Husitský král 1.díl

Autor popisuje v dvoudílném historickém románu Jiřího z Poděbrad, Jirásek jej popisuje jako silného bojovníka. I když chtěl Jirásek podrobně popsat to, jaký Jiří z Poděbrad byl, díky jeho vysokému věku a nemoci mu práce nešla tak, jak si představoval. Nakonec dílo definitivně odložil a už se k němu nedostal, proto jej nedokončil. Román líčí bez jakýchkoliv příkras to, jak kazatele pronásledovali a následně mučili kazatele nové víry, která se zakládala na názorech Petra Chelčického. Kniha vychází 1926.

O autorovi

Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 v Hronově. Byl to český prozaik, dramatik, autor řady historických románů. Je také jedním z představitelů realismu. Narodil se do selského rodu. Jeho otec, původem rolník a poté pekař. Měl hodně sourozenců, čtyři sestry a čtyři bratry. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové.

Vystudoval také historii na pražské univerzitě. Žil čtrnáct let v Litomyšli, kde byl gymnaziálním profesorem. Učil dějepis a zeměpis. Roku 1888 se usadil v Praze. Od roku 1903 až do své smrti působil jako pedagog i jako spisovatel. Obnovil přátelství s Mikolášem Alešem. Navázal přátelství se Zikmundem Wintrem, K. V. Reisem, rovněž se přátelil s mladší generací jako Zdeněk Nejedlý, J. S. Machar a další.

Od roku 1909 odešel do důchodu a věnuje se pouze literární činnosti. Často navštěvuje svůj rodný Hronov, podniká však cesty i do jiných míst, kam také umisťuje svá díla. Jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 manifest českých spisovatelů. Účastnil se také deklarace vyhlášení Československé samostatnosti, vítal také projevem prezidenta Masaryka. Stává se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Ve volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V politice vydržel až do své nemoci, která mu znemožňovala psaní. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a to roku 1918, 1919, 1921, 1930. Umírá 12. března 1930 v Praze, pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika díla

Dílo se odehrává v 15. století.

Hlavním tématem jsou intriky, politika, zrada, vášeň, láska, boje, nenávist, statečnost.

Kniha popisuje krále Jiřího z Poděbrad jako velkého bojovníka.

Ústřední postavy knihy

Jiří z Poděbrad – je popisován jako statný bojovník. Chtěl českou zemi zabezpečit jak nejlépe uměl.

Jazykové prostředky a stylistika

Kniha neobsahuje už tolik přesných popisů, jako jiné knihy. Autor byl nemocný.

Kniha má dva díly, první díl má 47. kapitol a má přibližně 450 stran.

Dějová linie

První díl začíná tím, že chce král Jiří z Poděbrad upevnit mír smlouvami a sňatky se sousedními vládci. Proto svou dceru Kunhutu provdá za uherského krále Matyáše Korvína. Aby vztahy byly ještě pevnější a český stát byl zabezpečen, uchází se na sněmu v Chebu o německou císařskou korunu. Němečtí knížata si kladou podmínku, Jiří z Poděbrad se musí zříct kalicha, on odmítá.

Trvá na basilejských kompaktátech a s žádostí za jejich potvrzení vysílá roku 1462 poselstvo do Říma a k novému papeži Piu II. Papež však odpírá potvrzení kompaktátu a jako legáta posílá do Čech zrádného králova prokurátora Dantina del Valle. Legát uráží krále nestoudným nařčením z křivopřísežnictví (podle legáta nesplnil slib, který dal při korunovaci) a vsadí jej za to do žaláře. Jiří z Poděbrad však prohlašuje, že od kalicha neodstoupí.

Právě z přílišného lpění na své korunovační přísaze pronásleduje Jiří z Poděbrad české bratry, kteří vzešli z posluchačů Mistra Rokycany. Korunovační přísaha je taková, že Jiří nebude v zemi trpět kacířství. Mistr Rokycana jim vymůže útulek v Kunvaldě. Odtud však byli vypuzeni a našli si místo ve Lhotce, na panství pána Rychnovského.

Za pronásledování byli čeští bratři zavírání a mučeni, zakladatel nové církve Řehoř, student z Loudovy koleje Petr. Právě studenta Petra miluje nevlastní dcera podkomořího Valečovského Noema. Nevlastní dcera si však musí vzít pana Rychnovského. Rychnovský vymůže pro Petra propuštění a ten se pak stává učitelem ve Lhotce.

Další díla autora