Anglické listy

Anglické listy patří k cestopisnému dílu Karla Čapka. Svůj dvouměsíční pobyt na britských ostrovech v roce 1924 přetavil v několik sloupků, které vyšly nejprve jednotlivě v Lidových novinách. Čapkovo čtivé a srozumitelné vyprávění plné laskavého humoru a vtipu nabízí dodnes kvalitní a zábavné počtení.

O autorovi

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům, prozaikům, novinářům a překladatelům 20. století. Studoval filozofii na UK v Praze i v Paříži a Berlíně. Kvůli své nemoci nemusel narukovat a bojovat v 1. sv. válce. Během války začal pracovat jako redaktor, například v Národních listech a Lidových novinách. Po válce působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla, následně byl předsedou československého svazu spisovatelů.

Ve 30. letech si uvědomoval nebezpečí fašismu a upozorňoval na ně ve svém díle. Podepsání Mnichovské dohody pak bral jako národní i osobní tragédii. Otevřeně hájil národní jednotu a svobodu. Zemřel na následky nachlazení ještě před začátkem války 25. prosince 1938.

Čapek se zajímal o fotografování, etnickou hudbu a cizí kultury, podnikl několik cest po Evropě. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Charakteristika díla

Anglické listy byly vydány v roce 1924 a patří k Čapkovu cestopisnému dílu. Jednotlivé cestopisné črty, které čtenářům přibližují život, kulturu i národní charakter obyvatel nejen Anglie, ale i Skotska, Walesu a Severního Irska, vycházely nejprve jako sloupky v Lidových novinách. V některých popisoval nejrůznější památky, jiné zachycovaly všední okamžiky z ulice. Své dojmy sbíral během dvou měsíců v roce 1924, které ve Velké Británii strávil.

Kniha je doplněná Čapkovými ilustracemi.

Soubor je rozdělený na několik částí - Anglie, Cesta do Skotska, Severní Wales, Listy o Irsku a Zase v Anglii

Ústřední postavy knihy

Obyvatelé Velké Británie, které Čapek při svých cestách potkal. A Čapek jako cestovatel, poutník, který vše pozoruje.

Jazykové prostředky a stylistika

Jazyk je spisovný. Použit je charakteristický Čapkův barvitý a bohatý jazyk a čtivé vyprávění plné laskavého humoru.
Čapek je vypravěčem v ich-formě.

Dějová linie

Anglie

První dojmy

Čapek zprostředkovává dojmy z prvních dní návštěvy na britském ostrově. Jak na něj působilo, když poprvé viděl na vlastní oči britský parlament, gentlemany v cylindrech i anglické „bobíky“. Nejdřív ale popisuje krajinu od přístavu Folkestone, jak ji viděl vlakem do Londýna. Zmiňuje i své problémy s angličtinou.

Anglický park

Stromy považuje Čapek za to nejkrásnější v Anglii. Udivuje ho, kolik je v zemi zeleně a líbí se mu, že se v anglických parcích chodí po trávě a ne po chodnících jako v Čechách. Anglii pro ty staré stromy považuje za nejkrásnější a nejromantičtější zemi na světě.

Londýnské ulice

Londýn podle Čapka páchne benzínem, spálenou trávou a lojem, zatímco v Praze má každá ulice jiný pach. Popisuje, jaký je v londýnských ulicích cvrkot a šum, popisuje různé typy lidí, které na ulici potkává. Tvrdí, že v Londýně se lidé na ulici jen míjejí bez povšimnutí a celý veřejný prostor je neosobní. V tomto Londýn porovnává s Prahou nebo Paříží, kde jsou ulice jedny velké „hospody“, kde se lidé schází a klábosí.

Traffic

V tomto sloupku popisuje lonsýnské zácpy, se kterými se podle svých slov nemůže smířit. Obzvlášť v prvních dnech cítil odpor, byl zoufalý a zdrcený, bál se, že se ztratí nebo ho srazí autobus. Ale pak poznal, že se nedá nic dělat.

Hyde Park

Když bylo Čapkovi v Anglii smutno, vydal se po Oxford Street do Hyde Parku. Vypráví příhody od od Marble Arch, mramorové brány, kde mohl každý, kdo měl něco na srdci, pronést k ostatním řeč nebo předvést nějaký výstup.

V Natural History Museum

V Anglii navštívil Čapek řadu muzeí, ale největší rozkoš mu přinášely mušle a krystaly v Natural History Museum.

Poutník probírá další muzea

Čapek vypráví o rozsáhlých sbírkách z celého světa, které se najdou v jednotlivých anglických muzeích. Některá muzea popisuje – třeba muzeum voskových figurín Madame Tussaud´s.

Poutník vidí zvířata a slavné lidi

Popisuje své zážitky ze ZOO v New Gardens, jak kreslil jeleny. Znovu se vrací i k návštěvě muzea voskových figurín, kde si splete jednu z vystavených osobností s živým člověkem.

