Krakonošova zahrada

Krakonošova zahrada je druhým společným dílem bratří Čapků. Jedná se o sbírku drobných próz – povídek, aforismů, filozofických a teoretických úvah, které vycházely před 1. světovou válkou v různých českých novinách. Souhrnně je vydali v roce 1918. Krakonošova zahrada – to je kraj v Podkrkonoší, kde bratři strávili dětství a dospívání.

O autorovi

Karel Čapek se narodil 1890 v Malých Svatoňovicích. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům, prozaikům, novinářům a překladatelům 20. století. Studoval filozofii na UK v Praze i v Paříži a Berlíně. Kvůli své nemoci nemusel narukovat a bojovat v 1. sv. válce. Během války začal pracovat jako redaktor, například v Národních listech a Lidových novinách. Po válce působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla, následně byl předsedou československého svazu spisovatelů.

Ve 30. letech si uvědomoval nebezpečí fašismu a upozorňoval na ně ve svém díle. Podepsání Mnichovské dohody pak bral jako národní i osobní tragédii. Otevřeně hájil národní jednotu a svobodu. Zemřel na následky nachlazení ještě před začátkem války 25. prosince 1938.

Čapek se zajímal o fotografování, etnickou hudbu a cizí kultury, podnikl několik cest po Evropě. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Josef Čapek se narodil v roce 1887. Byl velmi všestranný – živil se jako spisovatel, malíř, fotograf, novinář výtvarný kritik i ilustrátor. V počátcích své tvorby psal společně s mladším bratrem. Spoluzaložil Skupinu výtvarných umělců a Spolek výtvarných studentů Mánes, později byl členem skupiny Tvrdošíjných. Jako výtvarník spolupracoval s několika divadly včetně Národního divadla a divadla Na Vinohradech. Jako redaktor a výtvarný kritik působil u Národních listů a Lidových novin. Ve 30. letech aktivně vystupoval proti fašismu, za což byl v roce 1939 zatčen gestapem a skončil v koncetračních táborech, kde i v roce 1945 zemřel.

Charakteristika díla

Krakonošova zahrada je sbírkou sebraných aforismů, povídek, teoretických a filozofických úvah bratří Čapků. Vydána byla v roce 1918. Jednotlivé drobné prózy ale vycházely osm až deset let předtím v různých novinách.

Jednotlivé příspěvky ovlivnil život rodiny Čapkových v Úpici v letech 1890–1907. Setkávali se tam jak s krásnou přírodou v podkrkonoší, tak s průmyslovým rozvojem a dělníky. Oba byli mladí, takže jiné příspěvky jsou na téma láska.

Jednotlivé drobné prózy se také liší rozsahem. Některé mají jen řádek, jiné stránky.

Jazykové prostředky a stylistika

Jazyk je spisovný, oba bratři mají bohatou slovní zásobu a s jazykem si hrají. Vymýšlejí různé slovní hříčky a dvojsmysly. V textech jsou vložená také slova z jiných jazyků jako němčina nebo angličtina.

Úvod je vyprávěn v er-formě, ačkoliv autoři mluví o sobě.

Dějová linie

Sbírka začíná autobiografickou úvahou, ve které autoři zdůvodňují své rozhodnutí sbírku vydat, tedy pod nátlakem čtenářů různých novin, kde vycházely jednotlivé drobné prózy. Vysvětlují také, proč vybrali název Krakonošova zahrada: „... v užším smyslu je onen kraj, ono do tvrdé země zaryté údolí Opy, kolem něhož se rýsují veliké, svaté, pohádkové obrysy: Sněžka, Kozí hřbet, Brendy, Žaltman, Hejšovina...“ Z té doby jim uvízly vzpomínky nejen na krajinu, ale i na průmysl, dělníky, dům lékaře, anarchisty, první knihy, první lásky...

V první povídce Systém Čapkovi vypráví o třech mužích, kteří se rozhodli pro plavbu na zábavním parníku, kde se ovšem ocitli ve společnosti independentů. Za nějakou neslušnost byli všichni tři spuštěni jen s gumovými koly přes palubu do moře. Ve vodě muži vášnivě diskutovali. Pan John Andrew Ripraton vyprávěl o své továrně Hubertstown, kde zaměstnával dělníky, kteří jsou podle něj jednodušší a hloupí. Bral je jen jako pracovní nástroj. Muži byli nakonec vyloveni, druhý den ovšem dostal pan Ripraton strašnou zprávu. Dělníci v jeho továrnách se vzbouřili, továrny zapálili a dokonce zabili jeho manželku a děti.

V povídce Alkohol sedí v hospodě štamgasti, opíjejí se. Z rohu se ozve hlas, který rozpoutá zanícenou debatu. Kořalka se zdraží i pivo a všechen alkohol. Jeden namítá, že bude méně dětí, protože střízlivým mužům se nebudou tolik líbit jejich vyhublé manželky. Další, že bude muset pracovat i v den, kdy se obvykle opíjel. Tak vydělá sice víc peněz, ale nebude se moct odměnit.

Kromě povídek je těžké mluvit o nějakém ději, texty jsou krátkými úvahami nad životem, ženami. Aforismy se zamýšlejí nad člověkem jako takovým, nad ženami i jejich vztahy s muži. Např. aforismus s názvem Galantnost třeba s humorem ukazuje dva pohledy na gentlmenství. Paní mužovu galantnost oceňuje jako úctu k ženám, zatímco si on myslí: „Nepochybně; neboť galantnost má formy, jež ji definují: veliká úcta k menšímu.“

Další díla autora