Povídky z jedné kapsy

Povídky z jedné kapsy jsou dalším povídkovým souborem Karla Čapka. Vydány byly v roce 1929. Jejich témata jsou detektivní, vystupují v nich jak drobní zločinci, tak vyšetřovatelé jejich přestupků. Všechny povídky jsou psány pro Čapka typickou čtivou formou s humorem a lehkou ironií.

O autorovi

Karel Čapek se narodil 1890 v Malých Svatoňovicích. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům, prozaikům, novinářům a překladatelům 20. století. Studoval filozofii na UK v Praze i v Paříži a Berlíně. Kvůli své nemoci nemusel narukovat a bojovat v 1. sv. válce. Během války začal pracovat jako redaktor, například v Národních listech a Lidových novinách. Po válce působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla, následně byl předsedou československého svazu spisovatelů.

Ve 30. letech si uvědomoval nebezpečí fašismu a upozorňoval na ně ve svém díle. Podepsání Mnichovské dohody pak bral jako národní i osobní tragédii. Otevřeně hájil národní jednotu a svobodu. Zemřel na následky nachlazení ještě před začátkem války 25. prosince 1938.

Čapek se zajímal o fotografování, etnickou hudbu a cizí kultury, podnikl několik cest po Evropě. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Charakteristika díla

Povídkový soubor Povídky z jedné kapsy obsahuje 24 povídek s detektivní tematikou. Vyšly poprvé v roce 1929. Nejde o klasické detektivní příběhy, Čapek se v nich více zabývá pozadím a noetickými otázkami, například co je přiměřený trest. Dále zkoumají lidské poznávání.

Jádrem povídek je hledání pravdy a spravedlnosti.

Ústřední postavy knihy

Postavy neznázorňují velké kriminálníky, ale spíše drobné zlodějíčky. Také detektivové jsou obyčejní smrtelníci. Pokud to nejsou kriminálníci nebo policisté, jsou to obyčejní lidé, kteří pátrají po něčem neobyčejném. Některé postavy se objevují ve více povídkách, př. dr. Mejzlík.

Jazykové prostředky a stylistika

Jazyk je spisovný i hovorový, především v častých dialozích. Jazyk je hravý a čtivý, autor pracuje s humorem, zároveň je jazyk jasný a srozumitelný. Jazykem jsou charakterizovány jednotlivé postavy.

Vyprávění probíhá většinou v er-formě. Některé příbehy vyprávějí samotní hrdinové.

Dějová linie

Případ dr. Mejzlíka

Dr. Mejzlík, mladý policejní úředník, skončil v noci v práci a chtěl zamířit domů, ale intuitivně ho kroky dovedly až k neslavně proslulému lokálu U Tří panen. Když si zapaloval cigaretu, všiml si, že muž, který ho míjel, měl na botách popel. V tu chvíli dostal vidění, že ty boty šlapají po popelu, který se zrovna vysypal z ohnivzdorného trezoru. Muže zatkli a zjistili, že skutečně vykradl trezor v Židovském dobročinném spolku. Mejzlík, který ale vždy věřil vždy vědeckým metodám, byl svými novými schopnostmi zmatený a nevěděl, jak s nimi naložit. O celé věci se šel poradit ke kouzelníku Dastychovi.

Modrá chryzantéma

Knížecí zahradník Fulnius vypráví, jak potkal bláznivou Kláru, která měla v rukách neobvyklou modrou chryzantému. Nedovedla však říct, kde ji utrhla. To se rozhodli zahradník s knížetem zjistit. Prohledali celé okolí městečka, ale nenašli nic, navíc se oba muži pohádali tak, že zahradník odjel vlakem. Jak se tak ale koukal z okna vlaku, najednou ty modré chryzantémy uviděl. Zastavil vlak záchrannou brzdou a vyskočil. Rostly u vechtrovského domu za cedulí s nápisem zákaz vstupu. Protože ale Klára neuměla číst, nápis ji nezastavil.

Věštkyně

Policejní komisař Mac Leary poprosil manželku, aby zašla za paní Mayersovou, která četla z karet. Mac Leary totiž věštkyni podezíral z podvodu. Manželka se tak přestrojila za mladou ženu, která by se ráda vdala. A skutečně, paní Mayersová jí předpověděla do roka svatbu, spoustu peněz a stěhování do daleké země a řekla jí, že nějaký starší muž tomu bude bránit. Paní Mayersová se dostala k soudu a bylo jí řečeno, že neumí vykládat karty. Zaplatila pokutu a musela opustit zemi. Za rok se znovu setkal soudce s policejním komisařem. Ten se svěřil, že ho žena opustila kvůli milionáři a odstěhovala se za moře.