Clubs

V tomto příspěvku Čapek popisuje zážitky z pár londýnských klubů, které mohl navštívit. Setkal se tam s boxery, literáty, kouřícími gentlemany i krásnými dívkami. Viděl staré knihovny a čítárny, bohaté umění.

Největší vzorkový veletrh Čili British Empire Exhbiton

Čapek byl i na výstavě ve Wembley, kde bylo strašně moc lidí a školních výprav, takže bylo těžké prodírat se k jednotlivých stánkům. Díky své trpělivosti ale spatřil třeba sochu prince z Walesu vyrobenou z másla. Popisuje i další věci, které je možné na tomto veletrhu vidět, od vycpaných ovcí přes staroanglický nábytek až po sušené švestky. Obdivuje palác strojnictví. Zaujmou ho výrobky černochů.

East End

Čapek vyrazil i do východního Londýna, kde procházel škaredými, špinavými ulicemi. East End působí smutně i proto, že je tam toho strašně moc – černé domky, činžáky, továrny, trati, plynojemy... a miliony lidí z celého světa.

Country

Čapek sedl na vlak a vydal se na anglický venkov do Essexu a Surrey. Popisuje čtenářův, že v Anglii nejsou žádná pole, jen samé pastviny s kravami, ovcemi, koňmi. Potraviny pak musí Angličané dovážet – pšenku z Austrálie, cukr z Indie, brambory z Afriky. Celkově je venkov půvabný a harmonický.

Cambridge a Oxford

Navštíví i obě univerzity. Budovu v Cambridgi, která vypadá jako starý zámek, je kolej s vlastní katedrálou, gotickou jídelnou, galerií atd. Celá tradiční atmosféra Cambridge ho fascinuje. Dokonce poobědvá i se studenty. Celý areál univerzity si pak oživuje svými kresbami. Docela se mu líbí i Oxford. Vypráví čtenáři, jak vypadá celá univezita i její okolí.

Poutník navštěvuje katedrály

Vypráví o katedrálách v anglických městech, o jejich architektuře, o tom, že protestanští faráři jsou přísnější než katoličtí. Zmiňuje i malé venkovské kostelíky bez chórů a kostelníků, s chladnými síněmi a dubovými stropy, s malými hřbitovy.

Cesta do Skotska

Edinburg

Přes jedno hrabství za druhým se dostane i na sever do hlavního města Skotska. Popisuje ho jako pěkné, kamenně šedé a divné město. Všímá si rozdílů mezi Edinburgem a Anglií – žijí tu jiní lidé, mají jiná povolání... Jiná je i móda.

Loch Tay

Vypráví o výletu k modrému a fialovému jezeru mezi kopci, které by se líbilo i českým básníkům. Navštívil i tajemný hrad Finlarig. A měl čas i nakreslit si několik Skotů.

Binnorie, O Binnorie

Putování po skotském venkově s malými vesničkami se stříškami nade dveřmi, s krásnou a divokou přírodou s křovinami, blaty a chladnými jezery.

Terra Hyperborea

V končině zvané Obloha, na ostrově mezi ostrovy sbírá Čapek mušličky. Kolem sebe vidí kopce s prazvláštními jmény, poslouchá skotské balady a vzpomíná na historii Vikingů.

But I am Annie of Lochroyan

Další z výletů po skotské krajině. Viděl Sleat Sound, horu Ladhar a přístav Mallaig. Viděl mnoho dalších jezer, fjordů, vodopádů i nejvyšší horu Ben Navis. A navštívil i město Glasgow s jeho obchody, loděnicemi a továrnami.

Jezerní oblast

V jezerní oblasti, podle které se jmenovali Jezerní básníci, vykonává tři poutě – k ovcím, ke kravám a ke koním. Pozoruje je a kreslí.

Severní Wales

Mluví o hlavním městě Caernarfonu. O hoře Snowdown. O zvlášním jazyku. O ženách s cylindry. O Walesu jako zemi plné pstruhů, hor a výletníků.

Listy o Irsku

V pěti krátkých podkapitolkách se nejprve rozhoduje, zda do Irska pojede. Po mnoha rozhovorech si nakonec koupí mapu a pozoruje Irsko na mapě.

Zase v Anglii

Dartmoor

V Anglii už viděl vše kromě pořádného lesa – tak se vydá do Dartmooru. Cestou se zastaví v Bristolu. Popisuje cestu anglickou krajinou.

Přístavy

Mluví o všech přístavech, které na ostrovech viděl. Největší byl Liverpool a měl nejvíce energie.

Merry Old England

Poslední zastavení je v těch nejstarších koutech Anglie – ve Stratfordu, Chesteru...

Poutník si všímá lidí

Popisuje Angličany, pravého anglického gentlemana, anglického číšníka i strážníka. Vykresluje anglickou mentalitu.

Několik tváří

Zmiňuje některé anglické umělce, literáty.

Útěk

Na závěr prozrazuje čtenáři několik perliček – že anglická kuchyně je hrozná, že tamní lidé jsou uzavřenější a bez vášně, že anglická neděle je hrozný zvyk.

Na lodi

Při cestě domů rekapituluje své žážitky z Britských ostrovů.

Další díla autora