České republice na olympiádě nedělali jméno jen sportovci. Účast naší země Londýňané zaregistrovali také díky kurióznímu nápadu Davida Černého. Ten donutil symbol britské metropole –červený doubledecker – k větší dřině, než jakou je jízda. Autobus přes dva týdny zuřivě klikoval. To není zdaleka první kousek, kterým na sebe umělec strhl pozornost.
Instalace se dočkala slávy, udivených pohledů a záplavy nadšení i přesto, že autor se skrze ní podle svých slov sportu spíše vysmívá. Sám bezcílnému běhání či propoceným hodinám v posilovně vůbec neholduje. V klidu do kamer prohlásil, že ho nápad navštívil v opilosti a že měl být mnohem provokativnější. Nadsázkou Černý nešetřil ani náhodou:
„Autobus měl mít patnáctimetrového pinďoura, jenže tu byl problém, že by jím mlátil do ulice, a tak nám to z bezpečnostních důvodů nepovolili.“
Dokonce se vyrojily spekulace, zda doubledecker funí skutečně u klikování. Známé pohyby nahoru a dolů a k tomu to hlasité hekání… Tyto úvahy umělec rozhodně nepopřel – jen ať si za tím každý vidí, co chce.
Jak už jsem ale zmínila, o umělci se mluvilo již dlouho před vytvořením tohoto originálního červeného sportovce. Jaké další instalace a díla ho ještě proslavily?
Pražský rodák a absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové na sebe poprvé strhl pozornost plastikou Quo Vadis (v překladu Kam kráčíš). I zde použil motiv dopravního prostředku – jde totiž o trabant na nohách. Tento kousek zhotovený v roce 1991 symbolizuje události přelomového roku 1989 (migraci Němců z NDR do NSR). Nyní zdobí zahrady německého velvyslanectví v Praze.
Viselec nejenže vyvolal údiv, ale dokonce kolemjdoucí vylekal – není vůbec těžké splést si sochu se sebevrahem. Zobrazuje zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. S psychologií má totiž její poselství nemálo společného – údajně zobrazuje potřebu člověka svobodně rozhodovat o tom, zda chce či nechce žít.
Pokud jste v Praze zabloudili do pasáže paláce Lucerna, bezpochyby vás pobavila parodie na proslulou sochu a symbol Václavského náměstí. Takzvaný Kůň by patriota českých zemí daleko neodnesl. Zobrazuje totiž Václava sedícího na břiše mrtvého oře. Instalace proběhla z části také díky podpoře Dagmar Havlové, která s umělcem uzavřela žertovnou dohodu – tento vtípek bude pasáž zdobit do té doby, dokud nebude v českých zemích obnovena konstituční monarchie.
Někdo to považuje za nepochopitelný kýč, jiný tomuto způsobu oživení Žižkovského vysílače tleská. Asi žádný jeho výtvor nerozestavěl tak výrazně Pražany na dva odlišné tábory jako jeho nejproslulejší Miminka Babies. Světla světa se dočkalo hned deset černých laminátových batolat, která svojí velikostí prcky rozhodně nepřipomínají. Instalována jsou od roku 2001 a s jejich přispěním se dočkal v roce 2009 Žižkovský vysílač ocenění druhá nejošklivější budova světa (takto ji ohodnotil server VirtualTourist). Ale k čemu konvence? Lepší nelogická šílená ozdoba než nudná šedivá věž!
Myslím, že tento nápad se zrodil v hlavě už mnoha lidem, avšak pouze David Černý měl odvahu a chuť jej realizovat. Řeč je o Čůrající fontáně na dvoře Hergertovy cihelny. Dvě bronzové mužské postavy ale „nečůrají“ jen tak obyčejně. Díky elektronickému ovládání jsou schopné pohybovat svými těly a penisy tak, že stříkající voda tvoří na hladině jezírka písmenka a poučuje nás tak známými citáty. Půdorys fontány má navíc tvar České republiky.
