Zahradníkův rok je další z řady fejetonových sbírek Karla Čapka. Čapek v nich opět předává čtenářům vlastní zážitky a zkušenosti, tentokrát z oblasti zahradničení. Sám byl vášnivým zahradníkem. Fejetony zachycují celou zahradnickou sezonu od ledna až do prosince, kdy se zahradník stará o svůj kousek půdy jako o dítě.
O autorovi
Karel Čapek se narodil 1890 v Malých Svatoňovicích. Patří k nejvýznamnějším českým dramatikům, prozaikům, novinářům a překladatelům 20. století. Studoval filozofii na UK v Praze i v Paříži a Berlíně. Kvůli své nemoci nemusel narukovat a bojovat v 1. sv. válce. Během války začal pracovat jako redaktor, například v Národních listech a Lidových novinách. Po válce působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla, následně byl předsedou československého svazu spisovatelů.
Ve 30. letech si uvědomoval nebezpečí fašismu a upozorňoval na ně ve svém díle. Podepsání Mnichovské dohody pak bral jako národní i osobní tragédii. Otevřeně hájil národní jednotu a svobodu. Zemřel na následky nachlazení ještě před začátkem války 25. prosince 1938.
Čapek se zajímal o fotografování, etnickou hudbu a cizí kultury, podnikl několik cest po Evropě. Jeho manželkou byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.
Charakteristika díla
Zahradníkův rok je sbírkou Čapkových fejetonů tentokrát z oblasti zahradničení. Sbírka vyšla poprvé v roce 1929. Čapek, sám vášnivý zahrádkář, v ní se svým typickým humorem zachytil, jak název napovídá, jednu zahrádkářskou sezonu měsíc po měsíci. Kniha je rozdělena na dvanáct částí po dvou kapitolách. V té první kapitole vždy popisuje, co se v každém měsíci děje, v té druhé vypíchne nějakou zajímavost. Nejde jen o popis zahradníkových povinností, ale i o zachycení jeho radostí a zklamání.
Jazykové prostředky a stylistika
Čapkův jazyk je spisovný, má bohatou slovní zásobu. Jeho styl je hravý a humorný, nejde tedy o příručku zahradničení. V textu se objevuje terminologie rostlin.
Některé fejetony jsou vyprávěny v er-formě, sledují obecného zahradníka, jiné píše Čapek v ich-formě a vypráví tak vlastní zkušenosti zahradníka.
Dějová linie
Když se člověk rozhodne založit zahrádku, může si na pomoc přizvat už zkušeného zahrádkáře. Ten mu tam pomůže nasázet nějaké rostlinky. Pak se musí nový zahradník naučit kropit, což není se svíjející se hadicí vůbec snadné. Musí se připravit, že brzy bude bojovat s plevelem. Z člověka se pak zahradník stává především zkušenostmi.
Ani v lednu zahradník nezahálí – pěstuje počasí. Bedlivě sleduje, jaké je počasí a jak působí na zahrádku. Bojí se, aby mu neumrzly rostlinky a nejraději by je schoval pod vlastní oblečení. Sleduje jediné květy, které v zimě kvetou – tzv. květy na skle. A těší se na únor.
Počasí pěstuje i v únoru. Zahrádkařovy nervy zkoušejí oblevy, studené deště i větrné smršti. Proti nim je bezmocný. A očekáváním ale vyhlíží první znaky jara – sněženky, krokusy atd. A také pěstuje hlínu a těší se, až s jarem vyběhne na zahrádku a začne se starat. Na to přijde čas v březnu, kdy se kypří půda, jde se na nákup semínek a sazenice. 30. března se Čapkovi na zahrádce rozevřel první kvítek forsythie.
V dubnu, to už mají zahradníci kupu práce přímo v terénu. V dubnu šechno pučí a raší a taky je to měsíc sázení. Zahrádkář si vyměňuje odnože s ostatními kamarády zahrádkáři. A pak chodí po zahrádce a marně se snaží najít kousek místa pro sazeničky, všude už něco roste. Mezitím se zahrádkář sbližuje se vším na své zahrádce a stává se soukromým vlastníkem – na zahrádce neroste růžička, ale jeho růžička.
V máji zahradník buduje a šlechtí skalku čili alpinu. Skáče kolem ní a vrtá se v hlíně. V květnu také zahrádkář často vyhlíží k nebi se slovy: „Mělo by zapršet.“Červen je dobou senoseče a i zahradník se snaží všemožně zbavit plevele i přerůstající trávy. Senoseč je doba bouřek, a tak se zahradník pro změnu obává, že zaprší příliš mnoho a silně. V červenci zahradník dál kypří půdu a stará se o zahrádku. Přitom v půdě nalézá různé věci, které tam na jaře zasadil. Jako naschvál se v červenci stane, že neteče voda, a zahrádkář zahrádku svlažuje vlastním potem.
Je tady srpen a zahradník odjíždí na dovolenou, i když vždycky tvrdil, že taková zahrádka je celoroční dovolená. Pověří osobu blízkou, aby se o zahrádku starala, a bombarduje ji každý den novými instrukcemi. Září je vděčný a znamenitý měsíc, kvetou chryzantémy či aster podzimní. A taky je to doba, kdy zahradník nakupuje nové sazenice.
V říjnu se sice příroda ukládá ke spánku, ale pro zahradníka je to doba přesazování a vysazování.
Listopad je ve znamení rytí, musí se obrátit a kypřit půda. A celkově se připravuje zahrádka na zimu. V prosinci, kdy zahrádka zapadne sněhem, musí být všechno hotovo,. Přesto má zahradník stále nutkání něco na zahrádce dělat, musí se však krotit. Tak si založí aspoň malou zimní zahrádku ve své ložnici a těší se na další zahrádkářkou sezonu.
Další díla autora- Cestopisy
- Dramata
- Novely
- Pohádky
- Politická díla
- Povídky
- Romány
- Sbírky povídek
- Soubory fejetonů