Světla reflektorů, drahých šatů a světových mol. Doslova každý den na nás z časopisů „koukají“ fotky krásných žen a děvčat. Dráha modelky je na jednu stranu velice atraktivní, ale také skrývá svá úskalí. Tato práce totiž není jen taková procházka růžovým sadem, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Když se mi naskytla možnost udělat rozhovor s úspěšnou mladou modelkou, neváhala jsem. Z počátku jsme obě myslely, že nebude problém, když její jméno zveřejníme, ale po jistém uvážení nakonec padlo rozhodnutí, že daná osoba zůstane v anonymitě. Svět modelingu totiž umí být i krutý a neúprosný – ostatně na to si můžete udělat názor sami.
Svět modelingu a zářivých reflektorů. Mnoho lidí by se určitě nechalo zlákat k takové práci. Jak ses k tomu vůbec dostala?
Hodně lidí mi kdysi říkalo, že jsem vysoká a vůbec, že splňuji všechny kritéria pro to, abych se stala modelkou. Takže jsem se rozhodla, že to zkusím, a šla jsem na casting, který pořádala malá ostravská agentura. V porotě castingu seděl pán pracující jako agent pro mezinárodní agenturu a já jsem se mu zalíbila… Samozřejmě to nebylo jen tak. V té době mi bylo čerstvě 14 a mamka tomu moc nevěřila. Navíc jsem byla „tlustá“ a bylo mi řečeno, že bych v mých 14 letech měla držet dietu. Neměla jsem ani ponětí, co to znamená, ale moc jsem to chtěla. Nakonec mamka povolila a podepsala za mě smlouvu platící dodnes.
Věřím, že určitě hodně cestuješ. Která místa se ti už podařilo navštívit? Máš vůbec čas poznávat kulturu té země, nebo spíš jen chodíš na focení a na zbytek ti nezbývá čas?
Navštívila jsem už Tokyo, Paříž, Londýn, Osaku, Kuala Lumpur, Sydney, Taipei, Hongkong, Barcelonu a New York. Když někam jedu, tak se řadím do běžného života. Nějaký čas mi určitě vždy zbývá, myslím si, že naopak kulturu jednotlivých zemí stihnu poznat velice dobře.
Hodně by mě zajímalo, jaké to pro tebe bylo poprvé, když si někam odjela. Necítila ses ztracená v cizí zemi? Stýská se ti po domově?
Moje první cesta byla ve 14 letech, kdy jsem jela sama na dva měsíce do Japonska. V té době jsem skoro vůbec nemluvila anglicky a o tom, co slovo modeling opravdu znamená, jsem neměla ani ponětí. Celé dny jsem probrečela se strachem z nadcházejícího dne. Myslím, že všechny začátky jsou těžké, a ten můj byl obzvlášť, ale hodně mě to naučilo. Dnes v mých 17 letech už můžu říct, že se o sebe dokážu úplně sama postarat. Samozřejmě, že se mi na cestách hodně stýská. Je to jedna z hodně věcí, které mi na modelingu vadí.
Jaký byl tvůj největší zážitek?
To se nedá říci s určitostí, cestování a modeling jsou jeden velký zážitek.
Jak plánuješ budoucnost? Chtěla bys zůstat v ČR, nebo tě cizí krajiny zlákaly natolik, že bys chtěla žít někde jinde?
Díky tomu, že jsem měla tu příležitost vidět spoustu míst, jsem zjistila, že Ostrava není vhodné místo pro mě. Já potřebuju nové vzrušení každý den, chci poznávat nové lidi, dělat zajímavé věci a rozhodně ze všeho nejvíc potřebuju teplo. Proto budu cestovat dál, dokud nenarazím na to pravé místo, kde budu chtít zůstat žít.
Jak dlouho se plánuješ věnovat modelingu?
To nezáleží na mně, ale až pocítím, že je čas skončit, tak to bez váhání udělám.
Jak moc se změnil tvůj život?
Můj život se změnil od základu, ale nemůžu říct, že to bylo jen modelingem. Když jsem začínala, tak jsem byla jen dítě. Modeling mě doprovázel velkou částí mého dospívání, a proto nemůžu říct, jaký by můj život byl, kdybych nic z toho nezažila.
Věřím, že si určitě musela zapracovat na svém těle. Mají modelingové agentury velké nároky?
Myslím si, že všichni ví, jak to teď v modelingu je. Hubenější znamená úspěšnější. Je to dřina. Já osobně jsem měla trenéra, který mi pomáhal a radil, jak toho dosáhnout co nejzdravější cestou.
Existuje nepřátelství a rivalita mezi modelkami? Nebo jste spíše kamarádky?
Žádná viditelná rivalita se neprojevuje, nikdo nechce být sám, a proto si z ostatních modelek dělá spíše přátelé, ale je těžké posoudit, kdy je to jen přetvářka.
Co šatník běžných českých holek? Jak moc se lišíme od cizinek? Jsme in nebo out?
Nechci nikoho urazit, ale například Ostrava je město bez jakékoli mody, navíc Češi jsou národ, který rád ukazuje na druhé a pomlouvá. Na rozdíl od ostatních moc řešíme, co si o nás naše okolí pomyslí.
V které zemi se ti líbilo nejvíc?
V Japonsku. Úžasná mentalita. Japonci jsou lidé, kteří nás můžou mnohému naučit.
Existuje nějaký moment, který ti utkvěl v paměti a nikdy na něj nezapomeneš?
V paměti mi spíše než moment vždy utkví všechny tváře lidí, které se mi při cestováni vryly do srdce, ale už jsem neměla příležitost se s nimi znovu vidět.
Účastnila ses už módních přehlídek? Kolika? Jak to vypadá v jejich zákulisí?
Dělala jsem spoustu přehlídek, kolik si ale už nevzpomenu. Na přehlídku se většinou připravuje už od rána. Všem modelkám se udělá make-up, vlasy, pokud je to něco složitějšího, tak se vyzkouší choreografie a pak už se jen čeká na samotnou show, která ve většině případů trvá jen pár minut, ale rozhodně stojí za to.
Velké společenské téma je anorexie. Poznala si nějaké dívky, které by snad kvůli modelingu extrémně zhubly a vypadají jak kostry? Zdá se ti to jako opravdu tak velkým problém, nebo si spíš myslíš, že je to nafouknutá mediální bublina?
Setkala jsem se s anorexií, bulimií a další spoustou druhů poruch příjmu potravy nebo drog. Každý člověk si to musí v hlavě urovnat sám, kam až chce zajít.
Co bys vzkázala budoucím modelkám, které také touží po této zkušenosti. Jak mají začít? Na co by se měly zaměřit?
Ať si to předem pořádně rozmyslí. Modeling je o castinzích, což znamená umět řeč a dobře komunikovat s lidmi. Mít dobrý orientační smysl. Být cílevědomá, umět se přizpůsobit. Připravit se na ztrátu přátel kvůli nedostatku času, zhoršení se ve škole… Cvičení a dieta musí byt váš nejlepší přítel. Je toho spousta. Sama nevím, jestli bych nebyla šťastnější, kdybych nikdy nic z toho nepoznala…
