F.L.Věk 5.díl

Historický román, který má pět dílů. Jeho hlavní postava je inspirována postavou Fraktiška Václava Heka. Román však není životopisný, proto autor změnil jméno hlavní postavy. Má velký prostor pro svou fantazii, pro svou fabulaci. Celý román o pěti dílech, psal autor celých dlouhých 16. let. Jako první český spisovatel tak postihnul celou velmi složitou dobu vzniku národního obrození. Jirásek tuto dobu nelíčí jako zázrak, ale jako dílo velké vůle, námahy, lásky. Díly vycházejí postupně. Pátý díl vychází roku 1905 – 1906.

O autorovi

Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 v Hronově. Byl to český prozaik, dramatik, autor řady historických románů. Je také jedním z představitelů realismu. Narodil se do selského rodu. Jeho otec, původem rolník a poté pekař. Měl hodně sourozenců, čtyři sestry a čtyři bratry. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové.

Vystudoval také historii na pražské univerzitě. Žil čtrnáct let v Litomyšli, kde byl gymnaziálním profesorem. Učil dějepis a zeměpis. Roku 1888 se usadil v Praze. Od roku 1903 až do své smrti působil jako pedagog i jako spisovatel. Obnovil přátelství s Mikolášem Alešem. Navázal přátelství se Zikmundem Wintrem, K. V. Reisem, rovněž se přátelil s mladší generací jako Zdeněk Nejedlý, J. S. Machar a další.

Od roku 1909 odešel do důchodu a věnuje se pouze literární činnosti. Často navštěvuje svůj rodný Hronov, podniká však cesty i do jiných míst, kam také umisťuje svá díla. Jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 manifest českých spisovatelů. Účastnil se také deklarace vyhlášení Československé samostatnosti, vítal také projevem prezidenta Masaryka. Stává se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Ve volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V politice vydržel až do své nemoci, která mu znemožňovala psaní. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a to roku 1918, 1919, 1921, 1930. Umírá 12. března 1930 v Praze, pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika díla

Dílo je zasazeno do 18. až polovina 19. století na mnoha místech.

Hlavními tématy jsou Národní obrození, vlastenectví, víra, umění, rodina a odvaha.

Ústřední postavy knihy

F.L.Věk – mladý a hodný chlapec, miluje hudbu, divadlo. Je velký vlastenec, má velmi silný vztah k matce.

Paula – plná ideálů, miluje Tháma. Když jí zmlátil učitel, oněměla, po druhém porodu se jí řeč zase vrátí. Po nějaké době však láska Paule k Thámovi vyprchává, uštěpačně se o něm vyjadřuje. Milenec, se kterým utekla, jí odkopl a než se stihne, dostal k manželovi, umírá,

Václav Thám – miluje Paulu, je plný ideálů. S bratrem překládá díla do češtiny. Po neshodách s manželkou začíná víc pít. Na sklonku života se smiřuje s manželkou na jejím hrobě.

Doktor Held – stále miluje Lory, ale ta jej odmítá, i když jej miluje také.

Václav Věk – syn F.L.Věka dostává se na kondice do dobře zajištěné rodiny, kde se zamiluje do Katrinky a velmi mu láme srdce, když se Katrinka vdává. Odchází do služby a otce si chce vzít k sobě, když bude mít vyšší postavení.

Jazykové prostředky a stylistika

Jde o typický román, má mnoho epizod, mnoho postav, odehrává se v průběhu několika desítek let, obsáhne dvě generace a je také na různých místech.

Román je vyprávěn v er-formě.

Autor používá archaismy.

Často Věka opouštíme, a věnujeme se něčemu jinému, koho jako čtenáři neznáme, popřípadě se o něm zmínil autor jen okrajově.

Dějová linie

Vyhlášením bankroti je postihnut nejen František, ale i jeho syn Václav. Ten se chystal do Prahy na juristická studia, ty však musí ukončit, jelikož Praha v tehdejších dobách nebyla pro ně příznivá. Františka to velmi bolí, že musí takto syna zarazit ve studiu. Václav však projevuje odvahu i naději, doufá, že se bude moct do Prahy vrátit, spoléhá na to, že bude mít kondice a ty mu mohou pomoci.

Dobřanský farář Ziegler ho v tom utvrzuje a sám mu dává doporučující listy na profesora Jana Nejedlého a převora křížovnického kláštera. Ziegler vypomáhá i peněžitou půjčkou pro Františka, nadšeně jim vypravuje o hvězdě českém Paranasu, básniku.oficírovi, Milotu Zdiradu Polákovi, se kterým se seznamuje. Přiměl je, aby své vlastenecké smyšlení dali najevo jménem, které by si přidali ke křestnímu jménu.

On Ziegler má Liboslav, Polák Milota Zdirad místo křestního jména Matěj. Oba Věkové přijali nový křest. František byl pojmenován Ladislavem, Václav byl pojmenován Vladislavem. Václav se vydává do Prahy s nevelkou zásobou peněz, ale má velkou odvahu a důvěru. K doporučujícím dopisům mu jeho otec přidává prosbu na doktora Helda. Všechny tři listy měly dobrý výsledek, i když se ze začátku nedívali na Václava vlídně.

