U nás 1.díl

Kronika je rozdělena na čtyři díly a odehrává se na Náchodsku a Hronovsku. Hlavním hrdinou je kněz, který je svobodomyslný a poctivý člověk. Bojuje proti předsudkům a s velkou a upřímnou láskou a pochopením pečuje o své farníky ve farnosti. Touto postavou tak Jirásek vyvrací předsudky o něm a o jeho díle, že vidí svět pouze černobíle a, že straní pouze a jen husitům a evangelíkům. Kronika je poprvé vydána v letech 1896 – 1902.

O autorovi

Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 v Hronově. Byl to český prozaik, dramatik, autor řady historických románů. Je také jedním z představitelů realismu. Narodil se do selského rodu. Jeho otec, původem rolník a poté pekař. Měl hodně sourozenců, čtyři sestry a čtyři bratry. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové.

Vystudoval také historii na pražské univerzitě. Žil čtrnáct let v Litomyšli, kde byl gymnaziálním profesorem. Učil dějepis a zeměpis. Roku 1888 se usadil v Praze. Od roku 1903 až do své smrti působil jako pedagog i jako spisovatel. Obnovil přátelství s Mikolášem Alešem. Navázal přátelství se Zikmundem Wintrem, K. V. Reisem, rovněž se přátelil s mladší generací jako Zdeněk Nejedlý, J. S. Machar a další.

Od roku 1909 odešel do důchodu a věnuje se pouze literární činnosti. Často navštěvuje svůj rodný Hronov, podniká však cesty i do jiných míst, kam také umisťuje svá díla. Jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 manifest českých spisovatelů. Účastnil se také deklarace vyhlášení Československé samostatnosti, vítal také projevem prezidenta Masaryka. Stává se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Ve volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V politice vydržel až do své nemoci, která mu znemožňovala psaní. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a to roku 1918, 1919, 1921, 1930. Umírá 12. března 1930 v Praze, pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika díla

Dílo se odehrává v 19. století na Náchodsku a v Hronovsku.

Hlavními tématy je běžný všední život, svoboda, náboženství, víra, příroda, nové a jiné názory, osvěta, tradice a boj. Také se zde probírá venkov.

Jirásek zde jako hlavního hrdinu volí katolického kněze.

Kronika je rozdělena na čtyři díly Úhor, Novina, Osetek, Zeměžluč.

Ústřední postavy knihy

Farář Ondrášek – neprávem obviňuje učitele ze zničení úlu, hryže jej poté svědomí.

Farář Zeidler – má rád Justýnu a proto jí pomáhá s útěkem, krátce po svatbě Antonína a Justýny umírá.

Justýna – židovská dívka, kterou velmi fascinuje křesťanská víra a nakonec je i pokřtěna. Je velmi skromná a zamilovaná do Antonína, kterého si vezme.

Antonín – syn hronovského učitele, miluje Justýnu.

Pavel – syn tkalce, chce znát evangelickou víru, když mu otec umírá a matka se znovu vdává, odchází do služby.

Jazykové prostředky a stylistika

Čtyřdílná kronika je psána výpravně, autor popisuje vše, to je pro něj typické.

Občas používá starší slova, archaismy.

Dějová linie

Je rok 1823 a Boušínskému faráři Ondráškovi někdo zničil jeho milované úly. Zloději, kteří už dlouho takto rabují panství, se dlouho neukazují a tak farář Ondrášek podezírá učitele Šoltu. Na něj má spadeno, protože učitel pil a zaváděl do školy novoty a urážel jeho koníček, chov včel. Ondrášek mu tedy vzkazuje po hrobníkovi Markovi, že už jej nechce vidět a píše ostrý dopis vikáři, aby učitele potrestal.

