Protože je Zapni Mozek.cz internetový magazín zaměřený převážně pro studenty, tak vám nabízíme unikátní rozhovor se studentem Honzou Šafránkem, který k smrti miluje posilování. S Honzou si budeme povídat o tom, kdy začal posilovat a co jej k tomu vlastně vedlo. Cesta to byla určitě dlouhá. Jan Šafránek je nyní ve čtvrtém ročníku na střední průmyslové škole v Kutné Hoře.
Ahoj Honzo. Jako první nám pověz, proč jsi vůbec začal posilovat a proč jsi chtěl, aby tvé tělo vypadalo lépe?
No rozhodně proto, že jsem nevypadal tak, jak bych chtěl. Na ostatních jsem viděl, že měli větší svaly a byli hubenější, a proto jsem s tím začal něco dělat.
V kolika letech jsi tedy začal posilovat?
Přibližně ve 14 letech jsem začal cvičit na posilovací lavici, kterou dostala moje ségra, ale která ji nepoužívala. Tehdy jsme se do toho s klukama pustili.
Zmiňuješ kamarády, takže jsi od počátku necvičil sám? Řekni nám něco o té vaší partě.
Máš pravdu, sám jsem neposiloval. Byli jsme parta čtyř kluků, přičemž dva byli mí spolužáci a jeden byl o rok starší, který měl už nějaké zkušenosti s posilováním.
Takže jste měli zkušenějšího kamaráda za vzor?
To rozhodně. Hodně jsme se v něm vzhlíželi. Byl hubenější a namakanější než my.
Dobře, pokud bys tedy měl dát nějakou radu těm, kteří o posilování uvažují, tak myslím, že nejdůležitější je si říci, od kolika by vlastně měli začít pracovat se svým tělem. Co ty na to?
Rozhodně okolo 16 – 18 let. Tato doba je ideální, tělo se vyvíjí. Nikomu bych však nedoporučoval nasazovat vysoké tempo, jelikož se vám potom například hodně rychle zkrátí šlachy a hlavně bychom neměli své tělo omezovat v růstu. Všechno má prostě svůj čas.
Teď myslím pro mnoho čtenářů zajímavá otázka… Bral jsi Honzo někdy nějaké prášky, povzbuzovače růstu svaloviny nebo nedej bože aplikoval jsi do sebe nějaké injekce?
Ne, rozhodně ne. Kdybych je však začal brát, tak to, co mám teď, bych měl tak za půl roku. Nejhorší však je, že pokud to do sebe někdo sype, tak je to na těch svalech vidět, jsou takové umělé. Ty svaly jsou umělé a nafouknuté, ale to už jsou opravdu svaly ze „sypek“. Na druhou stranu protein a kreatin jsou dobré pro výživu svalů a nepovažuji to za nic špatného, ačkoli je osobně neberu.
S braním těchto „povzbuzujících látek“ přichází ruku v ruce mnoho rizik, že ano?
Přesně. Spousta borců má problémy s tím, že nemohou mít například děti. Dalším velkým problémem jsou záněty ve svalu, protože všechno, co si tam nabodáš, tak musí jít vždycky ven.
Takže bys rozhodně čtenářům serveru Zapni Mozek.cz doporučil cestu delší, u které pak budou o hodně lepší výsledky s menším rizikem? Jinak jak často posiluješ (kolikrát týdně) a aplikuješ nějaký osobní harmonogram?
To rozhodně, výsledky budou lepší, pokud budete cvičit pravidelně a dlouho. Jinak svůj plán samozřejmě mám. Je všeobecně dáno, že by se mělo posilovat s činkami 3x týdně, což také dodržuji a mezi tím běhám, jezdím na kole nebo skáču přes švihadlo.
Dobře, když už teď máš tedy nasbírané nějaké zkušenosti s posilováním, tak co by jsi poradil začínajícím „kulturistům“?
