Boží muka

Boží muka se říká pomníčkům kolem cest a pojmenoval tak svou sbírku třinácti povídek z roku 1917 i Karel Čapek. Boží muka v tomto případě znamenají rozcestí nebo životní křižovatku, na které se ocitají jeho hrdinové. Povídky jsou filozofické, autor hledá smysl života a zkoumá věci, které se vymykají selskému rozumu.

O autorovi

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům, prozaikům, novinářům a překladatelům 20. století. Studoval filozofii na UK v Praze i v Paříži a Berlíně. Kvůli své nemoci nemusel narukovat a bojovat v 1. sv. válce. Během války začal pracovat jako redaktor, například v Národních listech a Lidových novinách. Po válce působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla, následně byl předsedou československého svazu spisovatelů.

Ve 30. letech si uvědomoval nebezpečí fašismu a upozorňoval na ně ve svém díle. Podepsání Mnichovské dohody pak bral jako národní i osobní tragédii. Otevřeně hájil národní jednotu a svobodu. Zemřel na následky nachlazení ještě před začátkem války 25. prosince 1938.

Čapek se zajímal o fotografování, etnickou hudbu a cizí kultury, podnikl několik cest po Evropě. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Charakteristika díla

Boží muka jsou sbírkou 13 povídek z roku 1917. Jsou prvním dílem, které napsal Čapek sám bez bratra. Název Boží muka vyjadřuje rozcestí nebo životní křižovatku.

Povídky jsou filozofické a jsou ovlivněny 1. světovou válkou (i když nijak explicitně), ačkoliv sám Čapek v ní nebojoval. Náladu básní ovlivnilo i Čapkovo očekávání smrti kvůli chybné diagnóze.

V jednotlivých povídkách zkoumá autor lidské nitro a také se soustředí na věci, které nejsou na první pohled jasné, které se vymykají běžnému chápání. Děj povídek směřuje k nějaké záhadné, nerozluštitelné události.

Čapek projevuje lidský soucit s hrdiny, pochopení pro jejich špatná rozhodnutí a omyly.

Jazykové prostředky a stylistika

Jazyk je spisovný, Čapek má bohatou slovní zásobu a pracuje s ní originálním a čtivým způsobem, vytváří např. nové slovní tvary a spojení. Děj má spád, vyprávění je hodně epické, ale tyto povídky obsahují i řady úvah a zamyšlení.

Většina povídek je vypravována v ich-formě hlavním hrdinou.

Dějová linie

Šlépěj

Dva muži – Boura a zasněžený pán – kteří šli náhodou každý po opačném okraji silnice, si všimnli stopy ve sněhu pár metrů od kraje cesty v poli. Ta stopa byla osamocená a nevedly k ní žádné další stopy. Muži začali filozofovat o jejím původu. Napadlo je třeba, že tam pták donesl botu, ale kde by pak zmizela ona? Když zjistili, že vznik stopy se nedá vysvětlit racionálně, smířili se s tím, že někdy je logičtější a snadnější věřit v nadpřirozeno.

Lída

Mladý muž Martinec přijde za rodinným známým Holubem s tím, že se jeho sestra Lidka ztratila. Předchozího dne odešla na návštěvy a zatím se nevrátila. Její zmizení je záhadou, ale poslední dny se chovala podivně a sklíčeně. Oba muži se snaží tuto záhadu vysvětlit. Holub se snaží vše logicky zanalyzovat a racionálně vysvětlit, což se mu nakonec podaří. Nakonec vyjde najevo, že dívka utekla s milencem. Bratr ji pak po pár dnech přivede zpět domů. Holuba žádá, aby o jejím útěku nikomu neříkal. Dívce se totiž mohlo stát něco zlého.

Hora

Pod útesem najde dílě mrtvého muže s roztříštěnou hlavou. Po tomto objevu začíná splašený hon na domnělého vraha. Svědci ho popisují téměř jako něco nadpřirozeného. Všichni lidé ho považují za velkou záhadu, ale houslista Jevíšek se umí vžít do jeho situace a pochopit ho. Ostatní podezřelého pronásledují. Příběh končí tragicky – pronásledovaný spadne ze skál a je mrtev.

