F.L.Věk 1.díl

Historický román, který má pět dílů. Jeho hlavní postava je inspirována postavou Fraktiška Václava Heka. Román však není životopisný, proto autor změnil jméno hlavní postavy. Má velký prostor pro svou fantazii, pro svou fabulaci. Celý román o pěti dílech, psal autor celých dlouhých 16. let. Jako první český spisovatel tak postihnul celou velmi složitou dobu vzniku národního obrození. Jirásek tuto dobu nelíčí jako zázrak, ale jako dílo velké vůle, námahy, lásky. Díly vycházejí postupně. První díl vychází roku 1888.

O autorovi

Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 v Hronově. Byl to český prozaik, dramatik, autor řady historických románů. Je také jedním z představitelů realismu. Narodil se do selského rodu. Jeho otec, původem rolník a poté pekař. Měl hodně sourozenců, čtyři sestry a čtyři bratry. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové.

Vystudoval také historii na pražské univerzitě. Žil čtrnáct let v Litomyšli, kde byl gymnaziálním profesorem. Učil dějepis a zeměpis. Roku 1888 se usadil v Praze. Od roku 1903 až do své smrti působil jako pedagog i jako spisovatel. Obnovil přátelství s Mikolášem Alešem. Navázal přátelství se Zikmundem Wintrem, K. V. Reisem, rovněž se přátelil s mladší generací jako Zdeněk Nejedlý, J. S. Machar a další.

Od roku 1909 odešel do důchodu a věnuje se pouze literární činnosti. Často navštěvuje svůj rodný Hronov, podniká však cesty i do jiných míst, kam také umisťuje svá díla. Jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 manifest českých spisovatelů. Účastnil se také deklarace vyhlášení Československé samostatnosti, vítal také projevem prezidenta Masaryka. Stává se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Ve volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V politice vydržel až do své nemoci, která mu znemožňovala psaní. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a to roku 1918, 1919, 1921, 1930. Umírá 12. března 1930 v Praze, pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika díla

Dílo je zasazeno do 18. až polovina 19. století na mnoha místech.

Hlavními tématy jsou Národní obrození, vlastenectví, víra, umění, rodina a odvaha.

Ústřední postavy knihy

F.L.Věk – mladý a hodný chlapec, miluje hudbu, divadlo. Je velký vlastenec, má velmi silný vztah k matce.

Matka – milá, hodná, pracovitá. Františka má velmi ráda, urovnává vztahy mezi otcem a synem.

Otec – syna miluje, avšak nedává mu to najevo. Je přísný. Nechápe Františkovu lásku k divadlu a hudbě.

Paula – plná ideálů, miluje Tháma. Když jí zmlátil učitel, oněměla, po druhém porodu se jí řeč zase vrátí.

Václav Thám – miluje Paulu, je plný ideálů. S bratrem překládá díla do češtiny.

Lotty – povrchní dívka, která se Františkovi vnucuje, svým chováním jej svede, aby jí políbil.

Jazykové prostředky a stylistika

Jde o typický román, má mnoho epizod, mnoho postav, odehrává se v průběhu několika desítek let, obsáhne dvě generace a je také na různých místech.

Román je vyprávěn v er-formě.

Autor používá archaismy.

Často Věka opouštíme, a věnujeme se něčemu jinému, koho jako čtenáři neznáme, popřípadě se o něm zmínil autor jen okrajově.

Dějová linie

František Věk se narodil roku 1769. Jeho otec byl obchodník, starostlivý a přičinlivý. Byl však také přísný, pravý opak matky, která byla na Františka vždycky hodná. Františkovi ze vzpomínek utkvěla v mysli postava souseda, starého Žalmana, který byl tajným nekatolíkem a díky tomu zakusil mnoho výsměšků od sousedů a také mnoho pronásledování ze stran úřadů.

S rodinou Věkových však vycházel dobře, teprve až ve chvíli, kdy mu zabavili starou bibli, dává vinu Věkovým a neuvěřil ani jejich omluvám. Františkovi je deset let a dostává se na studia do Prahy. Má pěkný hlas, tudíž je přijat do benediktínského kláštera jako choralista. Mohl k tomu studovat latinskou školu. Chlad kláštera na něj zpočátku působil tísnivě, nemohl zapomenout na domov, později si však přivykl.

