Narkoman, feťák, závislák – říkají mu různě. Bere drogy už přes rok, dostal se k nim přes kamaráda. Pracující student Petr*, kterému je 23 let, se rozhodl promluvit o své závislosti k drogám. Nepíchá si. Zatím „jen“ šňupe pervitin, kokain je na něj už moc slabý.
Pracuje od maturity a dálkově studuje vysokou školu. Tvrdí, že na něm ještě nikdo nikdy nepoznal, že na něčem „jede“. Před přáteli a rodinou svou závislost tají. Nemají důvod mít podezření – od ostatních se ničím neliší. Jen balíčkem drog, který má neustále u sebe. Přinášíme vám zpověď člověka, pro něhož jsou drogy to, co pro kuřáka cigarety.
Petře*, kde a kdy ses s drogou dostal poprvé do kontaktu?
Byl jsem s kamarádem na párty, už je to zhruba rok zpátky. Byl jsem hodně unavený a chtělo se mi domů, jemu se ale nechtělo. Měl pořád hodně energie a chtěl mě tam udržet. Když jsem se zvedal s tím, že půjdu, šel jsem ještě na záchod. On za mnou přišel a řekl, že má něco, co mě nakopne. Dal mi do ruky kapesníčky. Mezi nimi byl pytlík s práškem. Pervitin. Vysvětlil mi, jak se to dělá. Rozhodoval jsem se, jestli to vyzkouším nebo ne. Zvědavost mi nedala, tak jsem to zkusil. Účinek byl okamžitý. Sice jsem později zjistil, že jsem peří (slangový výraz pro pervitin, pozn.red.) aplikoval špatně, ale i tak to mělo účinky.
Pamatuješ si, co se tenkrát dělo?
Pamatuju. Přišel jsem ke stolu, tvářil se jako sluníčko, tancoval na místě a byl neobvykle šťastný. Řekl jsem kamarádům: „Mně se nezdá, že by to fungovalo. Kdy to zabere?“ a oni mi řekli, ať se na sebe podívám, že už to očividně zabralo. Pořád se mi smáli. Potom jsem zmizel s nějakou slečnou a oni mi volali – měli strach, jestli jsem v pořádku. Byl jsem víc jak v pořádku. Poprvé to odeznělo až druhý den. Drogu jsem si vzal před půlnocí v pátek a celou sobotu jsem byl mimo, až v neděli mi bylo líp.
Zvědavost mi nedala, tak jsem to zkusil. Účinek byl okamžitý.
Jak vzpomínáš na tento první kontakt s drogou?
První zkušenost byla skvělá, ale nemohl jsem se kontrolovat. Odpadají na tom veškeré zábrany. Člověk nepřemýšlí, jestli svým jednáním někomu ubližuje, nebo ne. Měl jsem spoustu energie, pořád jsem se usmíval a byl jsem v jakémsi transu. Chtěl jsem být pořád v něčí společnosti a neustále si povídat. I druhý den jsem měl pořád hodně energie a nemohl jsem usnout, ani když jsem cítil, že už to tělo potřebuje. Šíleně špatně mi bylo až při dojezdu, to jsem nemohl vůbec nic, největší facka pro mě byla, že jsem musel normálně fungovat v práci, takže jsem to bral jako takový trest.
Moje volba
Neměl jsi výčitky svědomí kvůli tomu, že zvědavost vyhrála?
Výčitky svědomí jsem měl kvůli kamarádovi, ke kterému jsem se ten večer nezachoval hezky skrz tu drogu, protože mi odbourala veškeré zábrany a já si ani neuvědomil, že dělám něco zle.
Proč ses rozhodl vzít si pervitin i podruhé?
Ze stejného důvodu – opět na párty. Člověk si ji mnohem víc užije na droze. Navíc celá naše partička byla sjetá, tak bylo přirozené si taky vzít.
Necítíš vůči kamarádovi zášť za to, že ti dal tuhle „vstupenku“?
Zášť vůči němu necítím, byla to moje volba.
Kokain původně není prášek. Jedná se o velkou tuhou „cihlu“, ze které se prášek škrábe. Foto: http://drogy-info.inup.cz
První dávku jsi měl zdarma. Jak se pohybují ceny, za které nakupuješ nyní?
