Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek

Ve své bohaté tvorbě věnoval Čapek prostor i knížkám pro děti. Vedle slavné Dášenky napsal knihu Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek s novými, originálními příběhy, které pobaví děti i dospělé. Mnohé z nich byly později zfilmovány nebo nahrány pro rozhlas. Nejznámnější je filmová adaptace Lotrando a Zubejda.

O autorovi

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům, prozaikům, novinářům a překladatelům 20. století. Studoval filozofii na UK v Praze i v Paříži a Berlíně. Kvůli své nemoci nemusel narukovat a bojovat v 1. sv. válce. Během války začal pracovat jako redaktor, například v Národních listech a Lidových novinách. Po válce působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla, následně byl předsedou československého svazu spisovatelů.

Ve 30. letech si uvědomoval nebezpečí fašismu a upozorňoval na ně ve svém díle. Podepsání Mnichovské dohody pak bral jako národní i osobní tragédii. Otevřeně hájil národní jednotu a svobodu. Zemřel na následky nachlazení ještě před začátkem války 25. prosince 1938.

Čapek se zajímal o fotografování, etnickou hudbu a cizí kultury, podnikl několik cest po Evropě. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Charakteristika díla

Soubor deseti pohádek vydal Čapek v roce 1931. Od té doby vyšla kniha ještě několikrát, dočkala se rozhlasových i filmových zpraacování.

Pohádky děti učí o různých profesích – pošťácké, vodnické i zlodějské – vysvětluje jim řadu termínů a jevů – třeba co to je poštovní tajemství.

Ilustrace obstaral Karlův bratr Josef Čapek, který je auterem i jedné pohádky – První loupežnické pohádky.

Jazykové prostředky a stylistika

Ve vyprávění je často použitá obecná čeština, nářečí i religionismy a historismy, výjimečně argot.

Čapkův styl je čtivý a zábavný.

Vyprávění je v er-formě. Autor často oslovuje čtenáře. Častá je přímá řeč. Vyprávění je chronologické a probíhá v minulosti.

Dějová linie

Velká kočičí pohádka

Princezna si jednou házela míčem, ale upadla a odřela si kolena. Začala brečet. Viděla ji babička, co šla kolem a chtěla ji utěšit. Slíbila jí donést tajemné zvířátko. Za chvíli ji donesla kočku Jůru. Princezna si s Jůrou hrála a chtěla vyzkoušet, jestli jako všechny kočky umí dopadnout na všechny čtyři. Jůra ale místo toho dopadla na hlavu kouzelníkovi, který ji odnesl. Po kouzelníkovi pátrali detektivové z celé Evropy. Nakonec ho našel Sidney Hall.

Kouzelník šel na tři dny do vězení, i když vlastně nic špatného neudělal. Kočka si totiž při pádu zlomila nohu a on jí chtěl pomoct. Jenže Jůru ještě nikdo nenašel. Protože se ale kočky vrací tam, kde se narodily, vrátila se i Jůra do domečku babičky. Její vnuk Vašek ji odnesl zpátky na hrad. A pak ji nosil i další dny, protože Jůra pořád utíkala. Vašek se zatím zamiloval do princezny. Aby nemusel Vašek chodit každý den tak daleko, přenesl král babiččinu chalupu k hradu. A princezna a Vašek si pak hráli spolu.

Psí pohádka

Dědeček žil s babičkou. Dědeček byl mlynář a jednou, když šel z hospody, zakopl o něco chlupatého. Bylo to štěně. Starali se o něj s babičkou, až vyrostl pes Voříšek. Voříšek ale neuměl vůbec štěkat, a tak ho to dědeček naučil.

Jednoho dne šel Voříšek s dědečkem do hospody. Dědeček se zapovídal se starým kamarádem a Voříška v hospodě zapomněl. Voříšek tak šel domů sám. Cestou narazil na palouček, kde tančily psí víly. Pozoroval je a pak s nima poslouchal pohádky, co vyprávěla ta nejstarší. Mluvila o zakopaných pokladech. A od té doby psi hrabou v zemi, aby vyhrabali poklady.

První loupežnická

Jednou šel jeden tlustý dědeček se psem Voříškem do hospody, kde měli zrovna bál loupežníci. Objednal si a chtěl se držet stranou, ale loupežníci ho začali provokovat. Chtěl na ně vyzrát, a tak jim napovídal, že je vysloužilým loupežníkem. Loupežníci ho brzo prokoukli, ale pro zábavu se ho vyptávali na detaily loupežnické profese. Úplně tak přeslechli příjezd lorda Havelocka a jeho velké družiny. Loupežníci nestihl utéct, a tak jen strnuli jako sochy a hráli si na loutky. Havelock si loutky chtěl koupit. Pak si všiml dědečka a zajímal se, co umí tato loutka. A Dědeček mu ukázal, co umí! Šel od loupežníka k loupežníkovi a vyndával jim z kapes jejich loupežnické náčiní. Lord tak poznal, s kým má tu čest, a loupežníci putovali před soud. Dědeček dostal za odměnu tabatěrku a pak šel s Voříškem domů.

