Jistě znáte otázku, která se tu a tam vynoří a ptá se, co byste si vzali na opuštěný ostrov, kdybyste měli jednu jedinou volbu. Mnozí uvádí knížku, ale buďme upřímní – číst i tu nejlepší knihu stále dokola omrzí a nová v nedohlednu. Záludnější otázkou je, co sebou vláčet při mezihvězdném stopování.
Jistě znáte otázku, která se tu a tam vynoří – „Kdybys měl být na opuštěném ostrově, co by sis vzal sebou?“ Mnozí uvádí knížku, ale buďme upřímní – číst i tu nejlepší knihu stále dokola omrzí a nová v nedohlednu. Častou odpovědí je také pes, avšak ten nás přežije a co potom.
Další takovou otázkou je co vzít sebou, pokud se máte stát mezihvězdným stopařem. Inu, Adams Douglas tuto otázku vyřešil za vás – odpovědí je ručník. Tento rodilý Angličan a autor sci-fi knih, se touto záludnou a životně důležitou otázkou zabýval ve svém nejznámějším díle Stopařův průvodce Galaxií. V tomto případě se jedná spíše o parodii na tento žánr, v níž je zničena Země kvůli vytvoření místa pro novou dálnici. Hlavní hrdina Arthur Dent stopne s pomocí svého nezemského přítele Forda Prefecta kosmickou loď a tím začíná celé pětidílné dobrodružství, jež bylo původně zamýšleno jako rozhlasový pořad pro stanici BBC.
Ručníkový den (v originále Towel Day) se koná pravidelně vždy 25. května již od roku 2001, tedy od doby, kdy zemřel sám Douglas Adams (11. 3. 1952 – 11. 5. 2011). Vtip je v tom, že je potřeba u sebe celý den nosit viditelně ručník. Pokud by byla Země právě tohoto dne zničena – právě fanoušci této série by tak byli nejlépe vybaveni pro mezihvězdné dobrodružství. A že je stopování nebezpečné? Zůstat na planetě, jejíž existence má skončit, by bylo ještě nebezpečnější.
Samotné datum 25. května nemá zvláštní význam. Bezprostředně po spisovatelově smrti nebylo možno dostatečně rychle uvědomit potřebné množství lidí, aby se den opravdu konal. A pokud by to bylo pozdější datum, dojem z Douglasovi smrti by postupně zanikl v koloběhu nových událostí.
Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu – můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás – blbá jak tágo, ale značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.
Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou „ztratil“. Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou galaxii, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat. Stopařův průvodce Galaxií – Douglas Adams
zdroj: towelday.org
