Husitský král 2.díl

Autor popisuje v dvoudílném historickém románu Jiřího z Poděbrad, Jirásek jej popisuje jako silného bojovníka. I když chtěl Jirásek podrobně popsat to, jaký Jiří z Poděbrad byl, díky jeho vysokému věku a nemoci mu práce nešla tak, jak si představoval. Nakonec dílo definitivně odložil a už se k němu nedostal, proto jej nedokončil. Román líčí bez jakýchkoliv příkras to, jak kazatele pronásledovali a následně mučili kazatele nové víry, která se zakládala na názorech Petra Chelčického. Kniha vychází 1926.

O autorovi

Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 v Hronově. Byl to český prozaik, dramatik, autor řady historických románů. Je také jedním z představitelů realismu. Narodil se do selského rodu. Jeho otec, původem rolník a poté pekař. Měl hodně sourozenců, čtyři sestry a čtyři bratry. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové.

Vystudoval také historii na pražské univerzitě. Žil čtrnáct let v Litomyšli, kde byl gymnaziálním profesorem. Učil dějepis a zeměpis. Roku 1888 se usadil v Praze. Od roku 1903 až do své smrti působil jako pedagog i jako spisovatel. Obnovil přátelství s Mikolášem Alešem. Navázal přátelství se Zikmundem Wintrem, K. V. Reisem, rovněž se přátelil s mladší generací jako Zdeněk Nejedlý, J. S. Machar a další.

Od roku 1909 odešel do důchodu a věnuje se pouze literární činnosti. Často navštěvuje svůj rodný Hronov, podniká však cesty i do jiných míst, kam také umisťuje svá díla. Jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 manifest českých spisovatelů. Účastnil se také deklarace vyhlášení Československé samostatnosti, vítal také projevem prezidenta Masaryka. Stává se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Ve volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V politice vydržel až do své nemoci, která mu znemožňovala psaní. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a to roku 1918, 1919, 1921, 1930. Umírá 12. března 1930 v Praze, pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika díla

Dílo se zabývá historickými událostmi, které se tehdy děly.

Dílo autor zasazuje do 15. století.

Dílo autor nedokončil, přes svůj pokročilý věk a nemoc mu práce nešla tak, jak by chtěl a proto se vzdal práce na dílu a nedokončil jej.

Ústřední postavy knihy

Jiří z Poděbrad – silný a statečný bojovník, chtěl českou zemi co nejvíce zabezpečit, upevnit vztahy s okolními zeměmi a panovníky. Je tvrdohlavý a odmítá se vzdát kalicha, i když je to pro něj problém a je křivě obviněn.

Jazykové prostředky a stylistika

Knihy Aloise Jiráska byly vždy velmi popisné a podrobně popisovaly děj. Toto dílo však není tolik popisné jako předchozí díla, autor je nemocný a už mu to nejde tak, jako jindy.

V díle používá spisovnou češtinu, mohou se objevovat i zastaralé výrazy.

Dílo nedokončil.

Dějová linie

Jiří z Poděbrad dodržuje rozhodnou a velmi odhodlanou politiku. Nicméně tato jeho politika začíná selhávat. Zažívá velkou srážku s katolickými duchovními. Těm přikázal, aby dodržovali kompaktáta. Ti se proti němu ještě více zatvrzují. Jiří z Poděbrad hledá podporu u cisaře Fridricha III. Chce, aby císař nebyl proti němu, ale proti papeži. A to je začátek konce politiky Jiřího z Poděbrad.

Postavil se proti měšťanstvu. Právě měšťanstvo jej zvolilo králem a nenesli to zrovna dobře, že se proti nim postavil někdo, koho zvolili. Nelíbilo se jim také to, že usiloval o náklonnost německého císaře. A to nejen kvůli národní nevraživosti, ale také kvůli obavě, že se Jiří z Poděbrad bude muset kvůli přízni německého císaře vzdát a zříct se i kalicha. Proti Jiřímu z Poděbrad se postupně staví i Bratislavští spolu s pánem z Vismburka.

Když už Jiří z Poděbrad neví kudy kam, zjišťuje, že jeho politika nikam nevede, velmi jej to sebere. Navíc se dozví o smrti své milované dcery Kunhuty, která umírá při porodu. Dílo končím tím, že Jiří z Poděbrad pláče.

Další díla autora