Povětroň

Novela Povětroň je druhou částí tzv, noetické trilogie, která se zabývá lidským poznáním. V této novele se Čapek zaobírá lidským psýché. Hlavní hrdina skončí v nemocnici s vážnými zraněními. Nemá doklady, nikdo neví, kým je. Proto se ostatní snaží rekonstruovat jeho život na základě vlastních zkušeností a představ.

O autorovi

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům, prozaikům, novinářům a překladatelům 20. století. Studoval filozofii na UK v Praze i v Paříži a Berlíně. Kvůli své nemoci nemusel narukovat a bojovat v 1. sv. válce. Během války začal pracovat jako redaktor, například v Národních listech a Lidových novinách. Po válce působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla, následně byl předsedou československého svazu spisovatelů.

Ve 30. letech si uvědomoval nebezpečí fašismu a upozorňoval na ně ve svém díle. Podepsání Mnichovské dohody pak bral jako národní i osobní tragédii. Otevřeně hájil národní jednotu a svobodu. Zemřel na následky nachlazení ještě před začátkem války 25. prosince 1938.

Čapek se zajímal o fotografování, etnickou hudbu a cizí kultury, podnikl několik cest po Evropě. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Charakteristika díla

Povětroň je Čapkova novela, která byla vydána v roce 1934. Povětroň je druhým pokračováním volné tzv. noetické trilogie společně s novelami Hordubal a Obyčejný život. Trilogii spojují filozofické myšlenky a závěry. Projevuje se v ní jeho humanismus, soucit s člověkem. Všechny novely se zabývají poznáním, možnostmi a způsoby lidského poznávání.

Povětroň zkoumá otázky lidského psýché. Z trosek letadla je zachráněn člověk bez totožnosti a zatímco v nemocnici umírá, tři lidé, kteří tomu přihlížejí (sestra, básník a jasnovidec), si vytvářejí své vlastní představy o tom, jaký to byl člověk. Jejich představy ovlivňují jejich vlastní zkušenosti, zážitky a fantazie. Ve vyprávění se tak střídají různé perspektivy těchto tří osob a je na čtenáři, jaká bude jeho interpretace a výsledný dojem. Novela sděluje, že ačkoliv se člověk velmi snaží proniknout do duše někoho jiného, nemůže se dobrat podstaty, protože ta je nesdělitená.

Novela je rozdělena na 38 kapitol. V textu jsou pak tři vložené povídky – vyprávění jeptišky, básníka a jasnovidce.

Ústřední postavy knihy

případ X – Muž, jehož jméno, tvář ani osud nejsou známy. Po pádu letadla ho přivezou do nemocnice. Tam si o něm lidé vytvářejí své vlastní představy.

jeptiška – Sedí u lůžka pacienta a on se jí zjevuje ve snu a zpovídá ze svých hříchů.

básník – Přistupuje k pacientovi se svou básnickou a spisovatelskou duší. Jeho život sepíše v povídce.

jasnovidec – Snaží se dostat do mysli pacienta a vyčíst tam jeho osud.

lékař – Chirurg, který se stará o případ X. Poslouchá představy pacientů o tomto tajemném muži.

Jazykové prostředky a stylistika

Jazyk je spisovný. V textu se objevuje i latinská termminologie a slova ze španělštiny, angličtiny či francouzštiny.

Čapek má bohatou slovní zásobu, kterou umí zpracovat v barvitý, živý a originální styl.

Vyprávění probíhá v er-formě. Velmi častá je přímá řeč. Pacienti diskutují s lékařem o případu X.

Dějová linie

Do nemocnice přivezou za strašné bouřky muže, který se zřítil s letadlem. Spolu s ním letěl ještě pilot, ten ale na místě zemřel. Ani s mužem to nevypadá dobře, je v komatu a v podstatě čeká na smrt. Problém je, že u sebě neměl žádné doklady a jeho tvář zakrývají obvazy. Kolem jeho osoby jsou ale i další otázky, které nemůže zodpovědět, třeba proč letěl za takového počasí. Zajímají se o něj lékaři a pacienti. Nejvíce totožnost a příběh tohoto pacienta X vrtají hlavou třem lidem – jeptišce, básníkovi a jasnovidci. Ve svých představách nechávají pacienta oživnout, tvoří kolem něj příběh podle vlastní fantazie a s výsledky se postupně svěřují ošetřujícímu lékaři.

První je jeptiška. Ta několik dní sedí u jeho lůžka. Několik nocí po sobě se jí zdá o tomto muži sen, který ji připadá tak reálný, že jej převypráví lékaři. Muž se jí ve snu zjevil bez obvazů, tak jak skutečně vypadal. Povídal jí o svém životě od dětství až k příčině svého letu. Vyrůstal bez matky s otcem, se kterým si nerozuměli, ale zdědil po něm peníze, takže si mohl v životě jen užívat. Hodně pil a bavil se ženami. Osudové pro něj bylo setkání s prostou dívkou. Utekl od ní, protože on žil životem dobrodruha, ona byla lepší než on. Když dostal těžkou nemoc, chtěl se s ním znovu setkat a proto letěl.

Janovidec se pokouší podívat do mysle případu X, ale kvůli pacientově komatu to jde těžko a jasnovidce to vyčerpává. Postupně ale vidí nejprve obrysy jeho života, pak obrazy i celé části. V mnohém se jeho interpretace shoduje s jeptiškou. I podle něj neměl matku, jen přísného otce, kterému často odporoval. Tajemný muž neměl rád společnost lidí, byl samotářský. Pracoval jako chemik a podařilo se mu vymyslet podle sebe skvělou sloučeninu, ostatní se mu ale vysmáli. Po letech v jedné publikaci objevil, že mu sloučeninu někdo ukradl. Chtěl co nejrychleji odletět domů a najít důkazy pro své vlastnictví. Nasedl do letadla, které se zřítilo.

Poslední se snaží zrekonstruovat pacientův život básník. Napíše o něm dokonce povídku se všemi detaily. I jeho vyprávění má podobné znaky jako ta předchozí (dětství, láska...). Muž odjel na Kubu, kde se zranil a ztratil paměť. Pracoval pro velkoplantážníka a zamiloval se do jeho dcery. Pak se mu vrátila paměť – měl být synem milionáře, se kterým špatně vycházel, otec ho dokonce vyhnal z domu. Teď kvůli své lásce chtěl s otcem vyjednávat a vracel se ve spěchu domů, když ztroskotal.

Když neznámý zemře, v nemocnici se dozvídají, že cestoval z Kuby do Evropy v soukromém letadle.

Další díla autora