Skandální aféra Josefa Holouška

Skandální aféra Josefa Holouška je další povídkovou sbírkou Karla Čapka, tentokrát se odehrává v novinářském prostředí. Vážený občan pan Holoušek najde jednoho dne v novinách zprávu, podle které měl osnovat atentát proti politickým špičkám. Marně se snaží očistit své jméno. Čapek kritizuje praktiky některých novinářů své doby.

O autorovi

Karel Čapek se narodil 1890 v Malých Svatoňovicích. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům, prozaikům, novinářům a překladatelům 20. století. Studoval filozofii na UK v Praze i v Paříži a Berlíně. Kvůli své nemoci nemusel narukovat a bojovat v 1. sv. válce. Během války začal pracovat jako redaktor, například v Národních listech a Lidových novinách. Po válce působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla, následně byl předsedou československého svazu spisovatelů.

Ve 30. letech si uvědomoval nebezpečí fašismu a upozorňoval na ně ve svém díle. Podepsání Mnichovské dohody pak bral jako národní i osobní tragédii. Otevřeně hájil národní jednotu a svobodu. Zemřel na následky nachlazení ještě před začátkem války 25. prosince 1938.

Čapek se zajímal o fotografování, etnickou hudbu a cizí kultury, podnikl několik cest po Evropě. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Charakteristika díla

Skandální aféra Josefa Holouška je povídková sbírka Karla Čapka z roku 1927. Obsahuje satirické povídky z novinářské branže. Čapek v nich novináře a poměry v tisku v době mezi dvěma světovými válkami.

Ústřední postavy knihy

pan Holoušek – Vážený občan, který se stal obětí zákulisních politických machinací, a tak bylo jeho jméno očerňováno ve vládním tisku.

Jazykové prostředky a stylistika

Jazyk je spisovný, autor má bohatou slovní zásobu. Jeho styl je barvitý a čtivý.
Vyprávění probíhá v er-formě v minulosti. Většinu textu ale tvoří novinové výstřižky.

Dějová linie

Panu Holouškovi jednoho dne někdo pode dveřim podstračil vydání Korouhve, kterou obvykle nečte. Našel v něm článek o sobě. Noviny napsaly, že se pan Holoušek, známý svými židovskými a zdenářskými styky, ve svém přechovém bytě schovával s politickými nepřáteli. Za staženými záclonami se měl ozývat křik a rány. Pan Holoušek byl zničený, chtěl aby právník noviny žaloval, ten na tom ale neviděl nic zlého a radil Holouškovi, aby si z toho nic nedělal, že aféra za chvíli vyprchá.

Druhý den však Korouhev zprávy potvrdila a s ní i další noviny. Pan Holoušek byl v šoku a raději nešel do práce. Jeho hospodyně dala výpověď, v takovém domě pracovat nechtěla, i když sama žádné podezřelé věci v domě neviděla. Ale bylo to v novinách, musí to být pravda. To ho naštvalo ještě víc, ale rozhodl se to tak nenechat a napsal několik listů.

To vše se ale obrátilo proti němu a štvavá kampaň, která ho obvinila z „nejzvrhlejších zločinů proti mravopočestnosti a proti bezpečnosti života“. Navíc k tomu přidali, že po třiceti letech vyhodil na dlažbu svou věrnou hospodyni. V pozoru proti Holouškovi už byly katolické hlídky, aby zabránili rouhání Holouška a jeho spřízněnců. Na jednu nepravdu se začaly nabalovat další a další. Další den přinesly noviny zprávu, že Holoušek se svými zpřízněnci chystal atentát na nejvýznamnější politické osobnosti včetně milovaného vůdce. Zároveň byla zveřejňována jména, která měla být do aféry také zapletena. A v jiném deníku vyšla první veřejná odpověď pana Holouška, kde odmítal obvinění a vysvětlovat, proč se to nemohlo stát. Lidem ale jeho obhajoba přišla slabá. Úplně na kusy pak rozervala jeho obhajobu Korouhev, slovíčkařením vyvrátila celé jeho alibi. A nakonec mu vložily do úst přiznání. Informace o aféře Holoušek se šířily celostátním i regionálním tiskem a dále přibarvené i v zahraničních novinách.

Vyšlo další, tentokrát už podrážděné vyjádření Holouška, ve kterém žádal novináře, aby se pod svoje lži podepsali. Lidi usoudili, že když se tak rozčiluje, musí být v bryndě. A aféra nadále rostla.

Přátelé teď Holouškovi radili, že se do toho neměl vůbec plést, měl novináře ignorovat a žalovat, ne se s nimi hádat. Podle dalšího měl jednat zdvořile, podle jiného si to s nimi měl vyřídit ručně.

Nazítří noviny otiskly zprávu, ve které se pohoršovaly nad Holouškových napadením cti novinářů a pochválily dobrou práci žurnalistů. A pak najednou druhý den nenašel pan Holoušek v novinách jediný článek o sobě. Najednou mu to všechno začalo chybět. Večer do redakce zavolal člověk, že se Holoušek oběsil. A už druhý den noviny otiskly krátkou zprávu, že se Holoušek oběsil, protože ho trápily výčitky nad jeho vinou a nad tím, jak očerňoval novináře.

Další den přišel do redakce člověk s tím, že Holouška zrovna potkal v uzenářství, tak by měli zprávu o jeho sebevraždě odvolat. Redaktor o tom ale nechtěl ani slyšet, měli už nové aféry. Když se muž zeptal, jak to vlastně s tím Holouškem bylo, dostal odpověď: „“Copak to nevíte? To bylo, panečku, moc vážné. Vždyť on ten Holoušek se měl dostat do komise pro stavbu nové školy! My tam přece musíme dostat našeho člověka, no ne? Ale tuhle si přečtěte, zítra budeme zas mít báječný útok na ministra.”

Další díla autora