Tisíce či dokonce miliony mravenců žijících na jednom místě, ve svém vlastním státě – to je mraveniště. Setkáváme se s nimi všude, patří k nejpočetnější skupině živých organismů na Zemi, dokáží žít a přežít v nejrůznějších podmínkách.
I když si to mnohdy ani neuvědomujeme, mravenci jsou velmi prospěšní. Likvidují mršiny, loví přemnožený hmyz, šíří semena a provzdušňují půdu. Jejich úchvatné domovy přilákají naši pozornost při každé procházce přírodou a mnohdy je mají propracovanější, než my stavby lidské.
Život v mraveništi
Mravenci mají svůj vlastní stát dokonale zorganizovaný a každý má svou jasně danou úlohu. Dorozumívají se mezi sebou pomocí vůní, dotyků nebo tichým skřípáním, které vychází ze stridulačního orgánu na jejich zadečku.
Nejvíce jsou v mraveništích zastoupeny dělnice, tedy neplodné samičky, které shánějí potravu, opravují a rozšiřují mraveniště a také hlídají a brání svou kolonii. Hlavní slovo má pak královna. Ta může být v mraveništi buď jen jedna, nebo jich je více. Královny po celý život kladou vajíčka, z kterých se líhnou všichni noví mravenci. Aby mohly královny naklást vajíčka, musí je oplodnit samci mravenců. Ti mají oplodnění jako svůj jediný úkol a poté většinou zahynou.
Propracované energeticky úsporné domy
Existují různé typy mravenišť. Některé druhy mravenců žijí jen v propracovaných podzemních chodbách, jiné druhy si budují i nadzemní část ze zeminy a rostlinného materiálu. Mraveniště může mít základnu až pět metrů širokou a dosahovat do výšky až dvou metrů. Vzhledem k velikosti mravenců se jedná o stavby odpovídající velikostí našim mrakodrapům. Zimu přežívají mravenci v podzemní části mravenišť, teplé období pak tráví i v nadzemní části.
Obzvláště v chladnějších oblastech Evropy si mravenci budují svá sídla opravdu s důmyslným rozvržením. Stěny, které jsou orientovány přesně na jih, patří k těm s největší plochou, aby nasávaly co nejvíce tepla ze slunečních paprsků – v podstatě tak odpovídají našim nízkoenergetickým domům.
Podzemí, nadzemí i větrací šachty
Mraveniště jsou důmyslně propracována a při jejich stavbě je myšleno opravdu na vše. V podzemní části, která může sahat až do hloubky dvou metrů, se nachází nespočet chodbiček, v nichž se ukrývají královny a přivádějí na svět nové potomky. Je to i místo, kde mravenci přežívají zimu.
Aby byl do podzemních částí přiváděn dostatek vzduchu, je celé mraveniště protkáno sítí chodeb a větracích šachet. Tyto šachty mravenci podle potřeby uzavírají nebo otevírají, aby se v kupce udržovala stálá teplota mezi 30°C a 40°C. Na počátku jara, když vysvitne první sluníčko, vyhřívají mravenci tuto část aktivně sami. Shromáždí se na povrchu, absorbují teplo ze slunečních paprsků a pak procházejí chodbami, kde toto teplo uvolňují.
Vnitřní stěny chodeb si také mravenci ošetřují dezinfekční látkou, která zamezuje vzniku plísní a šíření bakterií. V okamžiku, kdy stěny chodbiček začnou vysychat, začnou dělnice hloubit chodbičky do podzemí a přivádět tak vlhký vzduch. Mnohdy i kropí stěny chodeb, a to tak, že si v dlouhých řetězech podávají kapičky vody z úst do úst a přivádějí ji do chodeb.
Promyšlené je i krytí mraveniště. To je přikryto vrstvou jehličí, které nepropustí vodu a chrání tak mraveniště před deštěm.