Pohádka ptačí

Brzy ráno si ptáci povídali lidskou řečí. Kos vyprável o vrabčákovi Pepíkovi z Dejvic, který se doma nudil a chtěl do Egypta nebo na Riviéru. Protože měl málo brků, dostal se jen do Kardašové Řečice. Už nechtěl do zahraničí a všude vyprávěl, že nejlepší je to v Dejvicích.

Sýkorka povídala o vlaštovce z Kolína, která chtěla do Ameriky. Po roce se vrátila domů a všem vyprávěla o tom, jak je Amerika pokroková a staví hnízda z betonu. Chtěla jim to ukázat, ale jak si dala do zobáku cement, začalo to syčet a pálit – hasilo se vápno. Ostatní vlaštovky uletěly a hnízda si staví jen z bláta.

Nakonec vyprávěl špaček o tom, proč umí ptáci lítat. Z nebe spadlo zlaté vejce a všichni ptáci ho vyseděli, jen slepice ne, protože pořád zobala zrní. Za odměnu umí ptáci lítat, kromě slepice.

Pohádka vodnická

Podle Čapka vodníci existují. Někteří jsou chudí, jiní bohatí, podle toho, v jaké vodě žijí. Žijí samotářsky, ale jednou dvakrát do roka se sejdou na vodnické konferenci, aby prodiskutovali novinky v oboru. Jeden vodník povídal o dalším vodníkovi jménem Kvakvakvokvoax, který se zakoukal do princezny se jménem Kuakuakunka. Ta byla krásná, ale pyšná. Chtěla snést modré z nebe. Vodník nevěděl jak, tak se chtěl žalem utopit ve vzduchu. Jak tak vyskočil nad hladinu, viděl modrou oblohu v odraze hladiny. Ukázal to princezně a pak spolu šťastně žili.

Druhá loupežnická pohádka

Loupežník Lotrando měl synka Lotranda mladšího. Chtěl pro něj to nejlepší vzdělání, aby mohl převzít řemeslo, tak ho poslal do klášterní školy. Když už byl Lotrando vzdělaný jemný mladý muž, poslali pro něj, že jeho otec umírá. Na smrtelné posteli otci slíbil, že se stane obávaným loupežníkem, ale nebyl z toho vůbec nadšený. Ono totiž loupit a krást se mu nechtělo. Ale vzchopil se a šel loupežničit. Protože byl ale slušně vychovaný, vůbec mu to nešlo. Dokonce se mu lidi smáli. Šel se tak poradit se svým učitelem. Ten mu poradil, aby šel vybírat na hranice mýtné. To může dělat i se slušností. Postupem let se z Lotranda stal nerudný a netrpělivý starý výběrčí.

Tulácká pohádka

Tuláka Františka Krále mezi sebe nepřijali lidé z města kvůli předsudkům, že vypadá jako zloděj a pobuda. Jednoho dne potkal František cizince, který mu dal podržet svůj kufřík, aby chytil klobouk. František kufr hlídal pár hodin, dní, ale po pánovi se slehla zem. Nakonec si pro něj přišli četníci, že kufr ukradl. Neznámý pán se ale znovu objevil a Františka zachránil. Navíc mu dal 1,5 milionu korun. František by si mohl žít jako skutečný král, ale peníze ztratil. Nakonec se stal pánem bílých vran.

Velká policejní pohádka

Policajti si krátí čas na noční vyprávěním příběhů. Během služby se setkávají s řadou nadpřirozených postav. Jeden policista musel zabít draka, aby zachránil princeznu. Za odměnu dostali ten nejlepší tabák. Jiný policista pak našel na ulici dračí vejce. Vyklubala se z něho saň – Amina. Nechtěli ji ale ani v zoo, ani v sirotčinci, ale nakonec se jí ujal pan Trutina ze spolku pro ochranu zvířat. Jenže kvůli ní Trutinu vyhodili z práce. Neměl peníze ani na to, aby koupil sedm psích známek. Na každou hlavu Aminy jednu. Naštěstí, když bylo nejhůř, proměnila se Amina v princeznu a pan Trutina se stal králem v jejím království.

Pošťácká pohádka

Pošťák Kolbaba jednoho dne dostal do rukou dopis bez adresy. Naštěstí mu poradili poštovní skřítci, kteří hrají po nocích karty s dopisy. Pak Kolbaba ale musel procestovat celý svět, aby adresáta našel.

Velká pohádka doktorská

Dcera sultána Solimána byla nemocná. Nepomohli jí ani ti nejlepší doktoři. Tak sultán poslal svoje posly do Čech, aby přivezli tamního doktora. Poznat ho měli podle toho, že bude mít před jménem Dr. Jenže poslové to popletli a přivezli domů českého dr.voštěpa. I když to nebyl doktor, povedlo se mu princeznu vyléčit. Stačilo jen pustit do princezniny ložnice světlo a pořádně ji nakrmit chlebem s tvarohem.

Další díla autora