Staré pověsti české

Kniha Staré pověsti české popisuje události české historie. Založeny jsou na lidové slovesnosti a určitých historických faktech. Jedná se prakticky o soubor pověstí, který obsahuje od praotce Čecha, přes knížata, přes husitství až po Bílou horu. Kniha také disponuje mnohými zajímavými informacemi o tehdejších českých zemích a také o našich předcích. Kniha byla poprvé vydána roku 1894. Později byla kniha vydána ještě několikrát.

O autorovi

Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 v Hronově. Byl to český prozaik, dramatik, autor řady historických románů. Je také jedním z představitelů realismu. Narodil se do selského rodu. Jeho otec, původem rolník a poté pekař. Měl hodně sourozenců, čtyři sestry a čtyři bratry. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové.

Vystudoval také historii na pražské univerzitě. Žil čtrnáct let v Litomyšli, kde byl gymnaziálním profesorem. Učil dějepis a zeměpis. Roku 1888 se usadil v Praze. Od roku 1903 až do své smrti působil jako pedagog i jako spisovatel. Obnovil přátelství s Mikolášem Alešem. Navázal přátelství se Zikmundem Wintrem, K. V. Reisem, rovněž se přátelil s mladší generací jako Zdeněk Nejedlý, J. S. Machar a další.

Od roku 1909 odešel do důchodu a věnuje se pouze literární činnosti. Často navštěvuje svůj rodný Hronov, podniká však cesty i do jiných míst, kam také umisťuje svá díla. Jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 manifest českých spisovatelů. Účastnil se také deklarace vyhlášení Československé samostatnosti, vítal také projevem prezidenta Masaryka. Stává se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Ve volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V politice vydržel až do své nemoci, která mu znemožňovala psaní. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a to roku 1918, 1919, 1921, 1930. Umírá 12. března 1930 v Praze, pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika díla

Dílo se zabývá historickými událostmi tehdejší české země.

Význam dílo mé stále stejné, ukazuje naše dějiny a naši historii.

Kniha je rozdělena do tří oddílů.

Ústřední postavy knihy

Staré pověsti české je soubor pověstí. Každá pověst má jiné ústřední postavy, mění se s každou pověstí. Jako postavy zde vystupují knížata, kněžny, králové, bojovníci a podobně. Zkrátka postavy našich dějin.

Jazykové prostředky a stylistika

Jirásek zde používá rozvité přechodníky, archaismy, mnohdy zajímavý slovosled.

Některá slova jsou pro čtenáře neznámá, avšak během četby se dají pochopit.

Popisuje tradice, pověry.

Kniha je psána spisovnou češtinou.

Kniha často vypravuje, převažuje zde er-forma.

Dějová linie

Děj se zaměřuje na staré české dějiny, které jsou napsány jako pověsti. Kniha je rozdělena na tři oddíly. Staré pověsti české, Pověsti doby křesťanské, Za starobylých proroctví.

O Krokovi a jeho dcerách

Pověst, která je obsažena v prvním oddílu, Staré pověsti české. Po Čechově smrti byl zvolen novým vojvodou Krok. Byl moudrý, všem radil, byl spravedlivý. Krok poručil, aby jej tři dny nikdo nerušil, protože bude rozmlouvat s duchy. Po třech dnech si zavolal Lecha a ostatní starosty. Duchové mu poradili, aby nechal vystavět nové sídlo. Vybral místo a začalo se stavět, hrad pojmenoval Vyšehrad. Krok po své smrti zanechal tři dcery. Kazi znala léčivé byliny a po smrti žila na hradu v Budči, který přejmenovala na Kazin. Teta nechala vystavět Tetín a Libuše měla hrad Libušín, po otcově smrti však zůstala na Vyšehradě, odkud panovala.

O Křesomyslu a Horymírovi

Pověst je obsažena v prvním oddílu, Staré pověsti české. Po smrti Přemysla se na trůnu vystřídalo mnoho mužů. Za vlády Horymíra si lidé více hleděli hledání drahých kovů v hlubinách země než polí. Nechávali si tak posílat chleba z pražského kraje. To se však vladykům nelíbilo. Šli na Vyšehrad k vojvodovi, aby si jeho lid více vážil chleba a ne stříbra. Vojvoda měl však vidinu bohatství a nechtěl se jí vzdát, tak odešli s nepořízenou. Lidé chtěli pomstu, tak se vydali jej hledat. Jeden člověk však Horymíra varoval a tak jej nenašli. Nakonec jej našli, dali do vězení a měl být sťat svým mečem. Poslední přání bylo projet se na Šemíkovi, jeho věrném koni. Horymír se chtěl osvobodit skokem, ale Šemík se při skoku těžce zranil, nakonec umírá a Horymír jej pohřbívá před svá vrata.

O Daliborovi

Pověst je zařazena do druhého oddílu, Pověsti doby křesťanské. Vladislav II. Jagelonský při opravě Pražského hradu vystavuje věž, která má sloužit jako vězení. Dalibor pomáhá sedlákům, střetl se s vojáky a je uvězněn ve věži Pražského hradu. Z dlouhé chvíle se naučil hrát na housle, lidem se to líbilo, takže jej poslouchali každým dnem. Věž nesla jméno Daliborka. Dalibora nakonec odsoudili k smrti, protože se prý nedovoleně zmocnil majetku.

Boží soud

Pověst je zařazená do druhého oddílu, Pověsti doby křesťanské. Kozina, zastánce starých chodských privilegií vedl poselstvo k soudu do Prahy. Tam byl zajat a odsouzen k smrti. Před veřejnou popravou. Vyzval Lamingera do roka a do dne k Božímu soudu. Po roce a po dni se Kozinova postava zjevuje při Lamingerově hostině. Ten však ve strachu umírá.

Sibylina proroctví

Pověst se nachází v posledním oddílu, Za starobylých proroctví. Sibyla, královna ze Sáby se chtěla setkat s králem Šalamounem. Šalamoun jí přivítal jako vzácného hosta, pobývala u něj devět měsíců. Sibyla zjevila Šalamounovi mnoho proroctví jako například Ježíš, jeho život a smrt, boje u Blaníku a podobně.

Další díla autora