Lucerna

Lucerna je dramatická báchorka. Je to nejznámější Jiráskova hra. Tato Jiráskova hra bývá právem nazývána českým Snem noci svatojánské. Hra vychází ze stručné zmínky v Sedláčkových Hradech, zámcích a tvrzích Království Českého o povinnosti poddaných na Litomyšlsku opatrovávat při příjezdu panstva oheň a světlo. Hra byla poprvé uvedena roku 1905.

O autorovi

Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 v Hronově. Byl to český prozaik, dramatik, autor řady historických románů. Je také jedním z představitelů realismu. Narodil se do selského rodu. Jeho otec, původem rolník a poté pekař. Měl hodně sourozenců, čtyři sestry a čtyři bratry. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové.

Vystudoval také historii na pražské univerzitě. Žil čtrnáct let v Litomyšli, kde byl gymnaziálním profesorem. Učil dějepis a zeměpis. Roku 1888 se usadil v Praze. Od roku 1903 až do své smrti působil jako pedagog i jako spisovatel. Obnovil přátelství s Mikolášem Alešem. Navázal přátelství se Zikmundem Wintrem, K. V. Reisem, rovněž se přátelil s mladší generací jako Zdeněk Nejedlý, J. S. Machar a další.

Od roku 1909 odešel do důchodu a věnuje se pouze literární činnosti. Často navštěvuje svůj rodný Hronov, podniká však cesty i do jiných míst, kam také umisťuje svá díla. Jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 manifest českých spisovatelů. Účastnil se také deklarace vyhlášení Československé samostatnosti, vítal také projevem prezidenta Masaryka. Stává se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Ve volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V politice vydržel až do své nemoci, která mu znemožňovala psaní. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a to roku 1918, 1919, 1921, 1930. Umírá 12. března 1930 v Praze, pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika díla

Dílo není zasazeno do žádné určité doby, dobu tedy přesně nejde specifikovat.

Hlavními tématy hry jsou láska, svoboda, pohádka, hrdost, zvůle.

Hra je taky někdy považována za pohádkové drama. Vyskytují se zde lidé spolu s pohádkovými bytostmi.

Lucerna je zde symbol nevolnictví.

Lípa je symbol českého národa.

Ústřední postavy knihy

Mlynář – člověk hrdý a důstojný

Kněžna – znuděna aristokratickým životem, je spravedlivá a hledá něco jiného.

Hanička – hodná schovanka mlynáře.

Zajíček – mládenec, rád by se stal učitelem ve městě.

Vrchní – královský úředník, který je velmi falešný.

Michal – mlýnský hastrman.

Klásková – rázná to žena, podezírá svého manžela z něvěry

Jazykové prostředky a stylistika

Autor využívá spíše staročeštinu.

Dějová linie

Jako jediný v panství netíží robota mlýn. Nikdo z mlýna tedy nemusí sloužit místnímu panstvu a tomu se to samozřejmě nelíbí. Jakmile dorazí na panství zpráva, že přijede nová paní kněžna, začínají velkolepé přípravy na to, aby kněžnu přivítali. Vrchní, který má na mlynáře nejvíce spadeno, nechává poslat mušketýra, který má vyřídit mlynářovi, že si přeje, aby uvítal novou kněžnu spolu se svou schovankou Haničkou.

Kdysi jí starý mlynář zachránil. A dokonce musí vydat starou lípu, která bude poražena. Mladému mlynáři se to nelíbí, je hrdý a neústupný, panstva se ani trochu nebojí. Ví totiž, že je mlýn svobodný a proto odmítá. To vrchního velmi rozzuří a vydává se na mlýn sám. I jeho však mlynář odmítá. Hanička náhodou nachází na půdě starou lucernu a dozvídá se, že mlýn až tak svobodný není.

Zůstává mu totiž povinnost posvítit panstvu do zámečku v lese, kdykoliv si panstvo je usmyslí. V mlýně se zatím scházejí kamarádi hudebníci. Jako první přichází učitel Zajíček, který se chce ženit, ale má hodně práce a málo peněz tak nemůže. Skládá proto pokornou žádost pro novou kněžnu a doufá, že kněžnu obměkčí a ta by ho mohla povýšit. Spolu s kamarády se chystá kněžně zahrát. Hanička se diví, že se takhle ponižuje.

Přichází i Klásková, která neustále svého muže shání a podezírá z nevěry. Nakonec se ve mlýně všichni sejdou a chystají se na to, jak kněžně zahrají. Na zámku vrcholí přípravy, vrchní si zkouší uvítací řeč, přeruší ho Zajíček s kamarády hudebníky, chtějí se domluvit, kdy můžou kněžně zahrát. Vrchní, jelikož byl nepříjemně vytržen, je nechává vyhnat. Najednou se ozývají uvítací salvy a vrchní vybíhá ven zdravit kněžnu.

Mladá kněžna je však unavena ceremoniály a chce změnu, touží po pestřejším životě. Vystoupí před zámkem a posílá prázdný kočár, sama s komořím jde zadním vchodem. Vrchní ihned kněžně vylíčí, že chtěl, aby ji přišel přivítat mlynář, jenže ten odmítl a na to má právo. Kněžna zatouží mlynáře poznat. Ve vodě u mlýna bydlí i mladý vodník Michal, který je nešťastně zamilovaný do Haničky.

K němu přichází starý vodník Ivan, který odešel ze svého rybníka, protože mu jej radní chtějí vypustit, má namířeno do rybníka u zámečku, tam je údajně klu a on má všeho dost. Vysmívá se Michalovi, že je hloupý, když si myslí, že by mohl mít u Haničky štěstí. Do mlýna přichází kněžna s komořím. Mladý mlynář je všechny odbude. Ovšem kněžna se nedá, poručí mu, aby sundal lucerničku a posvítil jí na zámeček, mlynář tak musí poslechnout.

Odmítá, aby s nimi šli komoří a vrchní. Jdou tedy sami. Michal se směje Ivanovi, že si moc klidu neužije. V mlýně zůstává jen Hanička, přijde Zajíček s kamarády a chtějí kněžně zahrát, jdou tedy taky k zámečku. Hanička nechce být v mlýně sama a tak vybíhá do lesa k zámečku. Vodník Michal tuší šanci a jde za Haničkou. I Klásková, která hledá manžela, jde do lesa.

Zajíček s kamarády bloudí, slyší divné zvuky a hrozně se vyděsí, Zajíček ztrácí svou žádost pro kněžnu. Klásková potkává vodníka a ten jí přiznává, že slyšel vrchního a komořího, jak se domlouvají, že v nepřítomnosti mlynáře lípu poradí a Haničku odvedou na zámek. Kněžna je mlynářem okouzlena i mlynář postupně propadá kněžninu šarmu. V tom se objeví Klásková a sdělí mlynářovi, co se dozvěděla od vodníka.

Mlynář obviní kněžnu, že schválně odvedla jeho pozornost. Kněžna nařčení odmítá. U lípy se Hanička potkává se Zajíčkem a hledají onu ztracenou žádost. Objevují se vrchní a komoří spolu s dráby a jdou porazit líp a odvést Haničku. Ta se schovává do lípy a Zajíček i přes hrozby Haničku nevyzradí a lípu brání. Kněžna chce, aby jí mlynář uvěřil, přichází k lípě a na důkaz, že s tím nemá nic společného, rozbíjí lucernu a tím tak zbavuje mlynáře povinnosti.

Zajíčka povyšuje. Hra končí šťastně, lípa je zachována. Kněžna odchází z krásného snu, do stereotypní reality.

Další díla autora