U nás 2.díl

Kronika je rozdělena na čtyři díly a odehrává se na Náchodsku a Hronovsku. Hlavním hrdinou je kněz, který je svobodomyslný a poctivý člověk. Bojuje proti předsudkům a s velkou a upřímnou láskou a pochopením pečuje o své farníky ve farnosti. Touto postavou tak Jirásek vyvrací předsudky o něm a o jeho díle, že vidí svět pouze černobíle a, že straní pouze a jen husitům a evangelíkům. Kronika je poprvé vydána v letech 1896 – 1902.

O autorovi

Alois Jirásek se narodil 23. srpna roku 1851 v Hronově. Byl to český prozaik, dramatik, autor řady historických románů. Je také jedním z představitelů realismu. Narodil se do selského rodu. Jeho otec, původem rolník a poté pekař. Měl hodně sourozenců, čtyři sestry a čtyři bratry. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově a české gymnázium v Hradci Králové.

Vystudoval také historii na pražské univerzitě. Žil čtrnáct let v Litomyšli, kde byl gymnaziálním profesorem. Učil dějepis a zeměpis. Roku 1888 se usadil v Praze. Od roku 1903 až do své smrti působil jako pedagog i jako spisovatel. Obnovil přátelství s Mikolášem Alešem. Navázal přátelství se Zikmundem Wintrem, K. V. Reisem, rovněž se přátelil s mladší generací jako Zdeněk Nejedlý, J. S. Machar a další.

Od roku 1909 odešel do důchodu a věnuje se pouze literární činnosti. Často navštěvuje svůj rodný Hronov, podniká však cesty i do jiných míst, kam také umisťuje svá díla. Jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 manifest českých spisovatelů. Účastnil se také deklarace vyhlášení Československé samostatnosti, vítal také projevem prezidenta Masaryka. Stává se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.

Ve volbách roku 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V politice vydržel až do své nemoci, která mu znemožňovala psaní. Byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a to roku 1918, 1919, 1921, 1930. Umírá 12. března 1930 v Praze, pohřben byl v rodném Hronově.

Charakteristika díla

Dílo se odehrává v 19. století na Náchodsku a v Hronovsku.

Hlavními tématy je běžný všední život, svoboda, náboženství, víra, příroda, nové a jiné názory, osvěta, tradice a boj. Také se zde probírá venkov.

Jirásek zde jako hlavního hrdinu volí katolického kněze.

Kronika je rozdělena na čtyři díly Úhor, Novina, Osetek, Zeměžluč.

Ústřední postavy knihy

Pavel – syn tkalce, chce znát evangelickou víru, když mu otec umírá a matka se znovu vdává, odchází do služby. Zamiluje se do Marty a vezme si jí. Nevlastní otec umírá, ani tak však s matkou nenacházejí společnou řeč.

Farář Havlovický – nově zvolený farář, snaží se chudým lidem pomáhat, přesto se nacházejí lidé, kteří mu nevěří a s jeho názory nesouhlasí.

Jazykové prostředky a stylistika

Čtyřdílná kronika je psána výpravně, autor popisuje vše, to je pro něj typické.

Občas používá starší slova, archaismy.

Dějová linie

Hronovským farářem je ustanoven Havlovický. K jeho uvedení do úřadu se sjelo mnoho hostů a to jak ze zámku, tak z ostatních farností. Kázání faráře Havlovického však u některých vzbudilo nevoli a to kvůli velkému důrazu na práci s lidmi. Na faru si farář Havlovický vzal svou matku a sestru Františku. Začíná vytvářet malé hospodářství, chce ukázat farníkům, že lze hospodařit jinak, snadněji a užitečněji.

Věnuje se hospodaření ostatních a radí jim. To, že je k chudým tolik vstřícný, vzbuzuje často nesouhlas. Starému Plškovi, osamělému starci, který musí na stará kolena žebrotou, vystrojí pohřeb, což u některých sousedů vyvolává závist. Nejvíce proti sobě poštvává sousedy, když zakazuje konání nelidského zvyku a to zabití starého kozla jeho shozením ze střechy na zem. Část sousedů se vzepře a kozla dle starých tradic zabije.

Faráře to popudí, ovšem věří, že jeho sousedé časem prohlédnou. Podobně vzbudí odpor tím, že se s evangelickým farářem baví a chová se k němu jako k sobě rovnému člověku. Paní důchodní ze zámku farář už tak moc nevidí, kdykoliv ji však vidí, přemáhá kouzlo, kterým na něj krásná žena působí. Snaží se proto setkáváním co nejvíce vyhýbat. Stále více a více tkalců jezdí své plátno prodávat na cizí tržiště a začíná se jim dařit.

Většinu svých peněz však utrácení. Farář Havlovický tak začíná pochybovat, jestli jeho úsilí má vůbec smysl. Faráře otráví i návštěva u náchodské hraběnky. Ta se rozhodla z luteránské církve přestoupit na katolickou církev. To totiž začíná být poslední dobou v módě. O potřebách, které mají její poddaní, však nic slyšet nechce. Pavel mezitím poslouží svému chlebodárci v hodině jeho smrti.

Zamiluje se do jeho dcery, hodné Marty Škodové. Plánuje s Martou svatbu a také zařizuje úřední přestup na evangelickou víru. Matku nachází zničenou a zbitou svým nevlastním otcem Víškem. V opilosti Víšek zapálí v matčině domě tkalcovský stav. Naštěstí se podaří oheň včas uhasit, Víšek utrpí těžké popáleniny a nakonec umírá. I přes Víškovu smrt nenachází Pavel u své matky pochopení a jejich cesty jsou nadále rozdílné.

V Hronově jde čas ve svých zvyklostech. Občas se místní stereotyp snaží oživit mladý Antonín, který pořádá divadelní představení, popřípadě mechanický betlém. Sestra Havlovického, Františka se vdává. Paní důchodní Havlovický na svatbu nezve, jelikož mu při jednom setkání vylíčila, co k němu cítí a on jí musel odmítnout. Proto se snaží vyhýbat jejich setkáním.

I když se Havlovický moc snaží, musí odolávat nepřízni vrchnosti a pomluvám, že díky styků s lidmi ze zámku se mu nedá věřit, že hájí jen jejich zájmy a nikoliv zájmy prostých lidí. To se faráře silně dotkne a přistupuje tak k omezení styku se zámeckými. Ze světa přicházejí zvěsti o revoluci ve Francii a také o choleře, která se šíří z Asie přes Rusko do Evropy. Nakonec cholera zasahuje i Hronov a farář Havlovický tak denně pohřbívá lidi.

Snaží se šířit osvětu a potlačovat pověry, které mezi lidmi kolují, ze strachu před smrtí. Kvůli epidemii cholery ubývá všem práce a také výdělku. Celý kraj tak velmi trpí a sužuje je bída. Farář Havlovický shání u vrchnosti podporu pro chudé, velmi mu pomůže sama paní důchodní. Na choleru umírá i hronovský učitel, konšel. Ze zámku přichází velmi smutná zpráva, umírá paní důchodní a později i její manžel.

Farář Havlovický je velmi otřesen, uvědomuje si, co pro něj paní důchodní znamenala. Kraj se z epidemie velmi těžce vzpamatovává a i farář Havlovický jakoby ztrácel síly.

Další díla autora