Chronický únavový syndrom (CFS) se vyznačuje pocitem hlubokého a trvalého vyčerpání. Příčina nemoci není dosud zcela objasněna, svou roli zde může hrát oslabený imunitní systém. Nejde ovšem o obyčejnou únavu, potíže se u pacientů vyskytují minimálně 6 měsíců a kromě tělesných symptomů bývá nemoc provázena i depresemi nebo stavy úzkosti.
O chronickém únavovém syndromu jsem dlouhé roky nic nevěděla. Když jsem ještě chodila na střední školu, přestoupila do naší třídy slečna, která předtím studovala gymnázium, ale studium ji natolik vyčerpávalo, že jej nezvládala. Byla často nemocná, do školy téměř nechodila a sama říkala, že na sobě pociťuje obrovské přetížení. Doufala, že s přestupem na jinou školu se její potíže zlepší, protože nebude vystavena tak velkému stresu. Lékaři jí diagnostikovali chronický únavový syndrom.
Zdravotní potíže mé spolužačky se nijak výrazně nelepšily. Často trpěla silnými bolestmi kloubů a svalů, mívala horečky, neustále ji bolelo v krku, omdlévala. Většinu času tedy trávila doma a do školy chodila pouze na souhrnné zkoušky, aby vůbec mohla být klasifikovaná. Mnohdy měla domluvený termín zkoušky a na poslední chvíli volala, že se k ní nedostaví, protože cestou do školy omdlela v autobuse. Obdobně probíhalo celé její studium a kvůli zdravotním komplikacím si musela o rok odložit i maturitu.
Historie onemocnění
Vleklá únava byla v 19. století známa jako neurastenie. Mezi léky tenkrát patřil i výtažek z lékořice. Od roku 1930 do roku 1950 byl v některých zemích zaznamenán prudký nárůst dlouhotrvající únavy. Roku 1980 byl chronický únavový syndrom nesprávně chápán jako onemocnění zaviněné způsobem života mladých pracovníků při náročném pracovním zatížení. Centrum pro kontrolu nemocí a prevenci v USA stanovilo v roce 1988 směrnice pro stanovení diagnózy této nemoci.
Riziková skupina
V projevech osob postižených chronickým únavovým syndromem jsou značné rozdíly. Většinou se objevuje u mladých dospělých osob, a to častěji u žen než u mužů. Diagnóza chronického únavového syndromu je dodnes kontroverzní a bývá velmi obtížně definována a ještě hůře léčena. Příčina nemoci stále není známa.
Příznaky
- vysilující únava trvající šest nebo více měsíců
- zduření mízních uzlin, zvláště v podpaží
- bolest kloubů a svalů, slabost, strnulost, brnění nebo ztuhlost
- vzplanutí dřívějších alergií nebo náhlé objevení nových
- mnohočetné další bolestivé příznaky, jako bolest hlavy, břicha, hrudníku, uší a vracející se bolest v krku
- psychologické příznaky včetně deprese, úzkosti, potíže se spánkem, zhoršení paměti a špatná koncentrace
- možná je i horečka, nevolnost, průjem, hubnutí
Průběh onemocnění
Chronický únavový syndrom začíná obvykle náhle, často v průběhu jiného onemocnění s chřipkovými příznaky, jehož původcem je mononukleóza nebo virové infekce dýchacího nebo trávicího ústrojí. Příznaky se mohou projevit rovněž po emoční krizi nebo fyzickém traumatu jako je smrt blízké osoby, úraz nebo operace.
Pacienti s chronickým únavovým syndromem upozorňují na širokou škálu obtíží, včetně nejrůznějších bolestí. Převládající je ovšem vyčerpávající únava, která trvá minimálně šest měsíců. Nejsilněji pacient příznaky pociťuje po dobu roku či dvou, poté se stav zastaví na určité úrovni a po uplynutí této doby nelze další průběh nemoci blíže předvídat. Asi polovina pacientů s chornickým únavovým syndromem se zotaví do 5 let. U ostatních se příznaky částečně ztrácejí a opět se vracejí po neurčitě dlouhé době.
Řada pacientů s chronickým únavovým syndromem se ani po mnoha pokusech lékařů nedočká vhodného způsobu léčby. Klinickými metodami u nich v některých případech není zjištěn žádný objektivní nález, a tak je mnozí lékaři odesílají na psychiatrii s tím, že „je to jen v hlavě“. Už takový postup je pro pacienta často velmi stresující.
Jak si můžete pomoci sami
Jestliže na sobě pociťujete některé ze zmíněných příznaků nebo vám byl chronický únavový syndrom již diagnostikován lékařem, snažte se zklidnit všechny oblasti svého života. Dbejte na pravidelný a dostatečný spánek, pravidelně jezte (nepřejídejte se ani si jídlo dlouho neodpírejte). Zařaďte do svého života pravidelné cvičení.
Pokuste se najít a udržet si duševní vyrovnanost, ačkoli to není jednoduchý úkol, protože život s chronickým únavovým syndromem je velmi náročný a často vede k úzkosti, stresu či depresím. Pokud to cítíte jako pro sebe vhodný způsob léčby, vyhledejte psychoterapeuta nebo podpůrné skupiny osob se stejnými problémy, které se pravidelně sdružují. Může vám pomoci kognitivně behaviorální terapie.
Léčba
Většina tradičně zaměřených lékařů podává pacientům léky na zmírnění bolestí hlavy, kloubů a svalů, na sražení horečky nebo dokonce předepisují antidepresiva. O tom, zda je takový postup tím nejlepším, nechť si utvoří názor každý sám.
Kromě běžných medikamentů existuje ale také alternativní terapie. Některým pacientům od bolesti ulevuje akupunktura, masáže, chiropraxe nebo terapeutické dotyky. Své místo v léčbě chronického únavového syndromu má také relaxace. Osvědčila se jóga, meditace, mírné cvičení nebo tai-chi.
Vyzkoušet můžete i potravinové doplňky, např. vitamín C, karotenoidy, třezalku, která má účinné protivirové vlastnosti. Imunitu posiluje i echinacea. Při svalových křečích užívejte hořčík. Vhodná je také lékořice a sibiřský ženšen. Ty posilují nadledvinky, které vylučují hormony zmírňující stres. Zmíněné doplňky začnou pozitivně působit asi po 4 týdnech užívání.