Z domova mu občas poslali dopis, něco k jídlu a hlavně koláče, díky nim mu vrátný omluvil nějaké to zpoždění, když si šel zásilku vyzvednout. Jednou ze stejného důvodu vyšel z kláštera, právě v den, kdy zemřel správce klášterní knihovny páter Matyáš. František se opozdil a vrátný jej posla přes kapli, aby si mniši nevšimli Františkova zpoždění. Ve tmě František shodí pátera z prkna a ten najednou ožil, ve skutečnosti byl mrtev jen zdánlivě.

Věk se z prudkého leknutí vyléčil a oblíbil si jej páter Matyáš. Bral si jej k sobě do knihovny na výpomoc. František se tak dostává k pokladům, které dřív nikdy neviděl. Náhodou se dostává i k přihrádce, kde jsou knihy zapovězené. Potají si některé vypůjčil, byly to vesměs české knihy, mezi nimi se objevují i díla Komenského. Ty otvírají Františkovi v pravém smyslu oči a učí ho dívat se na život jinak, než jak na něj nahlížel dříve.

Ze začátku nestudoval dobře, měl špatnou znalost němčiny, jakmile začal němčinu zvládat bez problémů, měl i vyznamenání. V tuto dobu začíná Josef II. rušit kláštery. Právě i tento klášter byl zrušen, ale o Františka je postaráno císařským stipendiem. Před odchodem však zachraňuje pro sebe i pro mnichy mnoho knih, které měly být rozprodány ve veřejných dražbách.

Františkovi se podařilo koupit i Žalmanovu bibli. Starý Žalman se přihlásil po vydání tolerančního patentu k evangelické víře a usmířilo je to. Po nástupu na univerzitu začíná Františkovi nový život. Stává se učitelem Pauly Butteauovy. V rodině Butteauově poznává zcela odlišný život od toho svého. Nejstarší dcera Lotty je herečkou, prostřední Paula je němá, třetí Betty je dosud nedospělá.

Do jejich domu chodívá také mladý doktor Thám, který se zříká svého stavu a oddává se vlastenecké péči. Věk tuto rodinu navštěvuje velmi rád. Do své žačky se zamiluje a začne zanedbávat své studium. Plně se věnuje hudbě a divadlu. Účinkuje v provedení Mozartovy opery Don Giovanni, po něm ho Lotty svým chováním svedla k tomu, aby jí políbil.

Františkovo chování se brzy donáší rodičům, a když nepomáhá matčino napomenutí, do Prahy se vypraví sám otec, který Františka vyzval k okamžitému návratu domů. Věk odmítl, dochází k roztržce a otec ve hněvu odchází. Po hádce s otcem, jakoby se Františkovi přestalo dařit. Chybí mu peníze, poznává, že jej Paula nemiluje, ale miluje Tháma. Domů posílá dopis, ve kterém prosí za odpuštění, ale nepřichází z domu odpověď.

Po čase se od kmotra dozví, že jeho matka ze zármutku onemocněla, proto se rozhodne jet domů. Doma není uvítání vřelé, matka je ráda, ale otec se k němu chová tvrdě, jako k cizímu. František pomáhá v obchodě a doufá, že se vrátí za nějaký čas do Prahy, kde bude moci ve studiu pokračovat. Otec mu však dává jasně na vybranou, buď se stane knězem, nebo kupcem.

K duchovnímu stavu necítí vztah, odmítá jít studovat bohosloví a otec jej téměř násilím přinutil ke kupectví. František vše snáší s odporem, ale přemáhá se, jak jen může. To mu vynáší zmírnění chování jeho otce. Po víc jak roce jej otec posílá na několikadenní obchodní jednání do Králík. František se setkává s kočující společností. V ní je i rodina Butteauových. Thám je ženatý s Paulou. František poznává jejich chudé poměry.

V den jeho příchodu Paula rodí druhé dítě, kterému jde František za kmotra a přiznává se Thámovi, že se rozhodl utéct do Prahy a věnovat se hudbě. Thám mu to však rázně vymlouvá, proto se František vrací domů, rezignuje na všem a dál je kupcem.

Další díla autora