V současnosti patří k úspěšným mladým módním designerům v České i Slovenské republice a na svém kontě má již řadu vlastních kolekcí. Pozornost přitáhly zejména dvě jeho kolekce – Moravian Costume a Clinical, která svým neobvyklým tématem zaujala i laickou veřejnost. Jak vnímá situaci módního návrhářství a módy v Česku vůbec a jaké byly reakce veřejnosti na kolekci Clinical, o tom všem se můžete dočíst v dnešním rozhovoru s Liborem Komosným.
Začala bych takovou obligátní otázkou, co tě vedlo k tomu studovat tento obor?
Tuto otázku dostávám docela často a přiznám se, že ten prvotní impuls, který mě k tomuto oboru zavedl, nejsem schopný zcela definovat. Řekl bych, že za vším stála jakási touha po výtvarném projevu, a tak jsem v patnácti nastoupil na Střední oděvní školu ve Strážnici a evidentně mě to chytlo.
Na svém kontě už máš mnohá ocenění, kterých z nich si vážíš nejvíc a v kolika letech jsi obdržel to první?
První ocenění jsem dostal asi v šestnácti letech, ještě na střední škole a tehdy jsem si řekl, že to je ta správná volba a že to má smysl. Ale kdybych měl říct, čeho si vážím nejvíc, tak je to fakt, že studuji na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, protože díky této škole mám spoustu možností, které se snažím co nejvíce využít.
Proč ses rozhodl pokračovat v magisterském studiu právě v Bratislavě? České školy ti nenabízely takové možnosti?
Určitě mně Česko nabízelo mnohé možnosti, ale v každém ateliéru školy se vyučuje určitým způsobem a mně byla Bratislava svojí formou výuky zkrátka nejbližší.
Pojďme se teď na chvíli věnovat přímo tvojí práci. Kde čerpáš inspiraci při tvorbě svých kolekcí?
Je to různé, většinou dostáváme školní témata, což je svým způsobem ulehčení. Občas se nám sice některá témata zprvu nezdají, nicméně v ateliéru jsme potom příjemně překvapení, jaké možnosti tato témata skýtají a že se na ně dá široce navázat.
A v případě, že nemáte zadaná témata a máte ve své tvorbě volnost?
Potom čerpám inspiraci z čehokoliv, z dění kolem mě, čím jsem ovlivněn, co mě zasáhne ať už negativně nebo pozitivně, to všechno se potom promítne do mojí práce.
Preferuješ například nějaké konkrétní barvy?
Spíše bych řekl nebarvy. K výrazným barvám, jako je například růžová nebo žlutá, vztah nemám, tyto barvy jsem ve své tvorbě snad nikdy nepoužil. Naopak vždycky používám tlumené tóny, jako je přírodně bílá, béžová a spíše takové pudrové odstíny. Ale když už mám sáhnout po barvách, tak to bývá asi jen červená nebo zelená, ale opět nejsou výrazné, zase je zde patrný pudrový odstín.
Tvoje kolekce Clinical. Popsala bych ji takto: depresivní, ale zároveň opravdu originální. Jak tě vůbec něco takového napadlo?
Tak dostali jsme ve škole za úkol, že si můžeme vybrat jakékoli volné téma na ateliérové zpracování kolekce. Už jsem nad ním dříve přemýšlel a chtěl jsem ho zpracovat na bakalářskou práci, nicméně mi bylo řečeno, že vzhledem k tomu, jak moc by byl tento nápad po zrealizování kontroverzní, bylo by lepší si ho nechat na jindy, protože by to bakalářské komisi zkrátka nemuselo padnout do oka. A toto téma jsem si zvolil proto, že jsem chtěl upozornit na mnohdy smutné osudy lidí, kteří strávili část svého života v nemocnici. Navíc to je téma, které bude stále aktuální a ačkoli si ho nechceme připustit, je tu s námi.
Jaké byly odezvy na tuto kolekci? Přišel někdo s tím, že toto téma je příliš kontroverzní?