Jeho podezření se však nepotvrdilo a farář Ondrášek začne mít špatné svědomí, že učiteli křivdil. Píše tedy vikáři nový dopis a za učitele se přimlouvá. Šolta se nechává uprosit svou ženou a také zámeckým kaplanem p. Havlovickým, vikáři slíbí, že se napraví. Nepřichází tak o své místo a svou obživu. Do Hronova se stěhují židé Lewitovi, bratr se svou sestrou Justýnou. Justýna však nemá pro židovství svého bratra velké pochopení.

Jí láká život křesťanský, který vídává u svých sousedů. Místní farář Zeidler ji okouzlí natolik, že mu pomáhá sehnat volavé ptáky, které farář potřebuje pro svou zálibu, vábení. Na Hronovsku se koná posvícení. Přijíždí farář Ondrášek, který je přítelem faráře Zeidlera, ze studentských let. Přijíždí také zámecký kaplan p. Havlovický a snaží se odolávat nechtěné sympatii k důchodňové. A tak s úlevou odchází k umírajícímu.

Cestou zpátky se zastavuje v chalupě tkalce s rodinou a je velmi zasažen jejich bídou. Začíná se zaobírat hospodářskou literaturou a poradí hronovskému tkalci, aby je prodávat zboží do velkých měst, aby vydělával více peněz a nebyl tak odkázaný pouze a jen na překupníky. Podařilo se polapit zloděje, který faráři Ondráškovi zničil úly, zloději totiž přiznávají, že úly zničili jen tak, bezdůvodně. Farář Ondrášek zjistil, že učitele obvinil neprávem.

Mladý Pavel, tkalec stejně jako jeho otec touží poznávat víru a Bibli tak, jako ji jeho otci zprostředkovávají evangelíci. Otec ho tedy vezme mezi své. Pavel však cestou poznává, jak je otcova víra jeho sousedy vysmívána a podceňována, což ho motivuje mnohem víc. Pavel dostává knihy, po kterých touží a čte s velkým zaujetím. Občas ho vyruší nezvaný host, vdovec Víšek, který je světák, místo práce vyhledává toulky a pití.

Jednoho večera do stavení uhodí blesk a Pavlův otec zemře. Pavlovi je divné, že jeho matka tolik po otcově smrti netruchlí. Po několika dnech zjišťuje, že jeho matka se tajně schází s okem. Uhodí přímo na matku, ta mu vše potvrdí a řekne mu, že si chce Víška vzít za manžela. Pavel odchází z domova a najde si práci i s ubytováním u známého evangelického bratra. Stýská se mu po matce, proto chodí na návštěvy.

Když však jednou na návštěvu přijde, jeho nevlastní otec Víšek jej uhodí, proto odchází smutný a je si vědom toho, že Víšek jeho matku bije a týrá. Justýna Lewitová se zamiluje do Antonína, syna hronovského učitele, i on její lásku opětuje. Schází se potají, jelikož jejich okolí neakceptuje vztah mezi dvěma lidmi, kteří mají jiné náboženské vyznání. O jejich vztahu se však dozvídá Justýnin bratr a také soused Šimůnek, který má zálusk na místo hronovského kostelníka místo Antonína.

Snaží se tak Antonínovi ublížit. Justýna i Antonín vytuší nebezpečí a s pomocí hronovského faráře Zeidlera, Justýna utíká z Hronova do Boušín, k boubínskému faráři. Po počáteční nedůvěře je mladá a slušná Židovka přijata s nadšením. Justýnčin bratr se spojí s Šimůnkovou rodinou a vysílá několik svých přátel, aby Justýnu vylákali z fary a unesli. To se jim však nepodaří a přichází úřední souhlas, že může být Justýna pokřtěna.

Justýna se vrací do Hronova ke křtu a stává se i Antonínovou manželkou. Farář Zeidler krátce po svatbě Justýny s Antonínem umírá. Místo hronovského faráře je tak prázdné a p. Havlovický by se jím rád stal, což paní důchodní nese velmi nedobře.

Další díla autora