Skály

Historický román Skály mapuje první desetiletí z třicetileté války. Líčí osudy rodiny Křineckých z Ronova. Je to nejtemnější obraz doby pobělohorské. Jirásek zde staví na faktech. Zcela otevřeně zde navíc staví rovnost mezi evangelíky a slušnými katolíky. Ukazuje to na příkladu dvou postav. Je zde zřejmý útisk poddaného lidu. Kniha byla vydána roku 1886.

O autorovi

Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 v Hronově. Byl to český prozaik, dramatik, autor řady historických románů. Je také jedním z představitelů realismu. Narodil se do selského rodu. Jeho otec, původem rolník a poté pekař. Měl hodně sourozenců, čtyři sestry a čtyři bratry. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové.

Vystudoval také historii na pražské univerzitě. Žil čtrnáct let v Litomyšli, kde byl gymnaziálním profesorem. Učil dějepis a zeměpis. Roku 1888 se usadil v Praze. Od roku 1903 až do své smrti působil jako pedagog i jako spisovatel. Obnovil přátelství s Mikolášem Alešem. Navázal přátelství se Zikmundem Wintrem, K. V. Reisem, rovněž se přátelil s mladší generací jako Zdeněk Nejedlý, J. S. Machar a další.

Od roku 1909 odešel do důchodu a věnuje se pouze literární činnosti. Často navštěvuje svůj rodný Hronov, podniká však cesty i do jiných míst, kam také umisťuje svá díla. Jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 manifest českých spisovatelů. Účastnil se také deklarace vyhlášení Československé samostatnosti, vítal také projevem prezidenta Masaryka. Stává se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Ve volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V politice vydržel až do své nemoci, která mu znemožňovala psaní. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a to roku 1918, 1919, 1921, 1930. Umírá 12. března 1930 v Praze, pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika díla

Historický román se odehrává v 17. století, popisuje deset let v období třicetileté války.

Hlavním námětem je boj, vzpoura, proroctví, hrdinství.

Ústřední postavy knihy

Voborský – bojuje za své ideály, je opakovaně zkoušen osudem, téměř o vše přijde, na konci však alespoň nachází svého syna.

Beáta – z rodu Křineckých. Odmítá se vzdát své protestantské víry a je nucena s dětmi emigrovat.

Ulický – spolu s Voborským chtějí bojovat za své ideály, připravují se na povstání, které však neskončí dobře. Ulický je zajat.

Jazykové prostředky a stylistika

Román má zhruba 320 stran a 34 kapitol.

Kniha je psána spisovnou češtinou.

Dějová linie

Po Bílé Hoře nastává v české zemi těžká doba. Evangelíci mají zabavený majetek a mnozí z nich emigrovali. Rodům Křineckých z Ronova zůstaly skály, samota v Orlických horách, to jako jediné panství. Jelikož jsou nekatolický rod. O vše ostatní rod Křineckých přišel. Na Skály přijíždí rodina Křineckých. Před nimi se však na Skály dostali dva jezdci a připravili jejich příjezd.

Mezi nimi také doktor Voborský, který na počátku svého pobytu zachraňuje nemocného správce. Voborský je syn Valentina Kochana z Prachové, který byl jedním z popravených na Staroměstském náměstí. Musí používat jiné jméno, aby vůbec mohl zůstat v Čechách. Skály jsou místem, kterým odchází mnoho exulantů z Čech. Voborský se s nimi velmi brzy seznamuje, i s těmi, kteří se díky panu Křineckém ukrývají na hradě.

Jsou to dva kněží, Adam a Matouš Ulický a sestra Ulického Eva. Voborský a Ulický připravují velký plán na povstání proti novému režimu. Čekají na vhodnou příležitost, která by pro jejich plán byla vhodná. Události třicetileté války se však mění z minuty na minutu. Přichází zprávy, že císař dává spálit privilegia českého království. Bylo tak vydáno nové nařízení.

Podle něj musí Beáta Křinecká, jako nekatolička do šesti měsíců odejít z české země. Voborský s Ulickým se chopí příležitosti. S požehnáním od Beáty vedou selské povstání, které však končí neúspěchem a to především kvůli nedisciplinovanosti sedláků. Voborský je zraněn, Ulický zajat a při návštěvě své nemocné ženy uvězněn a jako vůdce povstání je i popraven.

Beáta odolá naléhání jezuity Machovia, aby přestoupila na katolickou víru, a odchází i s dětmi do exilu. Její panství Skály přebírá Voborský, který jako přestoupil na katolickou víru, aby mohl spravovat panství a posílat Beátě výnosy z panství. Voborský se ožení s Evou a doufá, že se vše změní. Své naděje vkládá do protestantského švédského krále Gustava Adolfa. Voborskému se přestává dařit.

Ztrácí víru v lepší budoucnost, Eva po narození syna umírá. Navíc taky se ukazuje, že na katolickou víru přestoupil pouze naoko a musí emigrovat. Devět let po Voborského emigraci však nastává ona tolik vytoužená změna. Švédský král zaútočil na rakouská vojska a na Sasy, kteří se dostávají do Prahy. Voborský a synové Beáty se vrací do Čech jako vojáci švédského krále. Další naděje je však opět zmařena.

Švédové jsou Valdštejnem vyhnáni. Voborský i synové Beáty musí znovu a už natrvalo emigrovat. Voborskému se navíc ztrácí jeho desetiletý syn, hledá ho, ale marně. Třicetiletá válka končí, dlouho po ní dochází k dalšímu selskému povstání. Toto povstání vede mladý potomek českých exulantů a stařík nad hrobem, Voborský. Končí však opět neúspěchem.

Voborský, který je tolik zkoušený osudem, se setkává se svým ztraceným synem, nyní je kanovníkem. Když byl dítě, ujali se ho katolíci a vychovali jej. I když je Voborský ze začátku nešťastný, že je jeho syn právě katolickým knězem, nakonec se s tím smiřuje. Chápe, že jeho syn může bojovat jako katolický kněz za stejné ideály jako on.

Další díla autora