Žijeme v době, kdy je vysoko ceněn vzhled, namísto osobnostních vlastností nebo lidského potenciálu. Už malé holčičky jsou obklopovány módními časopisy a všudypřítomnou reklamou, která nás neustále upozorňuje, že aby člověk obstál, musí vypadat dobře a splňovat určitý ideál. Takové prostředí je výživnou půdou pro rozvoj poruchy vnímání našeho těla.
Vedle anorexie a bulimie se objevuje poměrně nový pojem – semirexie. Předpona semi- znamená poloviční, semirexie tedy bývá nazývána poloviční anorexií. Pro postižené se semirexie stává honem za dokonalou a štíhlou postavou, za co nejmenší konfekční velikostí. A tak semirektici kupují jen výrobky s označení „light“ nebo dietní. Každý večer před usnutím vstupují na váhu, aby se ujistili, že přes den nepřibrali ani deko. Ztrácejí schopnost vychutnat si jakékoli jídlo, protože přepočítávají každou kalorii. Jakmile hřeší např. nad čokoládovým dortem, trpí silnými výčitkami svědomí. Proto až nezdravě hlídají svůj jídelníček a snaží se, aby k podobným situacím nedocházelo.
Kořeny jsou možná už v dětsví
Za tento přístup k jídlu a vnímání těla mohou zcela jistě média. Ovlivňují nás na každém kroku a předhazují nám dokonalé, bezchybné modelky. Někteří z nás se pak snaží tomuto ideálu krásy přiblížit, ztotožnit se se svým vzorem. A to už je jen krůček k tomu, spadnout do propasti jménem semirexie.
Problém má možná ale daleko hlubší kořeny. Kdo z nás v dětství od rodičů nebo někoho blízkého neslyšel podobnou poznámku jako: „Zase jsi přibrala“, „Vypadáš hrozně“, „Máš zbytečně široká stehna“. Na problém je rázem zaděláno. Nikdy nevíte, nakolik může vaše byť třeba dobře míněná rada nebo připomínka ranit druhého člověka a usadit se v jeho podvědomí. Není divu, že si pak vytváříme nezdravý postoj k sobě samým a k jídlu jako takovému. Rodiče by proto měli být velmi opatrní, jak se před svými dětmi vyjadřují. Mnoho holčiček začíná s dietou třeba už v šesti nebo sedmi letech! Děsivé, nemyslíte?
K nezdravému vnímání vlastní postavy a hubnutí se často uchylují lidé po nevydařeném partnerském vztahu nebo ti, kteří právě zažívají problémy v osobním či pracovním životě. Jídlo se u nich stává prioritou a hlavní náplní dne. Proč? Domnívají se, že když svou pozornost směřují k hubnutí a péči o své tělo, budou šťastnější a jejich problémy zmizí. Není to pravda. Naopak – jídlem překrývají své současné problémy, které nedokážou vyřešit. Uklidňují se myšlenkou, že až zhubnou na svou ideální váhu, začnou konečně žít pravý a šťastný život. Alespoň co se týče jídla, chtějí být úspěšní a vidět pozitivní výsledky, které si předsevzali. Jenže ono to nějak nefunguje. Semirexií si problémy ještě přidělávají.
Úbytek energie
Ať se snažíte sebevíc a hlídáte přes den každou přijatou kalorii, dost možná se vám večer nepodaří udržet chuť na uzdě a vyjíte pak celou lednici. Začnete mít výčitky svědomí a vše se roztáčí nanovo. Navíc vám v takovém případě docházejí fyzické síly. Jestliže vám v chybí důležité látky jako vitamíny, minerály a další, zákonitě se to projeví úbytkem energie, únavou, podrážděností nebo sníženou koncentrací. A pak už ani v práci nepodáváte své obvyklé výkony. Objevit se může i deprese.
Všeho s mírou
Ačkoli se semirexie závažná porucha, která ve svém důsledku ovlivňuje celkový život postižené osoby, nic není ztraceno. I z bludného kruhu existuje cesta ven. Klíčem k tomu je naučit se s klidem přistupovat ke svým problémům a snažit se je řešit, nikoli je odsouvat na vedlejší kolej ze strachu, že je nezvládneme. Objeví-li se problém, mluvte o něm a svých potřebách s někým blízkým. Možná díky tomu získáte potřebný nadhled nebo ujištění, že na problémy nejste sami. A to opravdu nejste!
Semirektici se musí učit od úplného začátku nedívat se na sebe tak přísným pohledem. Musí se učit zdravě jíst, sportovat a přemýšlet o svých schopnostech a kvalitách. Když si uvědomí, že si nepotřebují své problémy kompenzovat jídlem a dietami, možná jim ten čokoládový dort začne zase chutnat, aniž by si vyčítali přebytečné kalorie.