Ano, první dávku jsem měl zdarma. Vlastně i druhou. Kamarád už peří bere asi 6 let, tak mi ho ze začátku sháněl. Potom se ceny pohybují různě. Já kupuju gram za 2 000 Kč, ale záleží na náladě dealera. Někdy ti dá míň, tak doplácíš. To se týká pervitinu. Kokain je za 2 500 Kč/gram a tabletka extáze okolo 400 Kč. K něčemu jinému jsem se nedostal.
Bylo přirozené si taky vzít. Byla to moje volba.
K ničemu jinému ses nedostal proto, že nic jiného užívat nechceš, nebo kvůli chybějící nabídce?
Heroin mě děsí. Vím, že se dá taky šňupat, ale už je to něco jiného. Peří mi vyhovuje, už jsem si na něj zvykl. Možná, až zvýším dávku tak, že mi to nebude stačit, tak přejdu na něco jiného, ale zatím nemám potřebu. A popravdě jsem se s heroinem ani nesetkal.
Máš přehled, kolik tě to všechno až dosud stálo?
Jsou to desetitisíce. Možná už i víc. Mám práci, takže na to beru z platu. Občas se dělíme s kamarády, takže když nemám, dá mi kamarád a příště zase naopak já jemu.
Při jaké příležitosti si drogy nejčastěji bereš?
Při každé. Hlavně když se mám učit nebo soustředit na komunikaci s někým – takže na párty a … no, vlastně všude. Ano, dokážu se bavit i bez ní, ale jsem takový unavenější. S drogou je to lepší. Většinou mě přemůže nutkání a drogu si dám, i když tam není zrovna nikdo sjetý. Většinou si je beru na záchodě, nebo zamčený u sebe v pokoji, aby to nikdo neviděl.
Ceny se pohybují v řádech tisíců. Foto: http://www.akciecz.cz
Soustředit se na komunikaci ti bez vlivu drog dělá problém?
Ano, nejsem tak úplně schopný vnímat, co mi ten člověk říká. A ani nejsem schopný smysluplně odpovídat.
Máš práci a současně i studuješ. Jak vypadá tvůj běžný den?
Vstanu a dám si něco na jídlo. Obvykle je to jediné jídlo za celý den, protože na droze odpadá hlad i chuť. Potom si šňupnu a funguju v práci. Po práci si zase šňupnu, jdu s kolegy na pivo a potom na párty, nebo domů. Dávám si, jak to cítím. Ráno ne, spíš odpoledne nebo navečer. Někdy dvakrát, někdy třikrát za den.
Drogu skladuje v alobalu v ledničce.
V práci nepoznali, že jsi pod vlivem a „mimo“?
Já nejsem mimo. Odvádím ještě víc práce než normálně, což je jim trochu divné, ale ještě si nestěžovali. Kdybych práci ztratil, tak nevím, co bych dělal, to by asi přišel na řadu detox. Vím, že je práce důležitá, tak si sakra hledím toho, abych ji měl co nejdéle.
A jak to jde dohromady se školou?
Výborně. Když se sjedu, dokážu se víc soustředit a vnímat. A hlavně nespím, takže se kolikrát učím celou noc. Protože se opravdu soustředím hodně, když si učení rozumně rozložím a neučím se celý předmět na zítřejší zkoušku, většinu věcí si zapamatuju na delší dobu.
Slzy v oku
Poprvé sis pervitin aplikoval špatně. Jak jej užíváš nyní?
Zaprvé drogu musíš skladovat ve tmě a chladu – zabalené do alobalu v ledničce. Bydlím se spolubydlícím, který taky bere, takže to máme oba v ledničce mezi zeleninou. Když někdo přijde na návštěvu nebo když někam s drogou jdu, schovávám si to výhradně k sobě, třeba do kalhot. Jsou různé způsoby, jak aplikovat. Já osobně si ustřihnu kousek brčka na pití, asi 5 cm dlouhý kousek, strčím to do pytlíčku a naplním brčko, asi po 1 cm. Potom si to strčíš hluboko do nosu, alespoň do půlky, druhou nosní dírku si zacpeš a vdechneš. Vyhrknou ti slzy do oka. Není to příjemný pocit, ale ty musíš pořád vdechovat, aby se droga dostala co nejdál. Poprvé jsem aplikoval špatně tím způsobem, že jsem si nestrčil brčko hluboko do nosu, takže mi většina drogy neskončila ve sliznici, ale v kapesníku.
