Možná si jako hodně dalších myslíte, že Bungee Jumping jsme si v naší moderní době vymysleli k ukrácení dlouhé chvíle a proto, abychom zažili adrenalin, kterého pořád nemáme dost. To však není pravda. Překvapivě je historie tohoto sportu velmi dlouhá a začíná u domorodého kmene na ostrově Pentecost v souostroví Vanuatu a v Melanésii v Jižním Pacifiku.
O vzniku Bungee Jumpingu koluje mezi domorodci legenda. Žena z tohoto kmene měla velmi zlého manžela, aby mu utekla, vylezla na vysoký strom. Manžel se vyšplhal za ní, ale než ji stačil chytit, žena ze stromu skočila. Nepozorovaně si však prvně ke kotníkům uvázala liánu, která ji zachránila před smrtí. Přelstila tak svého muže, který ve vzteku skočil za ní bez liány a zabil se. Konec legendy se pak rozchází. Jedna verze tvrdí, že muži začali skákat ze stromu přivázaní za kotníky k liáně proto, aby uctili odvahu oné ženy. Druhá varianta ovšem říká, že si tak chtěli zajistit, že už je žádná žena nepřelstí.
Z Pentecostu do Evropy
Ať tak či tak, faktem je, že se ze skákání stal rituál, jehož se mohou účastnit pouze muži. Mají tak zajistit dobrou úrodu. Každý rok vyčistí svah od všech kamenů a větví. Potom rozmělní hlínu, aby mírnila dopad. Nakonec postavili skokanskou věž. Západní civilizaci tento rituál poprvé popsala expedice National Geographic v roce 1950. V roce 1970 si ho pak jako první cizinec vyzkoušel Karl Müller. Z dnešního pohledu je podobný skok samozřejmě nejen velmi nebezpečný, ale i nepohodlný. Liána se totiž protáhne jen asi o 10%, takže při skoku velmi trpí páteř i všechny klouby.
Klub nebezpečných sportů
Myšlenka Bungee Jumpingu ale v těchto místech neskončila, protože se velmi zalíbila Klubu nebezpečných sportů z Oxfordu ve Velké Británii. Jeho členové uspořádali roku 1979 seskok ze 75 metrů vysokého mostu v Bristolu. Celá akce však byla ilegální a její organizátoři po odhalení dostali pokutu. Nové zábavy se rozhodně vzdát nechtěli, takže vyvezli nápad do Ameriky a skočili z Golden Gate bridge v San Francisku a z mostu Royal Gorge v Coloradu.
První obchodní společnosti zabývající se Bungee Jumpingem vznikly v roce 1987. Jednu z nich vlastnil Novozélanďan A. J. Hackett. Do dnešního dne se pyšní jedním prvenstvím – byl prvním a zároveň posledním člověkem, který uskutečnil seskok ze slavné Eifellovy věže.
Od těchto dob se Bungee Jumping šířil po světě velkou rychlostí a zároveň se zdokonaloval i vyvíjel různými směry. Existují například rozdílné způsoby, jakými se „skokan“ jistí, ale i různé materiály vybavení. Rozdíl je především v průtažnosti lan – tedy o kolik se lano při skoku natáhne. Tyto hodnoty se pohybují od 80 do 350%, přičemž platí, že čím vyšší je průtažnost, tím je skok pohodlnější a volný let kratší. Nejdůležitější však je, že díky moderním technologiím a cenným zkušenostem je v současnosti Bungee Jumping nejen snadno dostupný, ale především naprosto bezpečný. Takže chcete skočit? Skočte!