Jasnovidec

Huga Müllera obvinil žalobce dr. Klapka z úkladné vraždy. Klapka si chtěl ověřit Müllerovu povahu u jasnovidce, o kterém mu jednou vyprávěl známý. Ten měl jen podle rukopisu vystihnout charakter člověka. Klapla dal tedy muži dopis na rozbor. Jasnovidec člověka odhadl na komplikovanou osobnost, chladnokrevnou a schopnou čehokoliv, vypočítavou. Klapka byl s rozborem spokojený, ale pak zjistil, že zaměnil text za svůj rukopis. Vše si ale zdůvodnil tak, že v takové charakteristice se může poznat kdokoliv. Müllerovi zařídil i s pomocí jasnovidcova rozboru trest smrti. V závěru povídky si povídali dva soudci o Klapkovi a oba se shodli na tom, že je to vypočítavý kariérista, se kterým se není radno zaplést.

Tajemství písma

Pan Jensen se živil jako grafolog. Na jeho veřejnou produkci přišel i pan Rubner, který měl o grafologovi napsat článek. Když během večera požádal Jensen publikum o jakýkoliv ručně psaný text k rozboru, dal mu Rubner list od své manželky. Jensen její osobu popsal jako smyslnou, povrchní a marnotratnou, která má ráda jen sebe a je krutá. Pan Rubner ji tak po dvaceti letech začal sám vnímat, protože vědecká metoda se přece nedá jen tak vyvrátit.

Naprostý důkaz

Soudce Mates v práci využívá pro vyšetřování „náhodu“. Věří totiž, že každý lže, ale že se pravda vždy náhodou odhalí. Tuto metodu využil i ve svém soukromém životě, když měl dojem, že ho manželka podvádí. Všechny jeho dotěrné otázky a výslechy neměly žádný úspěch, nic mu o milenci neprozradila. Pak ale žena odjela do lázní a Matesovi od ní přišel dopis, ten byl ovšem věnovaný jinému muži. Bylo z něj jasné, že žena k tomuto muži žádné city nechová, naopak. Mates si myslel, že žena dala omylem dopis do špatné obálky a byl spokojený. Čtenář se pak však dozvídá, že žena vše udělala úmyslně, aby se zbavila podezírání manžela.

Ztracený dopis

Ministr už prohledal celou kancelář, aby našel důležitý dopis, ale marně. Přitom si byl jistý, že ho nikam neodnesl. Do kanceláře tak povolal detektivy z ministerstva vnitra, kteří rozjeli vyšetřování. V noci pak manželku ministra vzbudily zvuky z knihovny podivné zvuky. Našla svého manžela, jak listoval knihou. Ráno se tak ministr dozvěděl, že je náměsíčný. Když se podíval do knihy, kterou v noci listoval, našel v ní i ztracený dopis.

Ukradený spis 139/VII, odd. C

Plukovník Hampl měl za úkol zpracovat tajný dokument s označením 139/VII, odd. C. Před spaním jej ukryl ve spíži do plechovky od makarónů. Jenže v noci maskovaný muž plechovku odnesl, i když ho vyrušila služka. Hampl si na pomoc zavolal podplukovníka Vrzala, aby případ vyšetřil jako špionáž. O případu se ale dozvěděl i pan Pištora od policie, což se Hamplovi sice nelíbilo, přesto ale policistu nechal zkontrolovat spíž. Pištora si celou situaci okamžitě spojil s drobným zlodějíčkem Andrlíkem, který při krádežích vždy postupuje tak, že dlátem vypáčí okno do spíže. Hampl Pištorovi příliš nedůvěřoval, ovšem jen do té doby, než se policista vrátil s tajným spisem v kapse a se zprávou, že Andrlík byl zadržen.

Básník

Neznámé auto srazilo ve Žitné ulici opilou starou ženu a ujelo. Případ měl vyšetřit Dr. Mejzlík. Svědci si auto nedokázali vybavit. Detaily si nemohl vybavit ani svědek básník Jaroslav Nerad. Pak si ale uvědomil, že o té nehodě napsal krátkou báseň. Báseň byla pro Mejzlíka komplikovaná, ovšem s pomocí básníka v ní objevil barvu i číslo auta.

