují cestu do Švédska. To nejtypičtější pro Švédsko jsou černé lesy. A pak žulové kameny a červené domky, černobílé krávy, stříbrné vodní hladiny a černé vrány a bílé břízy.

Mälaren

Báseň o přírodě a atmosféře kolem jezera Mälaren. O průhledné, zelené a chladné vodě.

Stockholm a Švédové

Stockholm je podle Čapka čilé, úhledné a bohaté město. Nejvíc ho fascinují ale samotní Švédové. Jsou dlouzí a tiší a jednají se zvláštní obřadností, jsou přirozeně vznešení. Jsou pohostinní a trpěliví.

Cestou

Dále cesta pokračuje ze Stockholmu do Osla. Je posetá jezery. Pak Čapek sleduje řeky neboli älvy a tunely. A pak přijde Norsko obklopené černými lesy. A jsou tam krávy bez rohů. A dřevěné chalupy. A v dálce se leskne Oslofjord.

Fram

V krátké básni oslavuje norskou loď Fram průzkumníka Roalda Amundsena.

Oslo
V Oslu právě probíhal kongres učitelů nedělních škol a všude jich bylo strašně moc. Podařilo se jim ale najít i místa, kde nebyl žádný učitel. Třeba na Holmenkohlenu. Hlavou Čapkovi vrtá, proč tři miliony Norů používají tři špatně použitelné jazyky. Nemůže si ujít návštěvu lodi Fram, protože v dětství četl knihy Amundsena jedním dechem.

Bergenská trať

Cesta dále pokračuje železnicí až do nejsevernějšího přístavu Bergenu. Cestou projíždí množstvím tunelů. Projíždějí Hallingtdalem s jeho lidovým uměním i Ustadal, kde žijí jen přednostové stanic, i Finse, kde jsou celoročně zamrzlá jezírka.

Bergen

V Bergenu často a silně prší, přesně jak píšou v knížkách. Nad městem se má tyčit sedm horských hřebenů, Čapek napočítal jen tři. Ve městě je rybí trh a milé domečky a loď, která s Čapkovými vypluje na další pokračování cesty.

Až po Nidaros

Společně s nimi se na loď nalodila výprava nějaké americké církve. Jsou velmi družní, hlasitě zpívají křesťanské válečné písně a organizují společenské hry. Trochu Čapkovi kazí dojmy z pozorování přírodních krás, které míjeli. Taky mu vadí, že na lodi nesežene ani kapku alkoholu.

Na Håkonu Adalsteinu

Konečně Čapek pojmenovává loď, na které plují. Jmenuje se Håkon Adalstein a slouží poslední sezonu pro přepravu lidí. Pak už bude vozit jen uhlí. Loď je velmi stará a Čapek z ní má nejprve obavy, ale vládne na ní sympatická domácí atmosféra.

Za polárním kruhem

V noci za troubení Håkonu dopluli až za polární kruh. Čapka mrzí, že ho pořádně nepozdravil. Jeho první dojmy z krajiny za polárním kruhem jsou zklamání. Je tam zeleno a všude jsou rozsety domky. Po zakotvení se s manželkou vydají na průzkum ledovce Svartisen.

Ledovce

V básni popisuje tři druhy ledovců. Ledovce šedé jako kostelní kámen, ledovce černé a nejstarší ledovce modré, které už pohřbily život v azurovou lavinu.

Norsko

Báseň o zemi fjordů, majáků a racků, hor, ryb a sobů.

Sundy a fjordy

Zkřehlými prsty kreslil Čapek obrysy hor, špičaté ledovce, moře. Slovy lze těžko vyjádřit všechnu tu přírodní krásu, co kolem sebe viděl.

Přístavy a zastávky

Cestou samozřejmě potkali řadu přístavů. Jsou si hodně podobné, jen jinak veliké. Jsou tam majáčky. V Lyngseidetu s bílými domečky potkali Laponce v krojích, jak prodávali turistům dřevěné lžíce, kožišiny a sobí parohy. Žijí ve stanech. Čapek je popisuje jako skromné, drobné a degenrované lidi s výborným sluchem, kterým skvěle odposlechli i češtinu.

70° 40’ 11’’ s. š.

Dále na severu už je skutečně pusto. Všude jen chladné moře a hladký kámen. Nejsevernější město Evropy je Hammerfest a kousek za ním je nejsevernější les. Největší budova ve městě je blázinec. Život na severu může mít i stinné stránky, třeba polární noc.

Severní mys

Krátká báseň o Severním mysu, který minuli během své plavby. V zálivu byly stovky dravých ryb. Tady končí Evropa.

Cesta zpátky

Plavba pokračuje dále. Minou tolik míst a tolik přístavů, že už si je Čapek ani nepamatuje. A Narvik už je nadohled.

Narvik

Další cestopis se věnuje přístavu Narviku. Je tam nejsevernější železnice na světě. Je to křižovatka čtyř fjordů a živí se rudou z Kirunu, švédským dřívím a místními slanečky.

Ofotská trať

Míří elektrickým vláčkem do poslední zátočiny Ofotfjordu. Už jsou blízko Švédsku. A Čapek vzpomíná na Håkon Adalstein a přátele na lodi.

Zase ve Švédsku

Z Norska se dostávají opět do Švédska. Norsko Čapek zhodnotil jako dobrý, tvrdý stát s milými lidmi. Nelíbily se mu jen americké církve, komáři a částečná prohibice. Hranice je dovedou do samého srdce Laponska a Čapkovi je líto, jak postupně mizí tamní folklór.

Severní tundra

Čapek doufá, že příroda na severu si ještě dlouho uchová svůj původní laponský charakter. Kreslí horu Kirunavaara a popisuje, jak arktická tundra pomalu přechází v severní les.

Švédský prales

V básni přirovnává švédské pralesy k Tichému oceánu – jsou stejně hluboké, zelené a nekonečné. Popisuje ho jako tajemné a kouzelné místo, kde si v harmonii žije lesní zvěř a tancují tam víly.

Staré Švédsko

Švédsko se dělí na dvě části. První je staré, historické Švédsko – sahá od od Öresundu po Svealand. Nabízí katedrály, hrady, zámky, stará města, pomníky králů a další památky. Druhé je Švédsko pravěké – vede od Svealandu až za polární kruh. Má žulu, vodopády a severní les.

Země Gótská

To nekrásnější na severu je jeho příroda zelená jako nikde, plná vody, lesů, luk. Pastorální a hojná. Cestu od Södermanlandu přes Östergötland a Smĺland, až po Skĺne a Malmöhuslan projeli s průvodcem ve fordce.

Noc

Je tady konec cesty. Čapek naposledy pozoruje noc u Baltického moře a bouřku nad hladinou. Poznal tři malé národy a nechápe, co mají jiné národy s tou snahou po velikosti a po moci. Žádné vítězství nestojí za to a hrdiny najdeme v běžném životě. Přemýšlí, co zrovna dělá Håkon Adalstein. Končí zhodnocením, že to byla dobrá cesta.

Další díla autora