Kniha apokryfů

Kniha apokryfů spisovatele Karla Čapka vznikala vlastně celý jeho tvůrčí život. Jedná se o sbírku prací, která v konečné podobě vyšla až v roce 1945 (7 let po spisovatelově smrti).

O autorovi

Karel Čapek patří mezi nejčtenější české spisovatele. Narodil se roku 1890 v Malých Svatoňovicích. Vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově v Praze, ale také v Berlíně a v Paříži. Stal se redaktorem Lidových novin nebo Národních listů, věnoval se také studiu exotických kultur a etnické hudby, fotografování a také režii a dramaturgii pro pražské Vinohradské divadlo. Nejvíce se ale proslavil jako spisovatel. Jeho Povídky z jedné a druhé kapsy patří k základům naší čtenářské gramotnosti stejně jako jeho další knihy jako Válka s mloky, R.U.R. nebo Bílá nemoc. V několika svých knihách varoval před nástupem nacistů k moci. Kritizoval také dění kolem Mnichovské dohody. Zemřel ale před vypuknutím druhé světové války 15. prosince 1938.

Charakteristika díla

Kniha obsahuje 29 příběhů, ve kterých se zamýšlí nad známými příběhy z dějin, Bible nebo osudy z divadelních her. Autor zde vymýšlí alternativní konce a nebo vysvětluje jejich důvody. Slovem apokryf byly dříve označovány texty, které se již nevešly do Bible. Právě díky Karlu Čapkovi (a mnohým jiným) dnes tento pojem objevuje u moderních (až parodických) zpracování známých historických příběhů a skutečností. V každém příběhu se objevují jiné postavy a odehrává se na jiném místě.

Jazykové prostředky a stylistika

Kniha je většinou psaná spisovným jazykem v er-formě. Výjimkou je ich-formou psaný dopis v kapitole Alexandr Veliký nebo pekařův proslov v O pěti chlebích a také kapitola Hamlet, král dánský, která je psaná jako drama. Objevuje se zde množstvích přímé řeči, která je často stylizována do doby, o které příběh vypráví.

Dějová linie

Prometheův trest

Prometheus stojí u soudu kvůli jeho vynálezu ohně. Jednotliví poslanci se dohadují o jeho vině a trestu. Jedni říkají, že oheň ukradl bohům, druzí, že vynález ohně je jednoduchý a dokázal by to každý, ale že Prométheova vina spočívá v nebezpečí, které oheň přináší. Nakonec připoutají Prométhea nadoživotí ke skále. Příběh končí v domově Hypométhea, předsedy senátu, který Prométhea odsoudil. Jeho syn se ho ptá, proč vlastně Prométhea odsoudil. Jeho otec si pochutnává na pečené kýtě, vychvaluje oheň a odpovídá: "To byly důvody veřejného zájmu, víš? Kampak by to vedlo, kdyby kdekdo směl beztrestně přijít s něčím velikým, no ne?"

O úpadku doby

Dvojice pralidí, Janeček a Janečková, bědují nad svými dětmi. Ty si totiž dostatečně neváží nástrojů a tradic svých rodičů a snaží se o zjednodušení každodenní dřiny. Jejich syn dokonce začal malovat po zdech jeskyně mamuty a někdo se pokusil vypálit sochu ženy. Oba se shodují na tom, že pokrok není potřeba.

Jako za starých časů

Soused křičí na košíkáře Eupatora, aby šel na agoru, kde probíhá spor o vině nebo nevině vojevůdce Nikomacha. Eupator se ptá na podrobnosti obvinění, ale dovídá se, že o něm nikdo nic neví.  Dává tedy svému sousedu příklad. Jeho žena se hádá s řezníkem, který jí špatně navážil maso. Nepřidá se rovnou na stranu své ženy, ale zkontroluje řezníkovo závaží a váhy. Eupatorovi je jedno, je-li Nikomachos vinen, nebo ne. Vinu ale nese každý, kdo se bezdůvodně hádá na agoře a fouká tak písek do vah a závaží vyšetřovatelů a úředníků.