Případ pana Janíka

Pan Janík vlastnil obchod s papírem a celuózou. V minulých letech šťastnými náhodami přispěl k vyřešení několika policejních púřípadu. Proto se ho snažili policisté přesvědčit, aby rozšířil jejich řady. Pak však vyšlo najevo, že Janíka pět let okrádal jeho prokurista, a tedy se pro práci detektiva nehodí.

Pád rodu Votických

Archivář Divíšek řešil jednu historickou záhadu. Přišel se poradit za dr. Mejzlíkem. Přestože Mejzlík nebyl historikem, povedlo se mu s Divíškovými podklady a svým bystrým a logickým úsudkem vytvořit vysoce pravděpodobnou teorii o tom, jak za vlády Jiřího z Poděbrad skončil rod Votických.

Rekord

Pan Lysický byl naštvaný na pana Pudila a hodil po něm šestikilovým kamenem. Pudila zranil ze vzdálenosti devatenácti metrů. Za to mu samozřejmě hrozilo vězení, ale mohl se mu vyhnout, kdyby znovu svůj hod zopakoval, byl by to totiž světový rekord. Jenže bez té správné motivace se to panu Lysickému nedařilo. Dokonce mu vyšetřovatelé přestali věřit, že kámen skutečně hodil on. Jenže Lysický se přiznal, a tak ho nakonec přece jen zavřeli.

Šlépěje

Pan Rybka si všiml stop, které najednou skončily na konci ulice. Pan Rybka si nedovedl vysvětlit, kam se mohly tak najednou podít, kam ten člověk zmizel. O pomoc při objasnění záhady poprosil komisaře Bartošku, ten mu ale pomoci nemohl, protože se nestal žádný zločin. Jen řekl, že ten člověk mohl klidně odletět, a dál se o pana Rybku nestaral. Panu Rybkovi případ dál nešel z hlavy, ale nakonec ho uklidnilo, když strážník na obchůzce navázal na stopy a pokračoval v jejich směru.

Kupón

Dvojice Minka a Pepa se v restauraci zapovídala s policistou Součkem. Muž jim převyprávěl jeden zvláštní případ. Byla nalezena mrtvola neznámé ženy. Protože ležela asi dva měsíce na slunci, nebylo možné ji identifikovat. V jejích věcech se našel jen lístek na tramvaj a kupón z obchodu s porcelánem. Podle oblečení ji odhadli na služku. I takto málo indicií ale nakonec stačilo ke zjištění její totožnosti i nalezení vraha.

Zločin v chalupě

Pan Voráček zabil svého tchána a ocitl se za to před soudem. Snažil se obhájit tím, že tchán chtěl prodat pole, které chtěl Voráček spojit se svým a vybudovat tak velké hospodářství. Jaký dostal Voráček trest se čtenář nedozví, zjistí jen názor předsedy soudu, Ten prohlásil, že vražda je samozřejmě vražda, ale některé případy by se raději měly posuzovat božím zákonem. Přirovnává případ k tomu, jako by bylo něco špatného, když řezník zabije krávu.

Zmizení herce Bendy

Herec Jan Benda zmizel beze stopy 2. září. Týden předtím se jen válel doma, zarůstal vousem, nemyl se, nečesal. Druhý den po zmizení se mělo, jak si uvědomil hercův přítel Goldberg, začít natáčení fimu, kde měl Benda hrát tuláka. Hlavní ženskou roli měla hrát Bendova milenka Gréta, továrníkova manželka. Goldbergovi došlo, že továrník Bendu zabil. Jeho mrtvolu ale všichni považovali za skutečného tuláka, takový byl Benda herec.

Zločin na poště

Slečna Helenka pracovala na poště, když při inspekci vyšlo najevo, že jí chybí v pokladně dvě sta korun. Dívka se z hanby zabila. Četnický strážmistr Brejcha ale vykonal v jejím případu spravedlnost. Zjistil, že peníze vzal adjunkt Houdek. Chtěl, aby Helenku propustili a její místo získala jeho milá z Pardubic. Brejcha to nenahlásil, ale postaral se, aby se všichni dozvěděli, že peníze neukradla Helenka. A Brejchu poslal na statek v cizím městě.

Další díla autora