Převor poskytoval čtyři obědy týdně, profesor Nejedlý jej doporučil jako písaře do advokátní kanceláře. Doktor Held mu vypomáhá s peněžitou podporou. Každé dopoledne byl připoután k písařské židli u advokáta, odpoledne mu pak zůstávalo na přednášky a na studium. Byt si nachází u krejčího Praza, ten jej celé večery zahrnuje svým vyprávěním z minulosti. Někdy také navštíví hostinec Na Rychtě, kde se setkávají mladí vlastenci.

Zde se Václav seznamuje s několika českými nadšenci především s Hýblem, Štěpánkem a Svobodou. Hovory se točí okolo národního života, literatury a také divadla. Dlouhé úsilí se nakonec podařilo a bylo jim povoleno hrát česky ve prospěch pražských chudých. Dny divadla byly vždy svátkem českých vlastenců. K divadelním představením se přidružily deklamátorské zábavy, které pořádali univerzitní posluchači.

Václav splyne s tehdejší vlasteneckou Prahou a účastní se všech možných činností. Do hostince Na Rychtě dochází i starý podivínský doktor Srnka, neúčastní se nadšených a optimistických debat, sedává stranou a občas utrousí ironickou a jízlivou poznámkou. Bydlí ve stejném domě jako Václav a ve chvíli sdílnosti pozve Václava k sobě. Václav zjišťuje, že je to člověk hodně vzdělaný, velmi miluje knihy, má velké množství knih, je odpůrce reakce a absolutismu.

Doktor Srnka je nadšen myšlenkami francouzských myslitelů a má všechna jejich díla v knihovně. Revoluční myšlení dává doma najevo tím, že doma nosí rudou jakobínskou čepici. Když císař František přijíždí do Prahy a ta tonula v moři světel a výzdoby, doktor Srnka tajně v noci připevňuje svou čepici na hlavu sochy svatého Václava. To vzbuzuje u byrokratické policie velký úděs.

K vlasteneckému snažení se choval dosti chladně, pochyboval, že bylo vůbec možné ubitou národnost opět vzkřísit. Teprve mistrným Jungmannovým překladem Miltonova Ztraceného ráje, začíná o své skepsi pochybovat. Hned vedle Václava bydlela vdova Lorencová, žena, která je ještě mladá, svěží, plná ohně a dost příkře nakládá se svou neteří Jetty, horlivou a blouznivou čtenářkou.

S Václavem se obě seznamují, Jetty je dojata jemným Václavovým chováním a zamiluje se do něj. Zároveň však velmi žárlí, jelikož vidí, že i její teta projevuje Václavovi náklonnost. Jednou Václav přichází domů pozdě a čeká na něj Lorencová. Objímá jej a začíná líbat. Jetty jej vysvobozuje bolestným výkřikem, avšak sama z toho onemocní a zakrátko z pomatenosti umírá. Václav se ihned po tomto incidentu odstěhuje, avšak pomluvám se nevyhne.

Doktor Srnka se jej však zastává. Lorencová svádí všechnu vinu na Václava a všem vypráví, že poblouznil Jetty. Doktor Hel je stále zamilován do Lory. Nechává se unést a napíše jí otevřený list. Lory jej však usměrňuje, i když k němu cítí to stejné. Odstěhuje se z Prahy ve chvíli, kdy cítí, že je terčem pomluv. Žila odloučeně od svého muže i od doktora Helda. Věnovala se jen a pouze své dceři.

Po letech, kdy je její muž v bitvě zmrzačen a touží po svém dítěti, přistěhovala se k němu, ale žila uzavřeně vůči němu, nikdy nezapomněla, že jsou rozvedení. Druhého roku už nemusí Václav zastávat písařskou službu, protože doktor Held mu nachází výnosnou kondici v domě dvorního dodavatele Toškána. Poznává zde pobožnůstkářství staré paní, hudební choutky pána.

Seznamuje se zde s hezkou Katinkou, dívkou, která je přímá a vzdělaná a zamiluje se do ní. Katinka se vdává a Václav je tím velmi raněn, nemůže dlouho zapomenout. V době, kdy byl Napoleon poražen na ruských pláních, dokončuje Václav právnická studia. Tehdy skončila i Thámova tragédie. Paula, jeho žena, která utekla s hercem, je jím opuštěna a je v největší bídě. Přidala se k herecké společnosti a protlouká se všelijak.

Uznává, že ona je příčinou svého a Thámova neštěstí, zatoužila po Thámovu odpuštění. Bettynin syn se vydává za Thámem a po dlouhém hledání jej konečně nachází. Thám je však úplně zničený, nemocný a pod dojmem nešťastného osudu Pauly jí odpouští a vydává se za ní. Shledává se s ní, avšak není již živá, právě pohřbená. Na jejím hrobě se s ní loučí a za několik dní umírá i on a je pohřben vedle Pauly.

Bettynin syn se vrací také opuštěný, protože Butteauová umírá. Doktor Held s ní je až do konce. Rovněž umírá i starý kuchař Ceypek, který po finančním bankrotu a smrti pátera Vrby žil ve velké nouzi. Václav se loučí s Prahou, nastupuje do služby při vrchnostenském úřadě. Chce vzít otce k sobě, až bude mít výnosnější postavení, protože obchod šel po bankrotu hodně dolů.

Loučí se s Heldem, Srnkou i svými vlasteneckými přáteli, kteří se těšili, že je ještě naděje pro český národ.

Další díla autora