Thersites

Thersites vypráví svým spolubojovníkům u nočního ohně. Nadává na válku proti Tróje a na slavného Achilla, kterého považuje za frajírka a zrádce, který je s Trójany smluvený. Svou řeč zakončuje výrokem, že o této době se jednou bude psát jako o čase nejhlubšího národního zneuctění, hanby, nesvobody, zbabělosti, korupce a mravní hniloby.

Agathon čili o moudrosti

Athénský filosof Agathon byl pozván do Biótie, aby zde přednášel o filosofii. Na jeho přednášku přišlo jen pár zvědavců. Naštvaný Agathon začal svou přednášku, ale brzy se od ní odchýlil a začal nahlas přemýšlet o rozdílu významů slov chytrost, rozum a moudrost. Dochází k názoru, že nejdůležitější je moudrost a té se dá dosáhnout pouze skrze prožití. Tím pádem nemá cenu dokončovat přednášku.

Alexandr Veliký

Alexandr Veliký píše dopis Aristotelovi, svému vychovateli. Líčí mu v něm všechny své úspěchy a v závěru Aristotela prosí, aby Řeky připravil na Alexandrovo jmenování na Boha, které se mu zdá nevyhnutelné.

Smrt Archimédova

Za Archimédem přijde římský voják a prosí ho, aby s ním odešel do Říma, kde by mohl navrhovat válečné zbraně tak, jako to dělal doposud. Archimédes odmítá s tím, že zrovna tvoří něco trvalého a rýsuje přitom na zem svého domu kružnice. Zabývá se zrovna totiž vzorcem, který by mohl vypočítat obsah kruhové výseče. Později byla Archimédova smrt označena za náhodnou.

Římské legie

Římští vojáci si vyprávějí své příběhy z války, přičemž ani jednou se neshodnou na skutečnosti a snaží se vyvracet příběhy svých druhů historkami vlastními.

O desíti spravedlivých

Abrahám dostal od Hospodina za úkol najít v hříšné Sodomě deset spravedlivých, díky kterým by Bůh město nezničil. Abrahám to považoval za jednoduchý úkol a spolu se svou ženou Sárou se dali na sepisování oněch deseti spravedlivých. Když ale jeden z nich někoho navrhl, druhý ihned odvětil, že se jedná o největšího prostopášníka a Abrahám potom musel jít za Hospodinem a požádal ho, aby našel deset spravedlivých sám a aby mu příště nedával tak složité úkoly.

Pseudolot čili o vlastenectví

Lot dostane od Boha zprávu, že jeho rodná Sodoma bude zničena a že jedině on, spravedlivý, může včas uprchnout. Lot ale z města utéct nechce a když se Bohem nakonec nechá přemluvit, po pár krocích se obrátí a běží hořícímu městu na pomoc.

Svatá noc

Paní Dinah se rozčiluje na svého manžela, který u nich nechal přespat chudý pár. Nechal jim sice jen chlívek, ale přesto se určitě dostanou do řečí a pomluv. Marie, jedna z oněch nocležníků, je určitě těhotná. Její manžel klidně poslouchá tento manželčin výlev. Když jdou spát, slyší manžel z chléva zvláštní zvuky a je mu jasné, že je zle. Marie rodí. Dinah tyto zvuky také probudí a vyběhne z ložnice. Manžel se bojí o život obou chudáků, ale když vyjde na dvůr, spatří tam svou ženu, která pomáhá Marii při porodu a svého manžela odstrkuje z cesty. Ten tedy zaujme místo vedle Josefa, Mariina manžela, a společně pozorují velikou hvězdu.

Marta a Maria

Ježíš navštívil dům, obývaný Martou a Marií. Marta se snažila co nejvíce uklidit, navařit a postarat se o to, aby se měl host dobře. Marie zatím jen plakala, líbala Ježíši nohy a prosila, ať mluví. Marta se na Ježíše utrhla, že něco takového dovolí, ale on řekl, že každý si svůj život zařídí sám.