Po požití drog se zorničky rozšíří. Foto: http://luzr.cz
Dokážeš popsat stav, do kterého tě šňupnutí dostane?
Ano, přesně. Šnupneš si, začne ti slzet oko, chvilku se z toho vzpamatováváš, protože je to vážně nepříjemný pocit, potom přestane slzet oko a motat se hlava a tobě hned naskočí úsměv. Nad ničím nepřemýšlíš, máš strašně moc energie a chceš si s někým povídat – jen tak o ničem, ale potřebuješ mluvit. Musíš se pořád hýbat. Když se nehýbeš, cítíš se jakoby paralyzovaná. Jen si to užíváš.
Za jak dlouho se dostaví očekávaný pocit?
Je to okamžité. U mě tak silné, že si nejdřív připravím brčko, zabalím a pak rovnou schovám drogu, protože po šňupnutí se mi klepou ruce, tak bych to nezvládl. Hned po tom cítíš, jak se ti rty samy pohnou do úsměvu, odpadne veškerá únava a máš chuť si povídat. Taky hned po tom, asi do minuty, musíš na velkou na záchod, protože ti všechno v těle začne strašně rychle pracovat. Během hodiny potom jdeš asi ještě třikrát.
Vyhrknou ti slzy do oka. Není to příjemný pocit, ale ty musíš pořád vdechovat, aby se droga dostala co nejdál.
Co cítíš při odeznívání účinků?
Když droga odeznívá, tak pociťuješ hlad. Víš, že ti kručí v břiše, ale nemáš chuť ani sílu nic jíst. Ani to nejde. Když to zkusíš, tak zjistíš, že nemáš žádné sliny. Začneš koukat do blba, třeba na 15 minut, a ani si to neuvědomíš. Nejsi schopná nic dělat a je ti zle. Nemůžeš dobře dýchat. Chce se ti zvracet, ale nemáš co. Nemůžeš spát. Když pak usneš a probudíš se, je všechno pryč. Je to dle mě jen příznak toho, jak je tělo vyčerpané. Ale tenhle stav „po“ je velice individuální.
Odpadají zábrany
Do jaké nejhorší situace ses pod vlivem dostal?
Nejhorší asi bylo, když jsem měl tendence skočit z okna. Bylo hodně těžké přesvědčit sám sebe, ať to nedělám. Nedá se to moc popsat. Jako kdyby tělo šlo a mozek křičel ne, ale nemohl jsem to kontrolovat.
Jak moc droga zbavuje zábran?
Je to individuální, nemůžu mluvit za ostatní. Já sám jsem schopen dělat šílenosti, ale žádné porušování zákonů. Například v sexu jsi ochotna vyzkoušet úplně všechno naprosto bez zábran, a tím myslím i hodně nechutné věci, a v tu chvíli ti to přijde normální. I za gayem bys třeba šla, nebo tedy já. Ale to spíš ze začátku, kdy to ještě neumíš kontrolovat. Například já jsem kamarádovi na drogách přebral slečnu, ale v tu chvilku jsem si to vůbec neuvědomil, to až ráno.
Kvůli drogám se Petrovi* zkazily zuby. Foto: http://fismeister.eu
Vzpomeneš si, jak nejdéle jsi byl „mimo“?
Bylo to asi tři dny. Měl jsem tři dávky a nespal jsem. Usnul jsem asi až po 90 hodinách. Potom jsem prospal dva dny v kuse, ale byly to zasloužené dny volna. Tělo není blbec, když si energii naženeš drogou, musí se ti zákonitě nějak vrátit. Pak opravdu spíš pořád.
Nebojíš se předávkování?
U šňupnutí předávkování není možné. Tedy je, ale musela by sis dát přes gram a to si vědomě nikdy nedáš. Když se „předávkuješ“ u šňupnutí, prodlouží se jen doba, kdy jsi „ready“. Ale velké riziko je, když je droga nekvalitní. To ničí orgány mnohem víc, než klasická čistá droga.