Milostná píseň

Pokračování povídky Lída. Pan Holub začal k Martincům chodit na návštěvy. A do Lídy se zamiloval. Úplně ho fascinovala. Začal ji pozorovat a zkoumat – jak se chová, jak se tváří, co dělá. Holub předstíral, že nevěděl nic o jejím zmizení. Ona mu lásku oplácí, ale stále ji trápí psychické problémy a výčitky z útěku. Ale rozhodne se říct Holubovi pravdu. Tím ale zjistí, že Holub už všechno ví. Lída se s ním proto musí kvůli matce a předsudkům okolí přestat vídat.

Elegie (Šlépěj II)

Povídka navazuje na povídku Šlépěj. Jednou večer přednášel Boura v Aristotelské společnosti na téma, co je pravda. Znovu se tam setkává s mužem, se kterým řešil původ stopy. Představí se mu jménem Holeček. Odejdou spolu do vinárny a baví se o posluchačích přednášky, kteří podle nich nic nepochopili. Najednou se tam objevuje muž a tvrdí, že je Bourův bratr, který před lety odešel z domu. Muž najednou beze stopy zmizí, jakoby se po něm slehla zem. Bouru to vůbec nevyvede z míry, takový byl jeho bratr i dříve. Holeček jeho zmizení vysvětluje opět zázrakem.

Utkvění času

Krátká filozofická povídka o zvucích ticha. Každý z nich má nějaký význam. Vypravěč se zamýšlí o hluku a způsobu, jakým podmiňuje myšlenky a pocity.

Historie beze slov

Jedno srpnové poledne šel pan Ježek lesem, na nic nemyslel a zhluboka dýchal. Na kraji paseky našel ležet člověka. Měl klobouk s nápisem Puerta del Sol. Muž požádá Ježka o cigaretu. Ježek mu ji dá a začne se vyptával, jestli byl v Madridě... Ptá se ho na jeho životní osud, ale muž jen mlčí. Naštěstí má Ježek fantazii, a tak si celý jeho životní příběh vymyslí. Pak se spokojený a vnitřně obohacený obrátí k domovu.

Ztracená cesta

Je úplně tmavá noc, bez hvězd, a dva muži sešli z cesty. Neví, kde jsou. Jednomu z nich se najednou objeví myšlenka, jen takový záblesk, který měl už před lety. Bylo to řešení, pravda k objevení podstaty lidské duše. Jak náhle se ale myšlenka objevila, tak náhle zmizí a muž není schopen ji svému spolublouditeli předat.

Nápis

Pan Kvíčala jde na návštěvu k nemocnému kamarádovi panu Matysovi. Ale sotva dorazí, už by rád odešel. U pana Matyse doma je totiž nedýchatelno – vzduch je těžký, dusný a tak nějak teskný. Ale zůstane a vypráví příteli poslední novinky. Najednou ho pan Matys upozorní na nápis na stěně za sou hlavou. Stojí tam: Nazpět. Pan Matys ho měl napsat sám, ale už si nepamatuje, kdy a proč. Pak se začne zamotávat do myšlenek na minulost i budoucnost a to je panu Kvíčalovi nepříjemné. Dost se mu uleví, až když odejde domů.

Pokušení

Jako v mlhách bloumal pan Růžička po bytě a přemýšlel: Odejdu nebo zůstanu? Cizina ho lákala. Pak se rozhodne jít ven. Dál zamyšleně chodí po ulicích svého města, hledá znamení pro svá rozhodnutí. Zajde do kavárny. Tam ho přitahují dvě ženy. Jedna z nich je ještě děvčátko. Její šedé oči říkají: Zůstaňte. On se ale v mysli nakonec rozhodne odejít: „Zůstal bych: ale tys ve mně vzbudila věčnou touhu po náhodě.“

Odrazy

Pan Lhota navštívil nemocného. Ten každý den v létě tráví u řeky pozorováním její hladiny, kouká, jak řeka plyne. Přitom v ní hledá odlesky všech událostí, lidí a míst, které znal, nachází v řece i Boha. O tom všem panu Lhotovi vypráví.

Čekárna

Pan Záruba musí strávit noc v čekárně. Ostatní lidé kolem něj se mu nelíbí, kouká na ně zhnuseně, nepřipadají mu lidští. Až mezi nimi najde jednoho, který mu připomíná jeho. Dají se spolu do řeči a noc si krátí povídáním o smyslu života.

Pomoc

Pan Brož v noci uslyší naříkání a volání o pomoc. Ale hlas odbude a nevěnuje mu další pozornost. Jenomže později nemůže myšlenky na volajícího vyhnat z hlavy, sžírá ho nejistota, nevědomí toho, co se stalo. Nedokáže tento zážitek vypustit z hlavy.

Další díla autora