Nikdo s touto kritikou nepřišel, nejspíš proto, že jsem se snažil tuto kolekci zpracovat tak, aby opravdu kontroverzní nebyla. Ale potom, co fotky byly uveřejněny v časopisech, byla nejčastější laická otázka: „proč ta modelka není pěkná?“. Přitom tato slečna je velice krásná, jenomže stylizace měla být přesně taková, neměla vyvolávat žádné příjemné pocity, měla působit takříkajíc trošku „mrtvolně“. Bylo to možná za hranicí komerční módy, ale to byl přesně ten účel. Důležité je probudit v divácích či čtenářích nějaké emoce, což se nám určitě podařilo.
Další tvou výjimečnou prací je kolekce Moravian Costume, můžeš nám ji blíž představit? Jaké na ni byly ohlasy?
Kolekce Moravian Costume byla na zadané téma, měli jsme pracovat s krojem a já si vybral náš lužický kroj a siluetu úzkého pasu a široké sukně jsem používal ke střihu jednotlivých dílů. Co se týče ohlasů, tak ty byly velice dobré. Právě s kolekcí Moravian Costume jsem se dostal do Estonska na módní přehlídku a i tam sklidila tato kolekce dobré ohlasy, bylo to zkrátka něco jiného.
Na mě z pohledu laika tyto věci působí příliš extravagantně, moc umělecky. Dají se některé z těchto věcí využít běžným spotřebitelem?
Móda je užité umění, takže má být funkční. Jenomže je to umění a tvoří to nějaký výtvarník, který se nějakým způsobem snaží realizovat. Každé umění má toto odvětví nevšednosti, nekomerčnosti. A potom z tohoto nekomerčního odvětví se použijí prvky pro modely, které jdou do obchodů pro běžné spotřebitele. Z těch uměleckých extravagantních modelů, které v podstatě jsou nenositelné, se vždy něco vybere a použije pro komerční odvětví.
Řekni mi, jak vnímáš módní vkus lidí v Česku? Všude se dočítáme, jak jsme v tomhle ohledu konzervativní, že se bojíme vyčnívat z davu. Co si o tom myslíš?
Když to vztáhnu konkrétně na Prahu a Bratislavu, tak tady je situace úplně odlišná než ve většině míst v Česku nebo Slovensku, vliv módy a aktuálnosti je zde mnohem větší. Ale když vezmu v potaz třeba okolí mého bydliště, tak to není nijak slavné.
Například?
Tak například můžu vzpomenout základní školu, tam se člověk prostě nemůže vymykat, a to platí i o vesnicích a menších městech. Lidé tu jsou mnohem více konzervativní, nechtějí zkrátka strhávat pozornost.
A jak vnímáš situaci módního návrhářství v Česku?
Problém je, že nám chybí odběratelé. Sice jsou pořádány nějaké Fashion weeks, ale chybí odběratelé, kteří by na přehlídku přišli a chtěli modely odkoupit.
Máš nějaké své oblíbené módní návrháře?
Je jich opravdu moc. Každý má to svoje, ale uchvacuje mě třeba Viktor & Rolf, Hussein Chalayan, Haider Ackermann a Martin Maison Margiela, kteří tvoří konceptuální módu.
To znamená, aby to mělo nějaký smysl, myšlenku?
Přesně tak, zkrátka to není komerce. Má to nějakou myšlenku, ze které tito návrháři vychází.
Ráda bych znala odpověď na otázku, kterou v poslední době omílají hlavně ženské magazíny. Dnešní modelky – opravdu pomalu mizí trend „vychrtlosti“ modelek?
Řeknu to takhle, vždy byly a vždy budou preferovány hubené modelky. Prostě to tak je. Takže tento trend opravdu nemizí. Ale je hloupost, když to někteří lidé zaměňují s anorexií, protože modelka, která není od přírody hubená a musela by se trápit tvrdými dietami, to daleko nedotáhne. Mimo jiné je u modelek (a teď se nebavím o těch, které předvádí komerční módu) důležité i to, že musí být něčím zajímavé.
Kdybych ti dala na výběr Paříž, Londýn nebo New York, které z těchto měst by pro tebe bylo jasnou volbou?
Londýn.
To mě celkem překvapuje, Paříž už snad není centrum módy?
Paříž byla, je a vždy bude centrum módy. Ale beru to v rámci módních designerů, kteří zde působí, a ti londýnští jsou mi nejbližší. Řeknu to takhle – v Londýně bych chtěl působit, ale mít třeba přehlídku v Paříži na Týdnu módy, to je asi sen každého návrháře.