Dá se poznat kvalitní droga od té nekvalitní dřív než při šňupnutí?
Někdy ano. Já poznám pouze kvalitní pervitin, a to podle barvy – když je dlouho na vzduchu, vypařuje se z něj důležitá látka a perník už nemá takovou smetanovou barvu, ale žloutne, až rezaví. Nebo podle chuti, musí být opravdu hodně hořký. A podle stavu. Musí být vlhký a takový trošku mazlavý, neumím to moc dobře popsat. Ale největší jistota je, když to sňupneš. Když je dobrý dealer, dá ti při koupi šňupnout vzorek.
„Jsem normální racionální člověk, co si rád šlehne.“ Foto: http://necyklopedie.wikia.com
Co s tebou špatná droga udělá?
Nic. Akorát toho potřebuješ víc, aby to zabralo. A mnohem víc ti to ničí tělo.
Když je dobrý dealer, dá ti při koupi šňupnout vzorek.
Policisté jdou po dealerech
Je těžké se v dnešní době dostat k droze?
Bohužel ani ne. Když vyvineš dostatečnou snahu, dostaneš se ke všemu. Otázka už jen je, jaká to bude kvalita. Nic neseženeš čisté.
Drogy jen kupuješ, nebo i prodáváš?
Jen kupuju. Prodávat je nebezpečné, protože jsou vztahy mezi dealery, velkými rybami, od kterých musíš kupovat, pokud chceš prodávat, a policií. Většinou jsou domluvení, že čas od času někoho napráší a oni sami díky tomu budou mít zaručenou imunitu. Takže nikdy nevíš, kdy spadne klec.
Víš, co se bude dít, když tě chytnou s dávkou v těle a balíčkem v kapse?
Myslím si, že pokud budu na ulici sjetý, ale nebudu se nijak projevovat, nikdo mi nemůže nic, natož mě jen tak kontrolovat. Pokud bych byl za volantem, to je jiná. Ale nesedl bych za něj. Možná by proběhly výslechy, od koho to mám, ale mně samotnému by nic nemohli. Policisté jdou po dealerech. Jednou jsem to před nimi musel schovávat, když kontrolovali na párty, ale bylo to v pohodě.
Když vyvineš dostatečnou snahu, dostaneš se ke všemu.
Vzpomínáš si na okamžik, kdy sis poprvé uvědomil, že drogu nejenom chceš, ale už i potřebuješ?
Vzpomínám. Bylo to hned po třetím balíčku, který jsem si sám koupil. Jakmile mi došel, začal jsem mít pocit úzkosti z toho, že už drogu nemám a nutně jsem se snažil sehnat další. Neměl jsem absťák, ale podvědomě jsem peří musel mít.
V Česku funguje několik drogových poraden. Prevent pomáhá v Českých Budějovicích. Foto: http://os-prevent.blogspot.cz
Kokain už nestačí
Jak dlouho jsi v této době vydržel bez šňupnutí?
Týden. Neustále jsem na drogu myslel a strašně se těšil, až ji budu mít zase. Dokonce to bylo až tak silné, že jsem se rozhodl jít si drogu sehnat sám.
Kdy sis připustil, že je to vážně nebezpečné?
Asi ve chvíli, kdy už jsem si uvědomil, že na drogu, když ji nemám, musím pořád myslet. A když jsem poprvé zvedl dávku. Šlo to postupně. Začínalo to tak, že jsem si dal klasicky, potom mi to přišlo nějak málo, tak jsem si dal trošku znova a tak to pokračovalo. Teď už si dávám hodně rovnou.
Nikdy nevíš, kdy spadne klec.
Zvyšuješ dávku, aby měla stále stejný účinek. Na jak velké jsi začínal a kolik bereš momentálně?
Stejný účinek ano, akorát už se umíš krotit. Například už ovládneš touhu pořád mluvit a pustíš ke slovu i ostatní, nebo když chceš něco udělat, pořádně se zamyslíš. Ale stav mám pořád stejný. No, jak tu dávku vysvětlit. Když si představíš to brčko, tak jsem ho ze začátku plnil tak 3 mm hluboko, teď už si dávám 1 – 1,5 cm. Stačí mi 1 gram tak na 4 dny. Beru pervitin. Občas i kokain, ale ten už mi nestačí, je moc slabý. Občas si vezmu i extázi – nejlépe, když si ji taky namixuju s pervitinem.