Lazar

Marta a Marie se chtějí, spolu s Lazarem, vydat za Ježíšem. Připravují se na cestu, ale Lazar si začne stěžovat na své zdraví a vzpomene i svou smrt, ze které ho dostal právě Ježíš. Prosil Martu ať neodchází a postará se o něj. Nechce totiž znovu umřít.

O pěti chlebích

Pekař vypráví o svém vztahu k Ježíši. Proti zázrakům a léčení nic nemá a také jeho učení se mu zdá smysluplné, ale jednu věc nedokáže přenést přes srdce. Ježíš dokáže pár kousky chleba nesytit tisíce lidí a pekaři jako on potom přicházejí o práci. Ježíš takto brzy zničí všechny pekaře a celou jejich živnost. Kdyby on někdy viděl Ježíše, postavil by se mu a nechal by ho na místě ukřižovat.

Benchanan

Dva lidé se vyjadřují k vině Ježíše Krista. Ananiáš s Ježíšovo učením vlastně i souhlasí. Vadí mu ale, že ho bere tak vážně a že se do všeho moc hrne. Podle Ananiáše měl postupovat pomaleji. To Kafiáš, zástupce Židů, vidí celou záležitost jinak. Především je šťastný, že mu byl z cesty odstraněn jeho nepřítel, který se stavěl proti farizeům a zákoníkům. Těší ho také, že židovský lid s tím vlastně nemá nic společného, protože za celou akcí stojí Římané.

Pilátův večer

Pilát a jeho pobočník Suza seděli u večeře. Pilát byl zamlklý, ale Suza nadšeně hovořil o zemětřesení, ke kterému došlo po Ježíšově odsouzení. Pilát se stavěl na Ježíšovu stranu a do poslední chvíle doufal, že k němu přijdou Ježíšovi přívrženci a donutí ho Ježíše propustit.

Pilátovo krédo

Pilát hovoří s jedním s učedníků, Josefem z Arimatie. Vedou spor o pravdu. Pilát tvrdí, že na pravdě má podíl úplně každý. Ten, kdo říká ano i ten, kdo říká ne.

Císař Dioklecián

Sestra císaře Diokleciána osloví svého bratra a zeptá se ho, proč stále pronásleduje křesťany. Císař odpovídá, že lid si na to již zvykl a že není potřeba cokoliv měnit. Uznává sice, že některé jejich myšlenky jsou hodné následování, ale v křesťanském státě by se nedaly vybírat daně a nemohly by se ani stavět armády.

Attila

Město mělo strach z příchodu obávaných Hunů. Tento strach ještě prohluboval vousatý farář. Když se do města dostal také mladý chlapec, který prchl z, Huny obsazeného, území, počali ho lidé vyslýchat. Ukázalo se ale, že místní řečníci si celou věc dost přibásnili a strašili chudé lidi výmysly. Chlapec jim totiž nepotvrdil ani jednu z jejich lží. Brzy si někdo vzpomněl, že před vpádem Hunů projížděl městem kotlíkář na malém koni a Hunové mají také malé koně a při jízdě bijí do kotlů. Všichni obyvatelé se tedy postavili do boje proti kotlíkářům. Nezapomněli ale ani na chlapce, kterého hned ráno pověsili.

Obrazoborectví

Znalec umění Prokopios navštívil starého opata Nikefora o jehož lásce k výtvarnému umění se všeobecně vědělo. Nikeforos byl totiž také malíř a Prokopios doufal, že by ho mohl podpořit v boji proti vzbouřencům, odmítajícím malby a mozaiky svatých jako modlářství. Dopadl ale jinak, než zamýšlel. S Nikeforem se neshodli na vztahu k jednomu krétskému mozaikáři a když Nikeforos zjistil, že by měla být všechna díla tohoto umělce zničena, souhlasil ihned s Prokopiovými odpůrci a to i přesto, že by bylo zničeno i celé dílo jeho samotného.