No rozhodně, aby se nebáli a zeptali se kluků v posilovně. Pokud nebudou vědět, jak se cvičí třeba s činkami, tak za optání člověk nic nedá, s čímž souvisí i to, aby do posilovny vůbec chodili. Z osobní zkušenosti znám spoustu kámošů, kteří chtěli posilovat, ale nejdou do toho sami, protože kluci v posilovně zvedají víc a tím pádem mají sražené sebevědomí a nechtěj s tím ani začít.
Co kdybych byl třeba strašpytel a do té posilovny by se mi opravdu nechtělo? Doporučil bys mi nějaké cviky na doma, u kterých nepotřebuji žádné speciální nástroje?
Samozřejmě, že to jde i bez přístrojů. Mezi všeobecně známé domácí cviky patří rozhodně kliky. Hodně lidí však neví, že je více druhů kliků. Na Internetu je o jejich druzích hodně článků, takže si každý může najít ten svůj, co potřebuje. Každopádně pokud cvičíte kliky s roztaženýma rukama, tak ten je dobrý na ramena. Pokud je máte více pod tělem, tak se tvarují spíše prsní svaly.
Kolikrát týdně bych měl podle tebe posilovat, aby se na mém těle ukázaly první náznaky svalů?
Pokud by jsi začal posilovat v posilovně, tak do měsíce vidíš změnu. Uvidíš, že na ruce bude prostě větší boule. Bude tam prostě trošku jiný kopeček, než tam byl. (smích)
Myslíš si, že bych měl souběžně s posilováním i běhat, či skákat přes švihadlo?
No to záleží na tom, jestli máš problém s váhou a chceš něco schodit, nebo ne. Na začátek bych byl však spíš proti. Nechat to trochu odležet. Začít nejdřív posilovat a pozorovat nějaký první změny a výsledky.
Dobře, dejme tomu, že jsem se rozhodl, že do toho posilování půjdu. Jsou doporučené nějaké týdenní dávky kolikrát cvičit?
Nejlepší je pondělí, středa, pátek cvičit a zbytek si dát prostě pauzu. Je totiž strašně důležitá regenerace svalů. Znám kluky, kteří cvičí 5x do týdne, ale prostě nikdy neuvidí žádný změny, protože se ty svaly nestíhají regenerovat, jsou neustále v zátěži a tím pádem jsou unavený. Tito kluci budou furt hubený s malýma svalama a skoro srovnatelnou sílou, jako kdyby necvičili.
Zajímal by mě názor tvé rodiny a přátel na tvé svaly. Cítíš se někdy ve společnosti „mocnější“?
(smích) Záleží na druhu společnosti. Mezi kamarádama tam žádnou změnu necítím, ale pokud vyrazíme někam pařit na diskotéku a je nějaký problém, tak se samozřejmě cítím „nadnesenější“, tedy v lepší pozici, než ten druhý. No a rodina se v poslední době shodla na tom, že to asi stačí a měl bych už přestat, jelikož mám svaly už poměrně veliké. Na druhou stranu se jim však nějaké ty silové práce doma hodí. (smích) Takže, když řeknou: „Honzo, je potřeba vytáhnout 50 kilový pytel cementu na půdu“, tak já to prostě vezmu a jdu. (smích)
Paráda. Co bys Honzo chtěl popřát našim čtenářům nebo chtěl by jsi dát nadějným mladým kulturistům nějakou poslední radu?
Rozhodně všem přeji, aby je posilování bavilo a aby se toho hlavně nebáli. Je opravdu super, když začnete posilovat se svými kamarády, protože se budete navzájem podporovat a hlavně motivovat. Jednoduše všem přeji, aby byli „korby“ a aby jim to šlo. (smích)
Děkuji ti Honzo za zábavný rozhovor.
I já děkuji.
Za pořízení fotografií bychom chtěli poděkovat Milanu Krejčíkovi.