Petr* hovořil klidně, drogová minulost a přítomnost na něm nebyla nijak poznat. Usmíval se a otevřeně na všechno odpovídal. Stále tvrdil, že je ve fázi, kdy má vše pod kontrolou a není otrokem drog. Foto: http://pospolitost.wordpress.com
Jak moc se liší účinku pervitinu a kokainu, vyvolává stejné účinky, nebo je to něco odlišného?
Kokain je o něčem jiném, hlavně ten stav vydrží kratší dobu. Cítíte se na něm jako král – tak, že vás všichni milují a vy milujete je, že můžete mít všechno. Taky je na tom výborný sex. Používá se to hodně i jen na ten sex. Kdežto pervitin je opravdu jen energie a žádné zábrany. Nijak si ostatní pocity neuvědomujete, ale na kokainu ano. Ono se to opravdu špatně vysvětluje.
Myslíš, že časem přejdeš i na píchání?
Doufám, že ne. Kamarádi kolem šňupou už několik let a nikdy neměli tendenci si píchnout, tak věřím, že to u mě bude stejné. Mám k tomu odpor. Píchání, to už je jistá jízdenka do pekla.
Neměl jsem absťák, ale podvědomě jsem peří musel mít.
Přehráváš si v hlavě nejhorší scénář?
Přehrávám. Ale až tam nedojdu, slíbil jsem to sám sobě.
Kdyby ti někdo nabídl něco hodně silného, dokázal bys odmítnout?
To neumím říct. Teď bych řekl, že ano, ale sám nevím, jestli bych odolal.
To, co ti drogy dávají, je momentálně víc než to, co by ti dal pocit, že bys byl čistý?
Ano, dalo by se to tak říct. Já si myslím, že na tom nejsem ještě tak hrozně a umím se kontrolovat, jenom se mi to líbí. Ten pocit, ty párty… Vím, že pořád můžu přestat, nebo si to alespoň myslím.
Čeho se bojíš nejvíc?
Toho, že nikdy nebudu moct přestat.
Myslíš, že už v této fázi jsi?
Nebojím se, že nebudu moct přestat teď, spíš to myslím do budoucna. Teď pořád cítím, že vůli mám. Nezkoušel jsem skončit. Neplánuju to ani v nejbližší době. Donutila by mě možná princezna na bílém koni, 
ale sám nemám potřebu přestávat. Zatím ne.
Píchání, to už je jistá jízdenka do pekla.
Přesto závislost přiznáváš?
Ano. Od třetího pytlíčku. Pořád jsem na internetu četl, jak moc je silná psychická závislost, ale říkal jsem si, že to přehání kvůli prevenci. Ale bohužel nepřeháněli. Říkal jsem si, že je to jenom chuť, že se to ještě dá a že to není závislost, ale to jsem si lhal sám sobě. Přemohlo mě to. Musel jsem to mít. Neumím to zdůvodnit.
Ven musíte sami
Znáš osobně někoho, kdo s tím vším dokázal přestat?
Ano. Přestala moje kamarádka, která otěhotněla. Potom už se k drogám nevrátila. Teda, párkrát si dala, ale jenom na párty. Mimo to ne.
Pomohla jí k tomu protidrogová centrála?
Ne. Slyšel jsem, že většina zařízení ani nemá význam. Většinou jsou pro opravdu těžké případy.
V případě, že se skutečně rozhodneš skončit, zvolíš taktiku ze dne na den, nebo budeš postupně snižovat dávky?
Ze dne na den. Rozhodně. Snižování dávek je podle mě hloupost, protože ti to pak už nic nedává. Zvyšovat ano, ale snižovat ne. To už bys pak rovnou mohla šňupat vitamíny. Pokud nejsi závislá i fyzicky, rozhodně ze dne na den. Doufám, že to zvládnu sám, velký vzor jsou pro mě kamarádi, kteří se i přesto, že fetují několik let, pořád drží a člověk to na nich nepozná.
Nemám potřebu přestávat. Zatím ne.
