Kniha Ze starých letopisů byla poprvé vydána v roce 1940. Spisovatel Ivan Olbracht se s její pomocí snažil přiblížit tehdejší mládeži nejstarší české pověsti.
O autorovi
Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, se narodil 6. ledna 1882 v Semilech. Jeho otec byl známý spisovatel Antal Stašek, po kterém Ivan podědil socialistické politické smýšlení.
Proto se po nedokončených studiích práv vrhl na psaní pro Dělnické listy a později pro Práva lidu. Po vstupu do KSČ v roce 1921 psal také pro Rudé právo. Za své levicové myšlenky skončil za první republiky dvakrát ve vězení. V roce 1929 ale na protest proti novému vedení strany z KSČ odešel. S ním stranu opustila také jeho manželka, Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura a tři další spisovatelé.
Jeho nejsilnější literární období nastalo ve třicátých letech, kdy pro sebe objevil Zakarpatskou Ukrajinu, se kterou je spojeno několik jeho děl. Nejznámější z nich je kniha Nikola Šuhaj Loupežník, podle které byl napsán úspěšný muzikál Balada pro banditu.
Ivan Olbracht zemřel v Praze 30. prosince 1952. V roce 1947 mu byl udělen titul národní umělec.
Charakteristika díla
Kniha nese podtitul Nejstarší pověsti české.
Kniha je rozdělená na tři části podle pramenů, ze kterých spisovatel čerpal: Z Kosmovy Kroniky české, Z Kroniky české Václava Hájka z Libočan a Legenda Křišťanova.
Každá část je opatřen také olbrachtovým úvodem, ve kterém se kriticky zamýšlí nad pověstmi samotnými i nad knihami, ze kterých jeho pověsti pochází.
Cílem knihy bylo seznámit mládež s nejstaršími českými pověstmi.
Jazykové prostředky a stylistika
Olbracht se snažil oprostit pověsti od anachronismů, aby byly co nejsrozumitelnější pro mladé čtenáře. Pověsti jsou psané v er-formě, úvody v ich-formě z pohledu spisovatele. Jazyk knihy je spisovný. Pověsti jsou řazeny chronologicky.
Dějová linie
Z Kosmovy Kroniky české
Tato část obsahuje sedm pověstí nejstarších pověstí, které se váží k naší zemi. Najdeme zde příchod praotce Čecha a jeho družiny na Říp, vyprávění o třech krokových dcerách, pověst o Libuši a Přemyslovi a s tím související věštbu o Praze.
Kniha ale obsahuje také dvě méně známé pověsti: Bitva na Tursku a Zrádný Durynk. Bitva na Tursku líčí takzvanou Luckou válku, kde proti sobě stáli Čechové a Lučané. Čechové, díky magickým silám, vyhráli a vybili všechny nepřátele. Zachránil se pouze jeden z nich. Ten totiž vyslechl radu své macechy, uřízl prvnímu nepříteli uši a utekl z boje. Doma našel mrtvou manželku. Měla uříznuté uši.
Pověst Zrádný Durynk na Bitvu na Tursku navazuje. Syna zabitého luckého panovníka se totiž ujal český panovník Neklan. Ten ho svěřil do rukou vychovatele Durynka. Durynk ale nechtěl vychovávat dítě nepřítele a malého kluka zabil a uřízl mu hlavu. Tu přinesl ukázat svému pánovi na hrad. Neklan mu udělil trest smrti a Durynk se sám oběsil.
Z Kroniky české Václava Hájka z Libočan
V této části je deset pověstí. Například o Bivoji, Dívčí válce a o postupném pokřesťanšťování českého národa. I zde jsou také téměř neznámé pověsti. Například je to Svatý Ivan. Pověst o poustevníkovi, který žil několik let sám v lese a jednou při lovu ho našel samotný Bořivoj. Tomu se Ivan velice zamlouval a pozval ho na svůj hrad. Ivan si od panovníka naopak vyžádal zpovědníka, kterému prozradil, že je dědicem charvátského trůnu, ale zamiloval si poustevnický život. Tři dny nato Ivan zemřel.
Legenda Křišťanova
Legenda Křišťanova je možná nejstarší původní pramen o českých dějinách. Zpracovává legendy o Svaté Ludmile a Svatém Václavovi.
Další díla autora
