Trapné povídky

Karel Čapek napsal během svého života stovky povídek. Některé vycházely nejprve v novinách, některé rovnou v souborech. Sbírka Trapných povídek vyšla poprvé v roce 1921. Tentokrát se Čapek zabýval smyslem lidské existence. Všechny povídky spojuje jejich pesimistické ladění a neštěstí hlavních hrdinů.

O autorovi

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům, prozaikům, novinářům a překladatelům 20. století. Studoval filozofii na UK v Praze i v Paříži a Berlíně. Kvůli své nemoci nemusel narukovat a bojovat v 1. sv. válce. Během války začal pracovat jako redaktor, například v Národních listech a Lidových novinách. Po válce působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla, následně byl předsedou československého svazu spisovatelů.

Ve 30. letech si uvědomoval nebezpečí fašismu a upozorňoval na ně ve svém díle. Podepsání Mnichovské dohody pak bral jako národní i osobní tragédii. Otevřeně hájil národní jednotu a svobodu. Zemřel na následky nachlazení ještě před začátkem války 25. prosince 1938.

Čapek se zajímal o fotografování, etnickou hudbu a cizí kultury, podnikl několik cest po Evropě. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Charakteristika díla

Trapné povídky je sbírka osmi povídek, poprvé byly vydány v roce 1921.

Jejich téma je společné – je to jakási filozofická úvaha nad lidmi s dvěma tvářemi. Jejich ladění je pesimistické, zobrazují smutné lidské osudy. Čapek ukazuje negativní lidské vlastnosti jako chamtivost, vypočítavost či hloupost, i nesprávná řešení životních situací.

V povídkách není nic černobílé, neexistuje jedna pravda, ale několik různých pohledů na stejnou věc.

Povídky mají často otevřený nebo nedořešený konec.

Ústřední postavy knihy

Hlavní postavy jsou obyčejní lidé – úředníci, otcové, matky, manželé...

Jazykové prostředky a stylistika

Použit je opět Čapkův originální styl, čtivý a zábavný. Jazyk je spisovný s bohatou slovní zásobou, zároveň je srozumitelný.

Vyprávění probíhá v er-formě. Čapek ale využívá hodně dialogů. Jejich prostřednictvím jsou postavy charakterizovány.

Dějová linie

Na zámku

Olga je vychovatelka hraběcích dětí, ale vůbec jí to nebaví, má pocit, že si s nikým nerozumí, chybí ji spřízněná duše. Navíc děti ji neposlouchají, dělají naschvály, jsou rozmazlené. Olga se proto rozhodne dát výpověď a odjet domů za rodiči. Než stihne říct hraběti o svém rozhodnutí, dostane dopis od matky. Píše v něm, že její otec je nemocný a má slabé srdce, a tak má Olga pilně pracovat a vydělávat a nejezdit domů, aby se otci nepřitížilo. Olga tak zůstane dále na zámku, ale je nešťastná.

Otcové

Tatínek svou malou dcerku miloval, chodil s ní pravidelně na procházky, než malá onemocněla a zemřela. Otec je zničený a vše zhoršuje fakt, že se mu celé město směje za zády, protože nebyl biologickým otcem holčičky. Manželka mu totiž zahýbala s jiným mužem. On i přesto holčičku miloval jako vlastní.

Surovec

Pan Pelikán je workoholik. Je majitelem továrny, ve které je od rána do večera. Doma je jeho manželka osamělá a spřízněnou duši tak najde u pana Ježka, manželova spolužáka z gymnázia. Pan Pelikán se o jejich vztahu dozví a řeší, jak ho vyřešit. Přál by ženě štěstí, ale nechce, aby přišla o život v luxuse, na který je s ním zvyklá. Proto Ježka žádá, aby jeho ženu nechal na pokoji. Ten ji však miluje a nechce o ní přijít. Prosí Pelikána, aby se s ní rozvedl. Pelikán je ale neoblomný. Jejich schůzky zatrhne a oba tak udělá nešťastné.

Tři

Marie je vdaná, ale její muž se jí hnusí. Najde si bohatého milence Baudyše. Manžel to zjistí, ale neumí si s ní o nevěře promluvit. Místo toho tak tahá z jejího bohatého milence peníze a dárky pro ni. Nakonec se Marii začne hnusit i milenec.

Helena

V lázních se seznámí muž s dívkou Helenou. Je sice trošku mužná, ale dvojice si dobře rozumí, chodí spolu na procházky a tráví spoustu času. Oba jsou komplikovaní a záhadní, možná právě proto si rozumí. Po nějaké době Helena muži napíše dopis, kde mu vyzná lásku, a navštíví ho. Jenže muž jí dá košem. To si pak ale celý život vyčítá.

Peníze

Jiřího navštíví jednoho dne jeho vdaná sestra Růžena, která odešla od manžela, protože už dále nechtěla snášet jeho ponižování, chamtivost a protivnost. Prosí bratra, aby jí pomohl najít práci a malý byteček. Z vidiny nového života je úplně nadšená. Bratr je na ni pyšný a nabídne jí i své peníze po rodičích a plánuje i společné bydlení.

Pak ho ovšem jednoho dne navštíví druhá sestra Tylda. Povídají si o Růže a Tylda Jiřímu svěří, že její manželství nebylo tak černobílé. Růža rozhazovala, dělala dluhy, o domácnost se nestarala a běhala za ženatým milencem. Jenže ten ji nechal.

Jirka tomu těžko věří, je hořce zklamaný. Podle Růženy ji Tylda škodí a pomlouvá, protože má s manželem dluhy. Za pár dní přijde dopis, ve kterém žádá Tylda Jiřího o půjčku a zve ho, aby poznal její děti. Obě sestry teď soupeří o bratrovy peníze. Jemu je z toho smutno a nakonec se rozhodne nikomu je nedat a uzavřít se před okolím.

Košile

Muž je už léta ovdovělý a o domácnost se mu stará hospodyně Johanka. Vdovci se však doma začnou ztrácet věci, různé oblečení, památky na manželku atd. Muž proto hledá u Johanky a skutečně najde celou skříň se svými věcmi. Johanka ho při tom načapá. Ale místo toho, aby se omluvila za krádeže, je uražená, protože ji muž nevěřil. Od vdovce odchází, přestože ji muž přemlouvá, aby to nedělala. Nešlo mu totiž o majetek, ale nechtěl zůstat sám.

Uražený

Bratři Karel a Vojtěch se léta nestýkali kvůli dědictví. Najednou uprostřed noci však Karel bratra navštíví. Je rozrušený kvůli práci. Pracoval jako úředník, jenže ho obvinili z chyby, kterou neudělal. Zoufalý pak trávil čas v té nejzapadlejší hospodě ve společnosti místní spodiny. Manželku a život v bohatství začal vidět jako laciné pozlátko a smysl života v tom, že bude trpět v chudobě. Jeho bratr ale sjedná nápravu u samotného ministra a Karel se vrátí do práce.

Další díla autora