Dokážeš si představit, že s tím budete končit společně?
Nevěřím v hromadný podporování. Člověk by měl chtít sám, a sám se rozhodnout. Nemá to význam, když ho někdo tlačí nebo podporuje. Sami jste se do toho navezli, sami musíte ven. To, že vás někdo bude ujišťovat, že to zvládnete, vám je na nic, dokud to opravdu nezvládnete.
Kdy nastává zlom, po kterém už člověk potřebuje s odvykáním pomoc druhého?
Jakmile pro drogu začneš porušovat svoje morální zásady, kterými jsou krádeže, fyzické násilí a podobně, tak je to konečná, protože už nejsi schopen racionálně uvažovat. Mě ještě droga natolik nedostala, abych zapomněl na svoje morální zásady.
Co sis o drogách myslel před tím, než ses s nimi dostal do kontaktu?
Já jsem nad tím nepřemýšlel. Viděl jsem to ve filmech, ale nikdy ty příběhy lidí, kteří si píchají, nebyly úplně vyhrocené, takže mi to přišlo jako taková mírnější forma fetu. Na lidi, co berou drogy, jsem se nedíval dobře. Nerespektoval jsem to a netoleroval, ale zjistil jsem, že to můžou lidé brát a přitom být normální. Jak si třeba myslíte, že by jeden náš slavný moderátor vydržel moderovat několik večerů v kuse a ráno vstávat do rádia v 5 hodin ráno a ještě k tomu fungovat celý den? Podle mě šňupe spousta lidí, akorát se o tom neví. Jsou pozice a zaměstnání, kde vám droga může pomoct – ať už vypnout, nebo zvládnout všechno to vypětí.
Film Katka mapuje 14 let života mladé narkomanky. Foto: distributor filmu
Co si myslíš o dokumentu Katka – zachycuje reálný feťákův život?
Katku jsem četl i viděl. Věřím, že ano. Bohužel v dokumentu bylo vidět, že to tak opravdu funguje a Katka tak žije. Co se knihy týká, taky tomu věřím – obzvlášť v zahraničí, konkrétně v Německu, kde to frčí mnohem víc než tady. Ale to byly případy, kdy už opravdu téměř nic nepomůže. Dle mého názoru, pokud jsi silná osobnost, tak máš pořád víceméně šanci si říct dost a dotlačit se k léčení, ale lidé, kteří jsou slabší, například kvůli různým problémům s rodinou, a neumí se s tím srovnat sami, drogu berou jako pomoc. To už je úplně jiná situace. Možná se taky dostanu do situace, kdy už nebudu silná osobnost, a droga mě zlomí, ale naštěstí se to ještě nestalo. Nebo si to neuvědomuju.
Nic nepoznat
Jaká je komunita lidí, kterou spojuje tento společný zájem?
Podle mě normální lidé. Člověk by na nich ani nic nepoznal. Ani já sám jsem nic zvláštního nepozoroval, dokud ke mně kamarád sám s drogou nepřišel.
Jste schopní se kvůli dávce okrást?
My od sebe nekrademe. Když nemáme dávku, nemáme problém se podělit. Vycházíme spolu skvěle. Jsou to lidi, na kterých bys nepoznala, že něco berou.
První dávku dostal od kamaráda. Teď už v tom jede rok. Nemoci se ale nebojí. Foto: www.drogy.net
Byl jsi u něčí první dávky?
Ano. Bohužel já sám jsem dávku dal. Nebylo to tak, že to bylo poprvé – bylo to podruhé, ale poprvé správně. Ale tu párty jsme si užili a já už pak drogu slečně nedal.
Zachoval by ses stejně i podruhé?
Záleží, co by to bylo za člověka. Pokud vím, že je to někdo v pořádku a bez problémů, kdo by si jen rád zaexperimentoval, tak ano, protože by to bylo jen na párty na zkoušku, ale člověku u kterého vím, že má například často deprese, bych asi váhal. Stejně se k ní ti lidé potom těžko dostanou podruhé, když neví, kde si ji sehnat a není to přes kamaráda.
Ví o tom všem tvoji kamarádi?
Pouze skupinka, se kterou chodíme pařit a pár kamarádů ze soukromého života. O těch vím, že mě neodsoudí, a když bude nejhůř, tak mi pomůžou.