Bratr František

Mnich František s Assissi navštíví dům jednoho kováře, kde požádá o jídlo. Zůstane přes oběd, ale právě u něj dojde ke zvláštní situaci. Do jídelny se vhrne také pes, který je ale kovářem hrubě vyhnán z domu. Mnich pátrá po původu kovářova rozhořčení a dozví se, že před nedávnem přijela za kovářovou ženou její sestra. Do jejich domu nikdy nedorazila a po dlouhém hledání již ztráceli naději na shledání. V té chvíli přišel právě onen pes a v ústech měl dívčiny vnitřnosti. Dostal kováře a jeho ženu také k mrtvému tělu dívky. Je jasné, že vrah nebyl, ale přesto psa v oblibě vůbec neměli a litovali, že se ho nemohou zbavit. Mnicha příběh zaujal a i přes velký odpor se s psíkem pomazlil. Kovář se ženou ho uviděli a mnich raději odešel dále. Když se otočil, viděl jak kovářova žena hladí psa po hlavě.

Ofir

K benátskému dóžeti přijde muž, který tvrdí, že objevil bájný ostrov Ofir, který přetéká zlatem a perlami. Prosí dóžete o několik lodí, kterými by mohl zlato dopravit do Benátek. Dóže s benátským biskupem položí obchodníkovi několik otázek a protože jeho odpovědi nesouhlasily s dosud známými "fakty", byl prohlášen za podvodníka.

Goneril, dcera Learova

Goneril, dcera krále Leara si stěžuje své služce na nespravedlnost, která se kolem ní děje. Stěžuje si na svého muže i na svého otce, kteří ji před ničím neochrání a nepoznají, že je v právu.

Hamlet, princ dánský

Hamlet chce vystřídat špatného herce ve hře, ukazující smrt Hamletova otce. Pokládá si otázku, zda být pouze hercem a spisovatelem a nebo zda nevzbouřit lid proti chování současného krále. "Čím má být Hamlet? Co bych dovedl, kdybych byl něčím! – Ano, ale čím? To je ta otázka!"

Zpověď dona Juana

Známý proutník leží na smrtelné posteli a přijde k němu kněz Jacinto, který ho má zpovědí připravit na smrt. Don Juan se zpovídá ze všech svých hříchů, ale odmítá porušení šestého přikázání-nesesmilníš. Kněz odmítne udělit umírajícímu rozhřešení. Později toho dne vypráví o tomto zvláštním případu knězi Ildefonsovi. Ten umírajícího znovu navštívil a přišel s myšlenkou, že don Juan již od mládí pouze předstíral, že je muž. Svou hrou, do které zapletl nespočet dívek a žen, se snažil přesvědčit sebe i okolí o tom, že to tak je. Don Juan přiznal a dostal od otce Jacinta rozhřešení.

Romeo a Julie

Sir Oliver se zastaví u pátera a brzy přijde řeč na město Verona, kterému se přezdívá město Juliino. To přivede Olivera k vyprávění klasického shakespearovského příběhu o Romeovi a Julii. Páter mu ale jeho slova vyvrací. Oba lidi prý znal a jejich příběh nedopadl tak, jak o něm píše William Shakespeare. Romeův rod Monteků byl moc chudý na to, aby se jeho člen mohl vzít s někým z rodiny Kapuletů. Romeo poranil Parise, svého soka v lásce, který si měl Julii vzít. Julie myslela, že je Paris mrtvý, a tak se přiotrávila. Brzy se ale uzdravila a do Parise se šíleně zamilovala. Romeo utekl do jiného města.

Pan Hynek Ráb z Kufštejna

Hynek Ráb z Kufštejna a jeho tchán Janek Chval z Jankova probírají současnou politickou situaci. Hynek nedokáže pochopit jednání Jiřího z Poděbrad, který neválčí, ale jedná s papežem a s Poláky. Dokonce chce vytvořit všeevopský sněm. Tuto politiku Hynek tvrdě odmítá a považuje ji za urážku celého husitství.

Napoleon

Francouzský císař Napoleon se snaží vzpomenout si na jméno jednoho ze svých zvědů. Začne si vyjmenovávat jména všech svých přátel ze svých mladých let. Při tomto vzpomínání si připomene také jednu ze svých dětských her. Říká Marie Claire, že i nyní mu občas připadá, že celé panování je jen hra. Jen vůči ženě je si jistý, že už není malý kluk, ale muž.

Další díla autora