Nikdo není dokonalý a pokud vás trápí problémy s vaším chrupem, tak vězte, že nejste první, ani poslední. Bohužel dnes má „křivé“ zuby opravdu hodně lidí, ale je také vidět, že většina z nich je schopná bojovat. Bojujte také s pevným rovnátkem.
Nemyslete si, že tento názor zastávám nějak dlouho. Možná tak po roce nošení fixního rovnátka jsem změnil svůj názor na tuto problematiku, avšak dříve jsem tato dvě kouzelná slůvka nechtěl ani slyšet.
Když mi bylo pět let, tak jsem začal nosit vyndavací rovnátka na noc. Chuť a elán nosit je každý večer mě po pár měsících přešly a stala se z toho spíše nechuť. Ústní hygienu jsem také nijak extra, spíš vůbec, nedodržoval, a tak jsem se ani nemohl divit, že jsem začal mít zubní kazy. Zubaři mě v tu dobu štvali čím dál tím více. Opravdu jsem je nesnášel.
Přibližně po třech letech nošení tohoto rovnátka jsem toho měl už fakt dost. Řekl jsem si konec, rovnátka nosit nebudu. No a od té doby jsem je nenosil.
Když mi bylo nějakých 14 let, tak jsem si začal sebe sama všímat víc, než dřív. Dříve, když jsem měl třeba zuby zažloutlé nebo křivé, tak mi to nevadilo. Nyní jsem se však při pohledu do zrcadla za sebe začal stydět. Nakonec se stejně nestala žádná změna k lepšímu, spíš naopak. Stav mého chrupu se horšil a horšil.
Klíčový zlom přišel, když mi bylo čerstvých 18 let. Chtěl jsem nějak vypadat, nějak sama sebe reprezentovat, a tak jsem svolil: chci fixní rovnátka.
Od té chvíle jsem měl tak nějak trošku štěstí. Rovnátka mi byla nasazena asi čtyři měsíce po objednání. Z prvopočátku jsem byl opravdu zděšen ze svého vzhledu a povím vám, hodně jsem se styděl, avšak každý měsíc bylo viditelné nějaké zlepšení. Asi po šesti měsících přišla chvíle, kdy horní zuby byly opravdu rovné. Juchů!
Bohužel, v tomto okamžiku přišel další zlom. Dát, či nedát rovnátka i na spodní zuby, které také nebyly nějak extra symetrické? Dlouho jsem přemýšlel. Měl jsem měsíc na rozhodnutí. Mamce jsem sdělil, že je nechci. Bál jsem se, aby ode mě neodešla má přítelkyně nebo abych nebyl pro posměch.
Konzultoval jsem to i se svou přítelkyní, která říkala, ať si je nedávám, že ty spodní zuby nejsou tak hrozné. Ale byly! Byly hrozné! Říkala přesně to, co jsem chtěl slyšet. Já pitomec.
V den návštěvy zubaře jsem se rozhodl pro dolní rovnátko a zcela správně! Pokud bych si totiž spodní rovnátko nedal souběžně s horním, příště, až bych si konečně chtěl spodní zuby nechat srovnat, bych musel znovu zažádat o fixační rovnátko i na horní čelist. No hrůza!
Nyní nosím fixační rovnátka něco přes rok. To, co se dříve zdálo nesnesitelné a nemožné, je dnes zcela normální. Dnes si nedokáži představit, že rovnátka nemám. (No možná opravdu malinko o tom už pár týdnů sním.)
Tímto článkem jsem vám však nechtěl říci, že jsem dříve měl křivé zuby. Ne, to opravdu ne. Rád bych tímto článkem oslovil všechny lidi, kteří mají problémy se svým chrupem a váhají nad tím, zda-li pevné rovnátko ano, či ne. Sám za sebe mohu říct ANO! První chvilky (měsíce) budou opravdu hrozné, ale časem si zvyknete a bude vám vše připadat normální.
Poznámka č. 1: Čím dříve se rozhodnete, tím dříve je budete mít dole. Nejlepší je nasadit ihned, když to doporučí váš zubní lékař nebo se vám začnou křivit zuby.
Poznámka č. 2: Ať máte rádi jakoukoliv barvu, tak si napoprvé hned nedávejte tu nejzářivější jako jsem toho udělal já. Dodnes z toho mám komplex a dávám si již jen bílé gumičky.
Fotografii „Smějící se dívka s fixními rovnátky“ sponzoruje česká fotobanka Pixmac.