Jak to přijali?
Mám jednu promiskuitní kamarádku, která neodsuzuje ostatní. Asi proto, že sama dobře ví, že ona taky není svatá a neměl jsem problém jí nikdy nic říct. Dozvěděla se to tak, že jsem jí drogu ukázal v návaznosti na náš předchozí rozhovor. Trošku vyděšeně koukala, ale řekla: „No, ok, ale já tě ze sr*ček tahat nebudu.“ Dál se k tomu nevyjadřovala. Teď si z toho spíš děláme legraci. S ostatními kamarády to bylo podobně. Reakce byly v podstatě stejné – ať si dávám pozor.
Jak se ti to daří tajit?
Daří se mi to skvěle. Nikdo na mě nic nepozná. Teď jsem byl se svými bývalými spolužáky na akci, byl jsem sjetý a nikdo to nepoznal. Naopak mi říkali, jak dobře vypadám. Jen normální člověk nepozná, že jsi sjetá. Řekne si, že máš dobrou náladu. Jediné, co je vždycky podezřelé, je to, proč jsem tak dlouho na záchodě. Nikdy nikdo jiné narážky neměl. Když to umíte ovládnout, chováte se opravdu normálně, akorát uvnitř máte pocit extáze.
Co bys dělal, kdyby to zjistila rodina?
Nepřemýšlel jsem nad tím. Myslím si, že by to rodině asi ani nedošlo, kdyby u mě drogu našli. Musel by jim to někdo říct.
Proč myslíš, že by jim to nedošlo?
Protože oni jsou svatoušci. Když mi bylo asi 15 let, našli u mě trávu. Nedošlo jim to, tak si myslím, že by jim nedošlo ani tohle. Já se opravdu neprojevuju jako delikvent a není na mě nic neobvyklého. Ba naopak, jsou pyšní, že to všechno zvládám a jsem samostatný. Nikdy jsem jim nedal záminku myslet si opak.
Zmiňuješ hlavně pozitiva, která ti braní drog přináší. Tímto rozhovorem jsi však chtěl ostatní odradit od jejich užívání. V čem vidíš hlavní negativa, která by tomu mohla dopomoci?
Ničí ti to zdraví. Pokud droze podlehneš, ztrácíš přátele, přehodí se ti žebříček hodnot, ze snů a ideálů se stane jen myšlenka na drogu. Jsi jako stroj. Je to tvoje jediná radost, tvoje jediné neštěstí. Není lehké přestat. Je to kolotoč. To nemluvím o věčném krvácení z nosu, oparech a strupech na nose. Když to bereš moc, začnou schízy, deprese, pocit, že tě někdo sleduje nebo chce zabít, paranoia a už ti není pomoci. Je to nebezpečná hračka. I když to má člověk pod kontrolou, jsem si jistý, že dřív nebo později – a to čekám i já u sebe – přijde chvíle, kdy se to kontrole vymkne a pak už bude jenom hůř.
Co si teď ze všeho nejvíc přeješ?
Dodělat školu. Víc nic. Všechno ostatní už mám.
Jak dlouho myslíš, že bude trvat, než se ve tvém životě něco zásadního změní?
Bohužel nevím. Uvidíme.
Kdybys mohl vrátit čas, udělal bys něco jinak?
Ano. Tenkrát bych si na párty nevzal drogy a šel bych radši domů.
Je něco, co bys chtěl ještě čtenářům vzkázat?
Všechny ostatní bych chtěl od drog odradit a doporučit jim, aby řekli ne, když už příležitost zažít drogu dostanou. Přál bych si, aby se lidé vykašlali na svoji zvědavost a radši si vybavili filmy jako Katka a už jen proto si drogu nevzali. Není každý silák, aby to zvládl, takže to radši nepokoušejte. Člověk si může pořád říkat, že to zvládá a má to pod kontrolou, ale když má potřebu si tohle říkat, tak už je něco špatně. Tak vás všechny čtenáře prosím: řekněte NE.
Logo sdružení Řekni ne drogám – řekni ano životu. Foto: www.rekninedrogam.cz
* Jméno a věk jsou v rámci zachování anonymity změněny.
